Adrien stál promoklý před obchodem Fendi. „Pane?“ „Zmokl jsem v dešti. Chci si koupit oblečení, abych se mohl hned převléknout. Víš, je mi nepříjemně, když jsem takhle mokrý.“ „Rozumím. Prosím, pojďte dál.“ Asistentka obchodu nemohla Adriena vyhnat, protože byl zákazník, i když nevypadal zrovna nóbl. Adrien zaslechl z dálky Carriein hlas: „Miláčku, sluší mi tenhle outfit?“ Adrien se podíval směrem k jejímu hlasu a shodou okolností se s ní střetl tváří v tvář! „Adrien Higginsi! Říkala jsem ti, ať mě už nesleduješ! Jak se opovažuješ mě sledovat až sem!“ vykřikla Carrie. Adrien otočil hlavu, jako by Carrie neslyšel, a dál si prohlížel oblečení. „Jak se opovažuješ dělat ze mě blbce?!“ Carrie přišla k Adrienovi, ale ten ji dál ignoroval, jako by byla neviditelná. „Slečno, radši si otevřete oči, ať sem nechodí lidi, co mají v kapse pár korun, a nevybírají si oblečení za tisíce!“ ukázala Carrie na Adriena a arogantně řekla. Adrien zůstal neoblomný a dál si vybíral oblečení, které by se mu hodilo. Není divu, že ho ty šaty zaujaly. Začal si přivydělávat už v druháku a většinu peněz, které vydělal, dával Carrie, jen něco málo si nechal na denní potřebu. Řečeno hezky, Adrien byl muž, který miloval svou ženu. Řečeno na rovinu, byl to patolízal, kterého nakonec jeho milenka krutě opustila! „Pane, tohle oblečení stojí přes dva tisíce dolarů. Pokud si ho opravdu neplánujete koupit, prosím, nesahejte na něj. Přece jen musíme kompenzovat případné škody,“ nemohla se asistentka obchodu na tu scénu dál dívat. „Slyšel jsi to, ty žebráku? Kdo ti dal tu odvahu mě sledovat do takového obchodu?! Miláčku, ten chudák nám zase kazí náladu!“ „Už jsem ti říkal! Jestli tě ještě uvidím, zase tě zmlátím! Vypadá to, že máš krátkou paměť! Právě jsi dostal nakládačku a teď chceš další, že?“ Wayne se s pěstmi zaťatými přiblížil k Adrienovi. Adrien se na Waynea ani nepodíval, protože Wayne byl jen ňouma. Teď, když měl Adrien systém, nemusel se s Waynem hádat. Adrien vybral dvě košile a dvoje kalhoty a podal je asistentce obchodu. „Podržte mi tyhle čtyři.“ „Jenom se vytahuješ. Já vím přesně, kolik máš!“ ušklíbla se Carrie z boku, takže asistentka obchodu začala pochybovat o Adrienově úmyslu. „Když už všechno víš, víš, kolik peněz jsem za tebe utratil za poslední tři roky?“ „To proto, že jsi byl ochotný mi je utrácet! Nemáš práci, žádné zázemí a dokonce ani rodiče. Měl bys být vděčný, že s tebou vůbec někdo chtěl být. Musela jsem být slepá, že jsem s někým jako ty promarnila tři roky života!“ „Carrie Archerová, za poslední tři roky jsi utratila téměř čtyřicet tisíc dolarů z mých peněz.“ „Tři roky? Dával jsi mi jen tisíc dolarů měsíčně. Jak se opovažuješ počítat celkové náklady za tři roky!“ „Máš pravdu. Máš naprostou pravdu! Tak kde máš to oblečení, co ti koupil tvůj bohatý miláček?“ Adrien si dál prohlížel oblečení, aniž by se na Waynea nebo Carrie podíval. Carrie okamžitě zatřásla oblečením v ruce před Adrienem. „Podívej se na tenhle oblek. Je šitý na míru a stojí čtrnáct tisíc dolarů. To je to, co jsi za mě utratil za rok. Potřebuju s takovým miláčkem někoho jako ty?“ „Jdi to teď zaplatit. Pak si to hned obleč a udělej svému sponzorovi radost!“ „Adriene! Nemůžeš mluvit slušně a decentně? Je to můj manžel! Můj miláček!“ „Už jste se vzali? Říkat takhle starému muži, který je o dvacet nebo třicet let starší než ty? Jeho syn musí být starší než ty, že?“ Adrien v tu chvíli vychladl a byl samý sarkasmus. Nevypadal jako ten člověk, který bez systému váhal s konkurencí. Carrie to překvapilo. Po zralé úvaze bylo pochopitelné, že Adrien za poslední tři roky pracoval v různých profesích a potkal různé lidi. „Ty spratku, myslím, že si koleduješ o problémy!“ Wayne, který stál vedle nich, se rozzuřil, když slyšel Adrienova slova. I když měl Wayne manželku a dítě a s Carrie si jen hrál, nemohl snést, že se tak urážlivá slova říkají na veřejnosti. „Pane! Pokud si tu chcete něco koupit, dávejte si pozor na jazyk. Pokud ne, zavolám ochranku, aby vás vyvedla!“ řekla chladně Adrienovi i asistentka obchodu, která držela Adrienovo oblečení. „Jste hluchá? Ta ženská mě uráží od té doby, co jsem vešel. Nic jste neřekla jen proto, že je hezky oblečená? Odpověděl jsem jí, a teď mě chcete vyhodit? Vzpomeňte si, kdo jste. Jste jen asistentka obchodu. Co vás vede k tomu, abyste na mě křičela?“ Adrienova aura nebyla něco, co by mohl čerstvý absolvent snadno vypustit, ale spíše se podobala auře bohatých lidí z vyšších vrstev! Další asistentka obchodu spěchala, aby zabránila své kolegyni Janice, aby se se zákazníkem hádala. „Dobře, dobře, pane. Obsloužím vás já! Janice, jdi obsloužit tuhle dámu!“ „Ty chudáku, sleduju tě. Uvidíme, jestli si to můžeš zaplatit!“ „Proč si nejdřív nezaplatíš vlastní oblečení a pak se nepobavíš?“ „Miláčku, on mě uráží!“ kňourala Carrie na Waynea. „Slečno, účet, prosím!“ Wayne vzal Carrie, aby vyřídili platbu, a pak stál u pokladny a čekal, až se Adrien zesměšní. Adrien si chvíli prohlížel, a asistentka obchodu za ním držela tucet oblečení a začínala být netrpělivá, ale nedala to najevo. „Pojďme. Zaplatím a převléknu se do toho oblečení. A to, co mám na sobě, vyhodím.“ Když Adrien promluvil, asistentka obchodu zaváhala a přišla k pokladně. Carrie se vrhla k Adrienovi a zakřičela: „Navrhuju, abyste zavolali policii. Tenhle člověk nemá žádné peníze. Je tu jen proto, aby si s vámi hrál!“ Pokladní nervózně naskenovala cenovky a řekla: „Pane, máte třináct položek. Celkem to bude dvaačtyřicet tisíc dolarů.“ Adrien podal svou kartu Reburg Bank a pokladní viděla, že je to jen obyčejná debetní karta. Okamžitě se zatvářila přísně a řekla: „Pane, tímhle narušujete veřejný pořádek! Nahlásím vás policii.“ „Chcete mě nahlásit ještě předtím, než mi strčíte kartu? Debetní karty se nedají strčit? Nebo je snad tržní hodnota vašeho malého obchodu Fendi vyšší než hodnota Reburg Bank? Možná má vaše mateřská společnost vyšší tržní hodnotu než Reburg Bank, ale vy? Prosím, strčte tu kartu, slečno!“ „Hm, co když ta karta nebude fungovat?“ Pokladní u pultu zvedla Adrienovu debetní kartu a strčila ji. Adrien klidně zadal své heslo. Pak vyjel účet! Všichni kolem byli ohromeni! „To není možné! Jak můžeš mít přes čtyřicet tisíc dolarů!“ zvolala Carrie nevěřícně. Adrien ji ignoroval, vyndal si z nákupu pár kusů oblečení a šel se sám převléknout do zkušební kabinky. Brzy se před zraky všech objevil pohledný a slušný mladý muž. Adrien přišel k Carrie a zašeptal: „Vzadu je krásná kabelka, která se hodí k tvému tónu pleti. Jdi se na ni podívat a nech si ji koupit od svého sponzora... Oh, ne. Nech si ji koupit od svého manžela.“ Carrie byla Adrienovou náhlou proměnou zaskočena, ale jakmile uslyšela jeho slova, nemohla si pomoct a chtěla se na tu kabelku podívat. Přece jen měl Adrien vždycky dobrý vkus a ty malé dárky, které jí dřív dával, se jí moc líbily, ale od té doby se to změnilo. „Miláčku, jdu se podívat dovnitř!“ „Půjdu s tebou. A koupím ti, co se ti bude líbit!“ Wayneova slova Carrieinu sebevědomí velmi posílila. Oba šli k sekci s kabelkami a Carrie zahlédla kabelku, kterou jí Adrien doporučil, na první pohled.