Dagmar Pomalu se probouzím a cítím na své ruce dlaň. Otevřu oči a pohlédnu vlevo do hnědých očí, které patří jednomu z členů mé jednotky. I když nemá tušení, o čem jsou mé noční můry, ví, že mě pronásledují. Všichni v mé jednotce vědí, že mě pronásledují, ale nikdo netuší, co je způsobuje. Narovnám se a jako poděkování mu stisknu ruku. Otočím hlavu doprava a podívám se do očí svého strýce. V jeho