V tlumeně osvětlené místnosti u oken od podlahy až ke stropu se Cynthia Larson slabě opírala rukama o sklo a oči se jí zamlžovaly. Šaty jí sklouzly k pasu a odhalily její nádherné křivky. Její rty, sytě rudé, byly mírně pootevřené, jako by zvaly, okouzlovaly něčí duši. Dole ulice překypovala lidmi; v Cynthii se vzedmul hluboký pocit hanby, takže instinktivně chtěla ustoupit. "Buď hodná," ozval se za ní hluboký a chraplavý mužský hlas. Poté ucítila, jak ji obklopuje jeho silná mužná vůně, která ji zcela pohltila. Okamžitě se ložnice naplnila dusnou atmosférou. ***** Cynthia se probudila následujícího rána v devět hodin, celé tělo ji bolelo, jako by se rozpadlo, a při každém pohybu cítila bolest. Nepříjemně se natáhla, aby si pohladila bolavý pas, a náhle se jí vrátily vzpomínky na včerejší noc. Zdálo se, že muž má zvláštní zálibu v jejím pase, jeho ruce ji tam během celého jejich setkání nikdy neopustily. "Už jsi vzhůru." Náhle se ozval mužský hlas, který přerušil Cynthii v jejích ne zrovna cudných vzpomínkách. Cynthia s leknutím otočila hlavu. "Proč jsi ještě tady?" Muž se ledabyle opíral o čelo postele, přikrývka mu sotva zakrývala spodní polovinu těla a jeho dokonalé torzo a vyrýsované svaly byly plně na odiv. Když uslyšel její otázku, jeho hruď se lehce otřásla pobavením, když se na ni s hlubokým zájmem podíval a škádlivě řekl: "Pokud se nemýlím, tohle je můj pokoj. Zajímalo by mě, jak jste se sem dostala, slečno Larsonová?" Teprve potom se Cynthia rozhlédla a vzpomněla si, proč je v této místnosti. Společnost Larson Group se v posledních dvou měsících potýkala s vážnými finančními problémy. V zoufalé snaze přilákat investory Mason Larson, Cynthii otec, jí přidal do pití drogy a zamýšlel ji nabídnout investorovi jako dar. Utekla na poslední chvíli a zakopla o tento pokoj, zbytek událostí té noci byl ovlivněn účinky drogy. "Jak znáš moje příjmení?" zeptala se Cynthia a její tón poklesl, když se v ní vzedmula vlna podezření. 'Naplánoval to tenhle muž taky s mým otcem?' Podal jí několik listů ze svého nočního stolku, které byly plné informací o ní. Po přečtení listů se trochu uvolnila a s úlevou zjistila, že tento muž nemá s jejím otcem nic společného. "Ty jsi mě vyšetřoval?" zeptala se a uklidila papíry. Zvedl obočí a odpověděl: "Mám právo vědět o své ženě všechno." "Co tím myslíš?" Cynthia se tak polekala, že si prudce sedla na posteli a nechtěně strhla už tak skrovnou přikrývku, která ho zakrývala. Dlouze a upřeně se na ni podíval. Pohled na krásného muže, nahého a neohroženého, a na určité partie, které vypadaly připravené na další kolo, stačil k tomu, aby se Cynthii rozšířily oči. Zrudla, odvrátila se a rychle se omluvila. "Omlouvám se. Nechtěla jsem. No, včera jsem přišla do tvého pokoje, ale ty, jako muž, jsi o nic nepřišel. Není třeba, abys zašel tak daleko." Cynthia se rozhodla ho znovu nezakrývat, místo toho se pevně zabalila do přikrývky, nyní si velmi dobře vědoma svého nedostatku oblečení. Muž se zamračil a jeho hlas se prohloubil. "Myslela sis, že můžeš přijít a odejít z mé postele, jak se ti zlíbí?" "Co tedy chceš?" zeptala se a z otázky ji bolela hlava. "Buď moje žena. Byla jsi to ty, kdo se mi první dostal do postele. Aby to bylo fér, rozhodnu, kdy to skončí." Cynthii to všechno přemohlo. Vstal a začal se oblékat, navlékl se do obleku, který křičel drahotou a luxusem a zakrýval ty divoké svaly. V kombinaci s jeho hlubokými, vytříbenými rysy vyzařoval čistý a ušlechtilý vzduch. Vytáhl vizitku, podal ji Cynthii a jeho ostrý hlas zazněl: "Jmenuji se Liam Sullivan a tohle je moje vizitka. Dávám ti tři dny na rozmyšlenou. Pokud se rozhodneš, že chceš, najdi mě v Sullivan Group. Pokud ne, přijdu si pro tebe." S tím ji svými dlouhými prsty štípl do jemné tváře. "Holka, ani si nemysli, že utečeš."