„Prosím, řekněte něco, paní Haynesová!“ prosili reportéři o jakoukoli odpověď. Ingrid s zdvořilým úsměvem na tváři sebejistě odpověděla: „Děkuji za vaše starosti, pánové. Svatba pana Everetta a mé dcery se bude konat včas. Co se týče kdy a kde, to není na mně, abych prozrazovala. A prosím vás, nechte mladým trochu prostoru. Děkuji!“ „A co Raymondova závěť? Je pravda, že Joanna převezme Haynes Group?“ „No… ehm, samozřejmě, to není pravda. To není nic než fáma. Haynes Group je příliš velká na to, aby se nechala v rukou nezkušené dívky!“ Ingrid Joannu velmi dobře znala. Od dětství byla hloupá a zbabělá. Proto si byla Ingrid jistá, že bude schopna Joannou manipulovat a že se Joanna vzdá kontroly nad Haynes Group… Mezitím Joanna a Jaydon také vyšli z hřbitova. „Joanno, chystáš se převzít Haynes Group?“ „Napsal Raymond závěť, aby ti odkázal pozici hlavy rodiny?“ „Ano,“ odpověděla Joanna klidně a stručně. Toto jediné slovo bylo jako facka Ingrid. „Takže, slečno Haynesová, je v pořádku zveřejnit obsah závěti?“ „Co se týče závěti, delegovala jsem plnou moc na svého právníka, aby se o to postaral. Bude tisková konference, kde bude obsah závěti oznámen! Děkuji za váš zájem.“ Ingrid se v rozpacích zašklebila a se zaťatými zuby na Joannu zírala. „Ta malá mrcha,“ pomyslela si. „Už je to pár let, ale už není tak hloupá.“ „Joanno, neříkej nic před reportéry! Konzultovala jsi závěť se svým otcem? Konzultovala jsi to s představenstvem? Starý muž je sotva pohřbený a ty se snažíš převzít otcovu pozici předsedy?“ řekla Ingrid sarkasticky a zírala na Joannu. Joanna se otočila a podívala se Ingrid přímo do očí. „Jen plním dědečkovo přání. Pokud máte nějaké otázky nebo stížnosti, kontaktujte prosím mého právníka.“ S tím Joanna ignorovala Ingrid a následovala Jaydona do jeho auta… „Joanno!“ Ingridina tvář zbledla vzteky. Nemohla uvěřit, že pár let dokáže Joannu tak důkladně změnit. Ingrid byla přesvědčena, že za tím stojí Jaydon. Jinak by se Joanna s její inteligencí neodvážila chovat se k Ingrid takhle… O tři dny později. V budově Haynes se konala schůze představenstva. Shaun, Ingrid, Derick, Ryan a dva další ředitelé, pan Roger a pan Paul, se schůze představenstva zúčastnili podle dohody. Kromě nich byl na schůzi představenstva viděn i Bruce, což se nestávalo často. Bruce vlastnil 15 % Haynes Group, ale nikdy se nezapojoval do řízení podniku. Ve skutečnosti si své akcie koupil čistě z dobré vůle! „To je zvláštní! Je tu i pan Everett.“ Pan Roger a pan Paul se snažili Bruce zalíbit, jako by to byl muž, který skutečně ovládá Haynes Group. Bruce seděl na židli se zasmušilou tváří, ušlechtilý a odměřený, a o oba muže nejevil velký zájem. Nicméně, i když tam jen tiše seděl, ostatní se ho stále báli. Brzy dorazila Joanna. S černými obroučkami brýlí na nose měla na sobě černé sako s bílou proužkovanou košilí. Vlasy měla také svázané. Na její jemné tváři bylo lehké líčení. Společně s kaštanovými rty působila profesionálně a nádherně. Dokonalá kariéristka. „Veškerý nepodstatný personál, prosím, odejděte! Toto je schůze představenstva, nikoli rodinná diskuse!“ Joanna pohlédla na Ingrid a její dva nevlastní bratry a požádala je, aby lhostejně odešli. Ingrid se vzteky zatřásla ústa. „Páni, agresivní, že? Skoro jsem uvěřila, že už jsi předsedkyní, protože se tak chováš. Každý tady, Joanno, je kvalifikovanější než ty. Všichni jsme alespoň schopnější převzít pozici předsedy. Haynes Group je příliš velká věc na to, aby se nechala v tvých rukou. Myslíš si, že ty, nezralá dívka, jsi opravdu schopná to zvládnout?“ Derick, který byl vznětlivý mladík, zuřivě praštil do stolu a vstal. „Máma má pravdu! Kdo jsi, že bereš tátovi křeslo předsedy? Co jsi udělala pro Haynes Group? Jen tady děláš rozruch. Děda byl starý a jeho mozek už nefungoval. Takže se to nepočítá. Vypadni odsud, nebo tě vykopnu sám.“ Joannin právník, pan Brycen, si upravil brýle a přísně řekl: „Pane Haynesi, paní Haynesová, prosím, chovejte se slušně! Jinak vás může moje klientka žalovat za zastrašování a urážku na cti.“ „Kdo jsi, že mě bluffuješ? Může si vůbec dovolit právníka?“ Joanna se na Dericka jen chladně podívala a zavolala na asistentku u dveří. Za okamžik vešlo dovnitř osm statných členů ochranky. Joanna řekla: „Veškerý nepodstatný personál, prosím, na chvíli vystupte!“ „Zůstávám! Vyřešte si to!“ Zdvořile, ale také silou se ochranka natáhla a gestikulovala, aby Ingrid a ostatní odešli. „To je společnost mého otce. Pojďte si pro mě, jestli se odvážíte! Ale říkám vám, že neodcházím. Co s tím uděláte?“ Samozřejmě, že si ochranka netroufala použít násilí. Derick byl ještě arogantnější, když si toho všiml. „Joanno, co si o sobě myslíš, co? Nepřeháněj to. Jinak mi nevadí ti jednu vrazit, i když jsi žena.“ S tím se Derick na Joannu vrhl a chystal se ji vrazit do tváře. Vždycky byl v rodině tyranem a uznávaným dědicem. Teď, když mu byl majetek odebrán, jak by nemohl být rozzuřený? Když se Derickova dlaň blížila k Joannině tváři, Bruce ztratil nervy a nevědomky vyskočil na nohy. Ale než mohl cokoli udělat, Joanna se sehnula a Derickova facka ji minula. Potom Joanna chytila hřbet Derickovy dlaně a prudce ho strčila, čímž Derick narazil do stolu. V další vteřině si Derick rozřízl ret a okamžitě mu tekla krev. „Co, co to děláš? Ó, Ricku! Jsi v pořádku?“ Ingrid skoro naříkala, když viděla, jak její syn krvácí. „Dostaňte je odsud.“ „Ano, slečno Haynesová!“ Šéf ochranky už nebyl zdvořilý. Společně s ostatními se chopili Dericka a ostatních a poslali je ven. Joanna se podívala na krev na rukou a zamračila se. Řekla: „Promiňte, potřebuji na toaletu.“ S tím Joanna vyšla přímo z konferenční místnosti a zamířila na toaletu. Vešla dovnitř a pustila kohoutek. Když se chystala smýt skvrny od krve z rukou, dveře do koupelny se náhle otevřely. Vešel Bruce.