Anthony Nezamhouřil jsem oka. Spal jsem dohromady možná dvě hodiny. Dopíjel jsem druhý šálek kávy, když mi volal Jace. „No, ty jsi ale ranní ptáče. Do jakých potíží jsi se to zase dostal?“ „Hej, Anth, žádné potíže. Jen jsem se chtěl ujistit, že ještě přijedeš a nevykašleš se na mě.“ „Říkal jsem, že přijedu, ne?“ „Jen se ujišťuji, a kromě toho se musím postarat, aby byl tvůj pokoj připravený. V kolik ti letí letadlo?“ „No, mohl bych si vzít tryskáč.“ „Zasraný boháč.“ „Ty jsi taky boháč, Jaci.“ „Jo, já vím. Jenže máma měla nehodu. Mluvil jsem s Callie a rozhodl jsem se ti zavolat.“ „Co se jí stalo? Je v pořádku?“ „Jo, je v pohodě, myslím. Má zlomenou nohu a nějaké další zranění. Chce vidět Callie. Callie řekla, že přijede, ale vím, že nepřijede. Říkala to už tolikrát a nikdy se neukáže.“ „Ona se na ně pořád zlobí? Už je to co? Pět let?“ „Šest let, a ano, je pořád dost nasraná. Neodpovídá na jejich hovory ani zprávy.“ „Sakra, přistanu ve tři.“ „Dobře, uvidíme se, až přistaneš.“ Ukončil jsem hovor a seděl tam. Callie se nikdy nevrátila domů; Jace mi o tom všem vyprávěl. Byla oddaná svému bratrovi a on ji miloval. Nebude je moc navštěvovat, to vím. Nemyslím si, že to teď zvládnu, ji vidět. Callie Bylo poledne, když jsem přistála v Connecticutu. Už teď se mi stýskalo po New Yorku. Jakmile jsem vyšla ven, uviděla jsem Jace a usmála se. Přešla jsem k němu. Po včerejší noci jsem byla ještě trochu bolavá. „Do prdele, ty jsi fakt přijela.“ „Říkala jsem, že přijedu, ne?“ „Jo, ale to říkáš vždycky a já se pak vracím z letiště domů sám.“ „Já vím. Jak jí je?“ „Ještě jsem ji neviděl; táta mi volal, aby mi to řekl.“ „Dobře, tak tam jeďme.“ Měl na mě spoustu otázek, což bylo normální, tak jsem mu odpovídala. Když jsme zastavili u našeho domu z dětství, byl pořád stejný. Vyšli jsme po schodech verandy do domu a oba jsme byli šokováni, když jsme našli mou matku sedět a sledovat televizi se sklenkou vína v ruce. Podívala jsem se na Jace. „Myslel jsem, že jsi říkal, že si zlomila nohu a má další zranění.“ „To mi říkal táta, mami. Co se tady děje?“ Jakmile mě uviděla, přiběhla ke mně a objala mě. Odtrhla jsem se od ní. „Promiň, miláčku. Vypadáš tak krásně. Neviděla jsem tě roky; jsi tak dospělá. Promiň, ale ty jsi neodpovídala na moje hovory ani zprávy a odmítala jsi se s námi setkat. Tohle byl jediný způsob.“ Začala jsem se smát; byla šílená. „V podstatě jsi mě vykopla, odřízla jsi mě, přestala jsi platit školné a řekla jsi mi, že pokud budu usilovat o své sny, budu pro tebe mrtvá. Nikdy ses mi neomluvila za všechny ty hrozné věci, které jsi mi řekla, a myslíš si, že ti prostě odpustím. VÍŠ CO, ODPUŠTÍM TI, ALE NIKDY NA TO NEMŮŽU ZAPOMENOUT. Sama jsi řekla; tvůj syn je mrtvý a tvá dcera taky.“ Už jsem tam nechtěla být. Nechala jsem ji tam stát a odešla jsem ven. Jace byl hned za mnou. „Promiň, Callie. Opravdu jsem to nevěděl. Když už jsi tady, co kdybychom se vrátili ke mně a dali si drink?“ Jen jsem přikývla. Byla neuvěřitelná; neomluvila by se a očekávala, že zapomenu na všechno, co mi udělala a řekla. Když jsme se dostali k mému bratrovi, šla jsem rovnou do pokoje, který pro mě měl. Rychle jsem se osprchovala, sešla dolů do kuchyně a vzala si pivo. „Nejedla jsi oběd? Chceš něco?“ „Ne, jsem v pohodě; kromě toho už jsou skoro dvě odpoledne.“ „Sakra, zapomněl jsem, že musím být ve tři někde; budeš v pohodě sama, že jo?“ „Samozřejmě že budu. Vypiju ti všechno pivo a budu se dívat na televizi, tak si radši po cestě zpátky kup další.“ „Koupím, a buď opatrná.“ Políbil mě na temeno hlavy, jak to vždycky dělá, a odešel. Vzala jsem si balíček chipsů a šla do obývacího pokoje. Anthony Rozhodl jsem se odejít o něco dřív, tak jsem si vzal tryskáč. Bylo skoro půl třetí, když jsem přistál, tak jsem zavolal Jacovi. „Už jsem tady. Kde jsi?“ „Ty máš ale štěstí, ty hovno, ty víš, že už jsem tady. Měl jsem tušení, že to uděláš, že se ukážeš dřív.“ Začal jsem se smát. V Jacově společnosti jsem se vždycky dokázal uvolnit, vždycky věděl, jak ze mě dostat sračky. Vyšel jsem ven a uviděl ho opírat se o svůj džíp. Byl jsem na něj sakra pyšný. Držet se svých zásad, opustit vysokou školu a dělat to, co chtěl, a byl úspěšný. Měl obchody s koly v deseti různých státech a dařilo se mu taky dobře. Věděl jsem, že to tak bude; proto jsem investoval do jeho podnikání a on investoval do mého. Měli jsme stejnou výšku (195 cm), stejnou postavu a stejné černé vlasy. Jediný rozdíl byl v tom, že on měl černé oči a já modré a hnědé, což mi připadalo divné. Přešel jsem k němu a chytil ho. „Rád tě vidím, Jaci. Jak se máš?“ „Líp, když jsi tady.“ „Tak pojďme. Potřebuju pivo a jídlo.“ „Mám toho doma dost.“ „Pořád čekám, až mě navštívíš v New Yorku.“ „Brzy.“ Cesta k němu domů byla jako oživení našich teenagerských let; bylo to pořád stejné. Smáli jsme se a vtipkovali o normálních věcech. Když jsme zastavili na příjezdové cestě, začal mu zvonit telefon a on ho prostě zvedl. „Co je zase, Jimmy?“ „Počkej, neměl přijet až v pondělí?“ „Je to hotové; může si to vyzvednout.“ „Do prdele. Fajn, budu tam.“ Podíval se na mě. „Debil měl přijet až v pondělí pro ty kola. Teď tady bude za hodinu a chce, abych tam byl. Dveře jsou otevřené; víš, kde co je. Promiň.“ „Hej, je to byznys; kromě toho jsou to taky moje peníze.“ Popadl jsem tašku a vystoupil z džípu. Vycouval z příjezdové cesty a než odjel, zakřičel na mě. „Hej, Anth!“ „Co je zase, debile?“ „Zapomněl jsem, že je tam Callie. Nevyděs ji. Hlídej ji, dokud se nevrátím, je nasraná, tak buď opatrný.“ Začal se smát a pak odjel. Kurva kurva kurva, do prdele. Nikdy sem nepřijela. Nemůžu to teď zvládnout, ji vidět. Nemělo smysl to prodlužovat. Měl bych to mít co nejdřív za sebou. Vyšel jsem po příjezdové cestě, otevřel dveře a hodil tašku. Když jsem vešel dovnitř, míjel jsem obývací pokoj, kde byla zapnutá televize. „Jaci, jestli jsi to ty, budu potřebovat něco silnějšího než pivo, abych zapomněla na ten posraný den, co jsem měla, a myslím to vážně.“ Stál jsem tam, ale nic jsem neříkal. Šest let - šest zasraných let - jsem ji neviděl. „Jace musel jít do práce, Callie.“ Okamžitě vstala, ale pořád se dívala na televizi. „Anth… Anthony?“ „Ano.“ „Oh, um, um, promiňte mi.“ Něco mi připadalo povědomé: její hlas. „Zastav se a otoč se.“ „Ne, a nemůžeš mě donutit.“ „Vidím, že jsi pořád rozmazlená spratek.“ Otočila se a podívala se na mě. „NIKDY MI UŽ NEŘÍKEJ SPRATEK?“ Co to kurva? „TY?“ Byl jsem sakra nasraný a zároveň šťastný. „Anthony, nech mě to vysvětlit.“ Založil jsem si ruce a díval se na ni, čekal jsem, až mi to vysvětlí. „Já… No, jde o to…“ „Ty co, Callie? Jen jedna otázka? Věděla jsi, že jsem to já?“ „Ano.“ „Proč?“ „Sakra, Anthony, jsem do tebe zamilovaná od svých čtrnácti let. Už jsem to řekla. Vždycky jsem chtěla, abys byl můj první, takže jestli jsi naštvaný a nasraný, tak se omlouvám, ale nelituju toho a udělala bych to znovu.“ Přešel jsem k ní a udělal jsem něco, co jsem věděl, že bych neměl, ale chytil jsem ji, přitáhl jsem si ji k sobě a políbil ji. Ten pocit byl něco, po čem jsem vždycky toužil. Vědomí, že to byla ona včera v noci, mě zasáhlo jako tuna zasraných cihel. Po všech těch letech na mě čekala. Odtrhl jsem se od ní a opřel jsem si hlavu o její. „Miluju tě od svých osmnácti let. Nemohl jsem tě mít tehdy. Nemůžu tě mít ani teď. Jace mě zabije.“ „Byl jsi do mě celou tu dobu zamilovaný?“ „Ano, byl.“ „Proč jsi nic neřekl?“ „Říct co, Callie? Hej, Jaci. Jsem tvůj nejlepší kamarád, který je zamilovaný do tvé čtrnáctileté sestry. Pochybuju, že by to ocenil.“ Odtrhla se ode mě. „Šest let, Anthony. Měl jsi šest let na to, abys mě našel a řekl mi to.“ „Najít tě a říct co, Callie? Měla jsi přítele.“ „Protože jsem tě nemohla mít, sakra.“ „A včera v noci?“ „Když sis neuvědomil, že jsem to já, viděla jsem jedinou šanci získat to, co jsem vždycky chtěla. Omlouvám se, Anthony, ale nelituju toho.“ „Proč jsi nic neřekla?“ „Co jsem měla říct? Hej, já jsem sestra tvého nejlepšího kamaráda, která je do tebe zamilovaná už věky. Chci, abys mě zbavil panenství. Kromě toho jsi na mě byl vždycky hrubý.“ „To byl jediný způsob, jak si udržet zdravý rozum, Callie.“ „Fungovalo to?“ „Ne.“ „Proto jsi sem přestal chodit, že jo?“ „Ano, miluju tě, Callie. Vždycky jsem tě miloval.“ „Já tebe taky, Anthony.“ Přitáhl jsem si ji k sobě a vzal jsem si její ústa. Jen pomyšlení na včerejší noc mě po ní toužilo. Zvedl jsem ji a přešel jsem k gauči. Seděla na mně obkročmo a ty malinké kraťasy, které měla na sobě, tomu moc nepomáhaly. „Na včerejší noc budu vzpomínat do konce života. Ale teď tě potřebuju.“ „Ano.“ Strhl jsem jí vršek a políbil jsem ji na prsa. V jedné vteřině byla její podprsenka pryč, a když jsem jí vzal jednu z bradavek do úst, začala sténat. „Sakra, Callie, mám tě umlčet?“ „Prosím, Anthony, potřebuju tě.“