Bellin pohled "TY SI ZE MĚ DĚLÁŠ LEGRACI?!", otřásla jsem se, když jsem uviděla, kdo je můj spolubydlící. "Prosím, řekni mi, že jsi uklízečka," prosil hrubě obyvatel pokoje. "A já doufám, že jsi instalatér," odsekla jsem. "Woah, dámo! Tenhle kousek masa před tebou může vypadat zatraceně dobře bez trička při instalatérských pracích, ale laskavě si nech ty svoje úchylné fantazie pro sebe," odpověděl arogantně. "Teď mě promiň, prosím, ale musím si jít odpočinout. Tahle hezká tvář potřebuje alespoň 8 hodin spánku, aby vypadala tak svěže," dodal, když mě hrubě odstrčil ramenem a zabouchl mi dveře před nosem. "Co to kurva...?", zaklela jsem nevěřícně a okamžitě jsem vyvolala rozruch, když jsem hromově bušila na dveře. "Co to sakra, ty krávo? Chceš mi zničit dveře?", hulákal vysoce pobuřující mluvící kus hovna poté, co podruhé otevřel dveře. "Jdi do prdele," řekla jsem naštvaně, když jsem ho odstrčila, dupala mu po nohou a pak jsem přejela kolečky svého zavazadla přes jeho zmíněné nohy. "Do prdele!?", kňučel v agónii, když stál znecitlivěle u dveří a zamkl je. "Nemůžu uvěřit, že tahle obrovská univerzita mi nemohla najít slušný pokoj se slušnou spolubydlící, ženou," poznamenala jsem, když jsem si prohlédla bezvadně čisté okolí kolem sebe. "A já nemůžu uvěřit, že tvoji rodiče nemohli zplodit slušné dítě," ušklíbl se. "Který je tvůj pokoj?", zeptala jsem se, ignorujíc vysoce ponižující urážku. Byt byl nepopiratelně úhledně udržovaný a oba pokoje byly také velkolepě čisté s řádně ustlanými postelemi. Zdá se, že ten chlap byl germofob nebo maniak na čistotu nebo obojí. "Oba jsou MOJE. Teď vypadni se svým špinavým zadkem odsud a požádej o změnu pokoje," požadoval 180 cm vysoký, pohledný fešák. "Hádám, že tvůj je ten levý," pokrčila jsem rameny a táhla jsem za sebou zavazadlo, než jsem zabouchla dveře. Zaklepání zaznělo okamžitě poté a váhala jsem chvíli otevřít, ale pak se ozval chlapcův hlas. "Slečno, prosím, otevřete dveře. Potřebuji své věci," řekl a já jsem okamžitě otevřela dveře. Jakmile jsem ho pustila dovnitř, okamžitě jsem svého rozhodnutí litovala. "Ach můj kurva Bože! Co to sakra děláš?", vykřikla jsem, když jsem sledovala, jak se patlá s pyžamem. "Co myslíš, že dělám?", zeptal se se zlomyslným úsměvem. "Čuráš na postel, abys označil své území?", protiotázka jsem nejistě. Alespoň tak mi to připadalo. " .... " " .... " "Myslíš si, že jsem pes?", zeptal se zmateně. "Jo, a k tomu ještě ošklivý," odpověděla jsem. "Teď mě prosím nekousni," prosila jsem. "Šup pejsku šup," řekla jsem dramaticky, když jsem mávala hřbetem ruky, abych ho dostala z mého pokoje. "Jsi tak hloupá," odfrkl si a zamířil k šatníku v pokoji, aby si vzal své věci. "Proč jsi se sakra patlal s pyžamem, když sis jen měl vzít své věci?", rozhořčeně jsem se dožadovala. "Protože jsem si upravoval pas, abych si mohl kleknout a vzít si tyhle," odpověděl naštvaně, když ukazoval na své věci. "Aha!", zvolala jsem stydlivě a vsadím se, že se mi tváře zbarvily do růžova jako bláznovi. "Mimochodem, jmenuji se Kai. Jak se jmenuješ ty?", zeptal se, když vyhrabal všechny své věci. "Diaz. Bella Diaz," představila jsem se. "A já jsem Bond. James Bond," řekl dramaticky, když napodoboval můj hlas. "Jsi tak hrubý," poznamenala jsem, když jsem zamračila tvář v rozčilení. "Vy nejste zrovna potěšení, madam," posmíval se. "Už teď vidím před sebou mizerný rok s tebou," povzdechla jsem si. "Co kdybys požádala o změnu pokoje?", pokrčil rameny. "Zkoušela jsem to, génie," ušklíbla jsem se. "Děkan mi osobně řekl, že všechny ostatní pokoje jsou plné kromě jednoho zasraného pokoje tady," zamumlala jsem. "Jdi a zůstaň se svými rodiči nebo si najdi byt poblíž," navrhl. "Neříkej mi, co mám dělat nebo co nemám dělat, ale protože tě tak zajímá vědět, tak ti řeknu, že jsem tady na stipendiu a mám v úmyslu ho plně využít včetně bezplatného ubytování univerzitou," řekla jsem a v době, kdy jsem se dostala k poslední části věty, doslova jsem křičela z plných plic, když jsem šťouchala do chlapcovy hrudi, který na mě zíral s rozšířenýma očima. "Kolik ti je let, Bello?", zeptal se s veškerou vážností, když zvedl obočí. "Je mi 17 let, ale příští měsíc mi bude 18," odpověděla jsem. "Proč se ptáš?", zeptala jsem se, když jsem si zkřížila ruce před hrudníkem. "Děkan ti dal pokoj s učitelem?", spíš konstatoval než se zeptal v šoku. "A jak to, že jsi na univerzitě v tak mladém věku?", zeptal se. Teď jsem byla na řadě já, abych stála s otevřenou pusou s kamenným šokovaným výrazem. "TY JSI CO?", vykřikla jsem, když mi došlo. "Tohle jsou byty pro učitele," odpověděl pobaveně s úsměvem. Ughh. Nenávidím, když se takhle usmívá. A k tomu všemu, nejenže budu bydlet s mužským kreténem, ale s kreténem, který je také učitel? Skvělé! Prostě posrat můj život. Ale pak ten prostorný byt odpovídá na tolik otázek. Studentské pokoje nemají být tak útulné. Povzdech! Prostě se naučím přizpůsobit, což se mi sotva zdá možné s tímhle kreténem. "Neodpověděla jsi na mou předchozí otázku," naléhal. "Co děláš na univerzitě?", ptal se znovu. "Přeskočila jsem pár ročníků ve škole a když mi bylo 14 let, šla jsem na vysokou školu. Poté jsem dostala stipendium sem a budu studovat postgraduální kurz v oboru Podnikání po dobu 1 roku," vysvětlila jsem. "Úžasné. Budu kontrolovat i tvoje známky," poukázal. Dělá si ze mě legraci. Mohl by být můj život s tímhle kreténem ještě víc posraný? Nghh. "Kolik ti je let?", zeptala jsem se se zvednutým obočím. Sám vypadal jako nádherný teenager. "Nevíš, že je neslušné ptát se starších na jejich věk?", posmíval se. "Myslel jsem si, že jsi chytrá, ale ukazuje se, že jsi hloupá jako novorozené štěně," škádlil. Ten chlap dělá i dýchání stejného vzduchu jako on nemožným. Přísahám, že mu udělám ze života peklo stejně jako on mně v zmrzlinárně. Kreténe. "Děkuji za hodnotné vzdělání, dědo. Jen jsem se zeptala z dobré vůle, abych mohla odpočítávat tvé dny, kdy dostaneš infarkt a zemřeš ve vlastních sračkách," řekla jsem sladce. Jeho tvář okamžitě poklesla při tom neočekávaném comebacku a já jsem v duchu tančila malý vítězný tanec, když jsem ho viděla zuřit v hněvu. "Je mi taky 17 let," prozradil a tentokrát jsem byla na řadě já, abych ukázala svůj šok. Myslela jsem si, že má vzhled teenagera, ale musí mu být něco přes 20, ale 17? To bylo teoreticky nemožné! Není tady pak profesorem? "Nedělej si ze mě legraci!", zamračila jsem se, ale on se jen usmál. "Ne, mluvím pravdu. Proč bych lhal?", zeptal se, když pokrčil rameny. "Stal ses profesorem ve věku 17 let?", zeptala jsem se nevěřícně. "Ne, madam. Stal jsem se profesorem, když mi bylo 16 a příští měsíc mi bude také 18," prozradil. "To je tak divné," zamumlala jsem si pod nosem. "Slyšel jsem to," falešně zakašlal. "Měl jsi," odfrkla jsem a pospíchala dovnitř na záchod, abych se jen dostala pryč od téhle otravné osobnosti. Jakmile jsem se dostala dovnitř na záchod, věci se rychle zhoršily! "ACH MŮJ BOŽE!!!", vykřikla jsem v hrůze a okamžitě poté Kai přiběhl dovnitř na záchod také. "Co se stalo? Co se stalo?", zeptal se vyděšeně, když se rozhlížel po bezvadném záchodě. "TOHLE JE SDÍLENÁ KOUPELNA!?", vykřikla jsem znovu zděšeně. "Ježiš ženská. Skoro jsi mi způsobila infarkt, když jsi takhle křičela. Určitě bys měla dostat cenu za přehrávání," rozčiloval se. "Jak můžeš být tak klidný ohledně tohohle uspořádání?", zeptala jsem se v šoku. "Když jsi takhle křičela, přemýšlel jsem o horších věcech, ale teď, když to zmiňuješ, sdílet s tebou celý byt taky není skvělý nápad, jestli se mě ptáš," odsekl ten nestydatý muž. "Měl by ses omluvit," zamumlala jsem odnikud. "Aha? Za co?", zeptal se pobaveným hlasem, když si zkřížil ruce. "Pro začátek začneme tím, že jsi mi zničil šaty svou vanilkovou zmrzlinou v zmrzlinárně a pak jsi mi vylil colu na hlavu, abys mě proměnil v "Colovou zmrzlinu"," odpověděla jsem naštvaně. "Byla to TVOJE chyba, že jsi o mě zakopla a zničila MOJI oblíbenou zmrzlinu," tvrdohlavě jsem odsekla. "Na učitele jsi docela mizerný vzor," zamumlala jsem naštvaně. "Už jsi skončila?", zeptal se podrážděně. "Co?", zeptala jsem se zpět v šoku. "Zeptal jsem se, JSI KURVA SKONČILA? Už jsi skončila se svým kázáním a tlacháním o mně? Pojďme teď respektovat prostor toho druhého a udělejme si rozvrh koupelny a také rozvrh kuchyně, abychom mohli provádět naše každodenní činnosti pokojně a nezávisle na sobě navzájem. Vidím, že jsme spolu zaseknutí na celý zatracený rok, takže by bylo lepší, kdybychom se k sobě chovali slušně. Je to jen otázka 2 zasraných semestrů," konečně uzavřel svůj monolog. "Ok," přikývla jsem a šla zpět do svého pokoje. "A ano. Nesahej na moje potraviny nebo lahve vína a já se nebudu dotýkat tvých věcí. Prostě se drž dál od mého pokoje a já se budu držet dál od tvého. Nevstupuj do mého pokoje bez zaklepání a proboha udržuj všechno v bytě čisté," poučil mě a já jsem jednoduše přikývla na souhlas. To, co řekl, dávalo smysl a já jsem byla upřímně příliš unavená na to, abych se s ním teď hádala. Takže nejlepší možná věc byla prostě souhlasit s tím, co říká. Vypořádám se s ním později. Teď jsem jen chtěla, aby zmizel z mého pokoje, abych si mohla odpočinout. Jen jsem chtěla spát a snít o svém domově. Tak moc mi chyběl můj domov. Můj skutečný domov. Sladký domov. Povzdech! Nevím, kdy jsem si svlékla šaty a shodila boty, ale brzy mě obklopilo teplo přikrývky a má mysl zabloudila do říše snů, jakmile se má hlava dotkla polštáře. * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *