Bellin Pohled „Můžeš se vrátit na kolej, miláčku. Byla jsi velmi rychlá a efektivní! Je překvapivé vidět, že jsi toho tolik zvládla, a to hned první den!! Jsem ohromena, slečno Diazová," chválila děkanka a zářila. „Moc děkuji, paní děkanko," zdvořile jsem odpověděla a vrátila uspořádané složky do příslušných polic. „Jste velmi laskavá, ale pravda je, že jste dobrá učitelka. Nebylo těžké se to naučit, když jste mi ukázala, jak na to," upřímně jsem s úsměvem ocenila nadřízenou autoritu. Poplácala mě po rameni a usmála se, než začala odcházet z místnosti. Náhle jsem si vzpomněla na své ubytování s Kaiem a prudce se otočila, abych se děkanky zeptala na změnu pokoje, ale pak jsem zaváhala. Bude mi naslouchat? Jako by vycítila můj náhlý okamžik, zachytila mě, jak přemýšlím o tom, že vychrlím své stížnosti, a zasmála se: „Svědí tě jazyk, abys mi něco řekla, miláčku, ale zdáš se tak nerozhodná. Co kdybys mi vylila své starosti a já ti pomůžu?", navrhla děkanka s uklidňujícím úsměvem. „Přistihla jste mě, paní Sanchezová," nervózně jsem se zasmála. „Nechci nikoho urazit, ale myslím, že mi systém omylem přidělil pokoj s učitelem - s panem Kaiem Graysonem, abych byla přesná," řekla jsem rovnou svou obavu. Úsměv děkanky se ještě rozšířil a pobaveně zavrtěla hlavou. „To není selhání systému, dítě," zasmála se děkanka. „Úmyslně jsem tě ubytovala se svým adoptivním vnukem," dodala. Šokovaně jsem se na ni podívala a nějakým způsobem jsem si hvízdla: „Oh!". Děkanka cítila potřebu to dále vysvětlit a pokračovala: „To dítě si jistě prošlo hroznou minulostí, než jsem si ho vzala do péče, což ho bohužel předčasně dospělo. Snaží se mi osobně splácet tím, že tu pracuje, a zapomněl, že je taky dítě a potřebuje si najít kamarády svého věku. Vzhledem k tomu, že nikdy nenavázal přátelství s žádným z již přijatých studentů, viděla jsem tvůj přijetí jako dobrou příležitost pro něj, aby se stýkal s někým svého věku a úrovně intelektu. Jsi důvěryhodná studentka, slečno Diazová. Jsem si jistá, že se o mého Kaie dobře postaráš," uzavřela děkanka nadějně a nechala mě omráčenou. Břemeno starat se o samotného ďábla. Ne, děkuji. Raději bych spala na ulici, než abych se nechala dojmout tím bezpáteřním darebákem a „starala se o něj". * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * Bellin Pohled „Zkurvysyni," zamumlal mužský hlas, když se otevřely a zavřely vchodové dveře, následovaly rozzlobené kroky a následné bouchnutí dveří pokoje vedle mého. Páni! Někdo vypadal, že má špatnou náladu. Zajímalo by mě, co mu dneska vlítlo do slipů. Poté vše utichlo. Za hodinu měla být večeře. Byla jsem vychována jako jemná dáma a žena, která drží slovo. Stejně tak můžu začít vařit a dodržet svou část dohody. Bylo by lepší si s panem Bručounem dneska večer nezahrávat. Oblékla jsem si kraťasy a vyšla ze svého pokoje jen ve sportovní podprsence, rozhodla jsem se uvařit něco zdravého a sytého a hned jsem se pustila do práce. Všechno v lednici bylo dobře zásobené a kuchyňské skříňky byly perfektně uspořádané. Ten muž opravdu trpěl extrémním případem obsedantně kompulzivní poruchy, pokud to bylo možné! Všechno v tomto bytě bylo perfektně uspořádané a já si nestěžuju, protože jsem stejná! V době, kdy se Kaiovy dveře konečně otevřely, bylo vše připraveno k servírování horké. „Hmm. Ty jsi vařila?", zeptal se Kai překvapeně a hned se ujal kontroly nad ingrediencemi na ozdobu. „Ano, samozřejmě. Proč se tak divíš?", zeptala jsem se, když jsem dělala několik věcí najednou a dávala kuchyň zpět do pořádku. „Protože jsi spratek a nevěřím ti. Najez se první. Nechci být otrávený," odsekl Kai hrubě. Cože?! Co to s tím chlapem bylo? Nemohl být aspoň na chvíli milý a ocenit, co jsem pro něj udělala? Debil. „Jsi takový kretén, učiteli. Víš to?", vztekle jsem zamračila a dostala jsem na oplátku pobavený samolibý výraz. „Teď šup šup. Pospěš si a jez," ušklíbl se a podal mi na talíři trochu od všeho, a pokud si myslíš, že mi jídlo na talíř naservíroval náhodně, tak se setsakra mýlíš. Všechno bylo uspořádáno ve velkolepém, na místě vytvořeném designu a rozšířily se mi oči, když nabral lžíci jídla a sám mě nakrmil! Co to má znamenat!! Poté, co upustil páru, držel lžíci u mých rtů a vybízel mě, abych se jemně najedla. Šokovaně jsem na něj zírala, mechanicky jsem se naklonila rty a ochutnala vše, co mi nabídl. Spokojený s „výsledkem", že jsem nevykašlala dramatické obláčky zeleného zvratku nebo modrého jedu, se zádumčivý, náladový muž náhle proměnil v veselého, šťastného chlapce a dychtivě si naložil talíř vším. Jakmile se pohodlně usadil a pokusil se sníst první sousto, náhle jsem se probrala ze svého úžasu a vykřikla: „NE! NEJEZ TO!!" Zamračil se na mě a napjatě se zeptal: „Proč ne?" „Není tam sůl! Počkej!!", zvolala jsem a Kai vyprskl smíchy a nacpal si pusu jídlem, které jsem uvařila, dychtivě a šťastně. Když jsem se na něj podívala, nemohla jsem si pomoct a myslela jsem si, že jíst jako dítě a vyzařovat takovou záři štěstí tomuto nádhernému muži sluší. Škoda, že musel být taky namyšlený bastard. Rozkošný kretén. Sakra. Co je se mnou? Nazvala jsem ho rozkošným. Blee! „Co tam děláš, Bello?", Kaiův hluboký hlas mě náhle vytrhl z mého zasněného snění. „Pojď se ke mně přidat. Víš, že tě nekousnu, že ne?", dodal s škádlivým úsměvem. „Ty jez. Já všechno uklidím a pak se najím," zamumlala jsem zmateně a otočila se, abych se pustila do práce, ale náhle se moje paže přichytila k teplé dlani zezadu, což donutilo mé tělo trhnout se zpět. Otočila jsem se a tázavě zvedla obočí a Kai odpověděl: „Ne. Nech to být. Jez se mnou," řekl tiše. „Jez, než jídlo vychladne. Uklidím po nás. Neboj se," dodal jemně. Povzdechla jsem si, posadila jsem se naproti němu a pomohla jsem si s porcemi. „Vaříš dobře," poznamenal Kai a pomohl si s velkorysou druhou porcí. Jí on takhle hodně každý den? Jak si pak udržuje takovou postavu? Divné. „A ty vypadáš jako vyhladovělé zvíře," odpověděla jsem s samolibým pohledem. Jsem hrozný člověk, se kterým si zahrávat. Já vím. Ale nemůžu si pomoct. Choval se hůř než já. „Děkuji ti za večeři, slečno Diazová," řekl náhle a odsunul židli. „Nádobí umyju zítra ráno a už mi nemusíš vařit žádné jídlo. Dobrou noc," řekl chladně a odnesl svůj plný talíř ze stolu. Ale on to ani nedojedl! Do prdele. Ten temný výraz v jeho tváři. Je naštvaný. Totálně naštvaný na mě. Sakra! Spěchala jsem jeho směrem a než mohl položit talíř do lednice, chytila jsem ho za ruku a vzala mu talíř zpět, přičemž jsem ho vedla zpět ke stolu s tou samou rukou. „Hej! Co to sakra děláš, slečno Diazová," křičel rozzlobeně, ale já jsem ho stále vedla zpět na jeho místo a donutila ho, aby si sedl. „Prosím, nechoď. Omlouvám se. Ten komentář byl naprosto nevhodný a děkuji ti za ocenění mého vaření. Opravdu mi nevadí vařit pro nás oba každý den. Ve skutečnosti můžeme udělat několik úprav ohledně našich jídel a přidělit si navzájem povinnosti," řekla jsem upřímně a Kai se naštěstí během chvilky vrátil do své čilé nálady, což mi bezdůvodně zahřálo srdce. „To je v pořádku a jo, můžeme vařit střídavě snídani a večeři," odpověděl a já jsem souhlasně přikývla. To byl spravedlivý návrh. * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * Kaiův Pohled Do prdele! Ztratil jsem nervy. Už je to tak dávno, co jsem jedl něco tak domáckého a sytého. Děkanka byla vždycky milující babičkou, co se o mě starala, od té doby, co si mě vzala do péče, ale ten hřejivý pocit mého skutečného domova ve mně probudil emoce, které jsem za posledních deset let nikdy necítil skrze něco tak jednoduchého, jako je její jídlo! „Takže co dělají tvoji rodiče, Bello?", zeptal jsem se, když jsem se u večeře jen tak bavil. „Nemám žádné. Jsem sirotek," odpověděla. Cože!? Ale říkala, že její rodiče mluvili s děkankou! Zrádná lhářka. Nghh. „Takže jsi lhala," prohlásil jsem chladně. „Ne, nelhala jsem. Ty jsi předpokládal, když jsi mě minule pomlouval," ušklíbla se. „Pak se omlouvám," odpověděl jsem a vstal, abych odnesl talíře. „Zruš mou službu u děkanky," dohodla se. „Jsem tvůj učitel, slečno Diazová," přísně jsem jí připomněl. „Možná jsem se k tobě choval jako k spolužačce, ale dovol mi ti připomenout, že i když můžeme být stejného věku, jsem stále tvůj starší ve statutu a ocením, když budeš mluvit a jednat odpovídajícím způsobem. I v tomto bytě. Pokud máš nějaké další stížnosti, prober je se mnou ve třídě a to, co jsi udělala dnes, bylo naprosto nepřijatelné, takže tvoje hodiny u děkanky jsou opodstatněné," chladně jsem prohlásil a vrazil jsem zpět do svého pokoje poté, co jsem hodil nádobí do dřezu. Skvělé! Teď nebudu moci v noci spát. Protože nádobí nebude umyté a v kuchyni bude nepořádek. Stejně tak můžu vstát o půlnoci a všechno uklidit. Do té doby jsem se potřeboval uklidnit. Nemohl jsem ani pochopit, proč sakra děkanka přidělila mé soukromé prostory někomu tak otravnému, jako je ten ženský spratek. Jen jsem chtěl, aby tenhle rok rychle skončil. Chtěl jsem tu hloupou holku co nejdřív pryč. Ughh. * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *