Samantha Jmenuji se Samantha Davisová. Vyrostla jsem v Tallulahu, malém městě v Louisianě, kde míra chudoby dosahuje jednačtyřiceti procent. Můj otec zemřel na předávkování, když mi bylo pět. Moje matka je alkoholička, kterou nezajímá nic jiného než to, kde sežene další pití, za boží milosti. Po maturitě a dvou letech obsluhování v Tootsie’s Diner se mi podařilo našetřit dost peněz na odjezd do Velkého jablka. Samozřejmě jsem nepřijela sama. Moje nejlepší kamarádka Avery se ke mně připojila. Myslím, že nechtěla, abych byla ve velkoměstě sama. Ale někdy lituji, že jela se mnou. Čtyři roky v NYC a jí jde jen o večírky. Dnes večer chce jít do svého oblíbeného nočního klubu a já se toho děsím. Chodit do nočního klubu je jedna z mých nejméně oblíbených věcí, ne-li ta nejméně oblíbená. Je to naprostý chaos a ani mě nenuťte mluvit o těch chlapících, co mě balí. Už mě dělí jen dvě sekundy od toho, abych si sundala oblečení, oblékla pyžamo a zapnula Netflix. Když se dívám do zrcadla, vidím jen své kudrnaté tmavě hnědé vlasy, divoké a dlouhé. Nechci se s nimi zabývat, a tak se rozhodnu nechat je rozpuštěné. Protože vypadám unaveně z dlouhých hodin v práci, nanesu si make-up, abych to zakryla. Další věc, kterou nemám ráda, je make-up. Ale pokud nepůjdu ven, Avery mi to nedá pokoj. Dneska je jedna z těch nocí, kdy nemám energii se s ní hádat. Popadnu své věci a opustím svůj miniaturní byt, ve kterém bydlím už pár měsíců. Přísahám, že je velký jako skříň, ale je to jediné, co si můžu dovolit. Aspoň je to místo, které je moje. Když jsem odjížděla z Tallulahu, byla to jediná věc, kterou jsem si slíbila, něco, čemu můžu říkat moje a daleko od matky. Vezmu si Uber do Averyina oblíbeného nočního klubu jménem Sinful (Hříšný). Už jen z toho názvu je nadšená. Hluboko uvnitř si myslím, že se jí líbí pozornost, které se jí tam dostává, a známe vyhazovače, takže žádné čekání ve frontě. Kdysi s ním něco měla. Před Sinful se vine fronta za roh. Děsím se vystoupení z Uberu. Zhluboka se nadechnu a vystoupím z Uberu s vědomím, že už je příliš pozdě na to se vrátit. Od chvíle, kdy jdu ke dveřím, slyším ty snoby syčet a muže na mě výt. Cítím se jako dobytek. Další důvod, proč nenávidím noční kluby. "Ahoj Samantho, dnes večer sama?" ptá se vyhazovač. "Prosím, řekni mi, že je Avery tady," obejmu ho zboku. "Ještě ne. Znáš ji, jaká je," směje se. "Sakra." "Jdi dál. Řeknu jí, že jsi uvnitř, až dorazí." "Díky." Vejdu dovnitř a ignoruji veškeré vytí a další poznámky. Vyhazovač vyhodí pár lidí z fronty, což mě rozesměje. Uvnitř to není o nic lepší. Rozhodlo se celé New York City, že dneska je ten den, kdy tu budou? Zavrtím hlavou a zamířím k baru. Aspoň potřebuju drink nebo dva, než Avery dorazí. Ale než se dostanu k baru, střetnu se pohledem s mužem, kterého jsem, přísahala bych, už někdy viděla, ale nejsem si jistá kde. Jeho pohled je zastrašující i ve tmě. Něco mě na něm přitahuje, ale nemůžu si dovolit se nechat přitáhnout. Můj život je už tak dost komplikovaný. Rozhodně nepotřebuju rozptýlení. Takže jdu dál a nevěnuju muži s tím intenzivním pohledem další myšlenku. Už je to skoro dvě hodiny, co jsem vešla dovnitř, a Avery pořád nikde. Piju svou druhou předraženou sklenku vína, za kterou bych si mohla koupit jídlo na pár dní, a oslovil mě už každý Pepík, Franta a Honza. Je to, jako by jim nedocházelo, že nemám zájem a jsem nedostupná. Kéž bych na ně mohla zařvat, ať táhnou, ale pochybuju, že by to pomohlo, takže se místo toho jen usmívám a omlouvám se. Naštvaná vezmu telefon a vytočím Avery. "Kde jsi?" zeptám se, než vůbec dostane šanci promluvit. "Přísahám, že už tam skoro jsem." "To jsi psala před dvaceti minutami. Odcházím." "Ne, prosím. Dej si sklenku vína na mě. V práci se to trochu protáhlo. Právě vycházím ze dveří," říká, ale slyším, jak vypíná sprchu. "Slyším v pozadí sprchu." "Dvacet minut. Jsem u Natea, takže víš, že jsem super blízko." "Fajn. Dvacet minut. Pokud tu do té doby nebudeš, odcházím." "Platí. Slibuju, že tam budu. Mám tě ráda." "Já tebe taky," řeknu a ukončím hovor. Dopiju sklenku vína a jdu zpátky k baru, abych si dala to, co bude určitě moje poslední sklenka vína dnes večer. Jakmile ji dopiju, odcházím, ať už Avery dorazí, nebo ne. "Promiňte," zavolám na barmana. Naznačí mi, ať chvilku počkám. Uplyne pár sekund, než se ke mně dostane. "Co si dáte, kočko?" Snaží se flirtovat. Musím se ovládnout, abych neprotočila oči. "Ona si dá ještě jedno Merlot," ozve se hlas, který znám dřív, než se otočím. Hlas patří mému kreténskému ex, Harveymu. "To bude dvanáct dolarů," řekne mu barman. "Dejte to na můj účet," řekne mu Harvey. "Ne, děkuju. Můžu si zaplatit drink sama." Podám barmanovi dvacku. Podívá se na mě pochybovačně, ale po chvilce si moje peníze vezme. Asi je mu to jedno, kdo platí. "No tak Sammy, nebuď taková. Byli jsme přece kamarádi." "Nikdy jsme nebyli kamarádi, Harvey." Ustoupím stranou, abych ho obešla, ale on mě chytne za ruku. "Ani se neopovažuj," řeknu mu. "Od té události už uplynuly měsíce. No tak, odpusť mi už. Už jsi to překonala? Řekl jsem, že mě to mrzí." Zkusí na mě psí oči, ale to na mě nefunguje. "Tobě se to snadno říká. Nebyl jsi to ty, kdo vešel dovnitř a viděl mě, jak mi tvoje asistentka dělala blowjob." "To bylo nedorozumění a stalo se to jen jednou. Nebyli jsme spolu. Pár dní předtím jsi mě požádala o pauzu." "Vážně, Harvey?" Zhluboka se nadechnu. Musím rychle něco vymyslet, jinak mě nenechá na pokoji. "Můj přítel na mě čeká." Zatáhnu za ruku, ale on ji stiskne silněji. "Prosím tě, jaký přítel?" Zasměje se a to mě vytočí. Klidně bych mohla mít přítele. Ale jsem si jistá, že to říká proto, že jsem na něj sotva měla čas, protože pracuju dlouhé hodiny. Prohlédnu si klub v naději, že najdu někoho, kohokoliv, koho bych mohla použít jako svého přítele. Určitě se tu najde někdo, kdo by mě rád zachránil tím, že bude hrát mého přítele. Pak ho spatřím. Toho muže, kterého jsem viděla, když jsem vešla dovnitř. Jde k baru a vypadá naštvaně. Počkat, jde ke mně? To snad ne, nemám takové štěstí. Otočím se k Harveymu, protože nemám jinou alternativu. "Pusť mi tu ruku, Harvey." On ji nepustí. "Teď." Zatáhnu za ruku znovu, ale on ji stiskne silněji. "Je všechno v pořádku, kočko?" Jestli jsem si myslela, že je sexy z dálky, tak jeho hlas je něco úplně jiného. Je hluboký a velitelský. Otočím se k němu čelem. Když se naše oči setkají, zdá se mi, že všechno ztichne. Jeho pohled zažehne něco nepoznatelného uvnitř mě. Zhluboka se nadechnu a vytrhnu se z transu, do kterého jsem se zřejmě dostala. "Ano," řeknu, když Harvey pustí moji ruku. "Jsem Matthew, a ty jsi?" zeptá se cizinec Harveyho. Zblízka mám pocit, že jsem ho už někde viděla. Jen si nemůžu vzpomenout kde. "Odchází," odpovím dřív, než to stihne Harvey. Vezmu Matthewa za ruku a odvedu nás pryč od baru. "Díky," řeknu mu, jakmile vím, že jsme mimo doslech. "Nemáš zač." Zastavím se a podívám se na něj. "Nevadí ti, když s tebou dopiju drink? Nechci se s Harveym zabývat, a pokud mě uvidí znovu samotnou, nenechá mě na pokoji." "Bylo by mi potěšením." Odvede mě do VIP sekce, kde seděl. Když sedím, můžu si ho lépe prohlédnout. No, jak nejlépe to jde pod tímhle osvětlením. Jeho vlasy jsou blond, má strniště, které mu sluší, a jeho oči mají dokonalý odstín modré. Ten muž přede mnou vypadá, jako by právě vystoupil z focení pro časopis GQ. "Kdo je ten kretén, co tě otravoval?" Teď, když sedíme dost blízko, slyším britský přízvuk. Může být ještě dokonalejší? "Můj ex." "Je to idiot, jestli se mě ptáš." Podívám se na něj zmateně. "Žena jako ty by neměla být ničí ex." Ten kompliment mě donutí se začervenat. "Díky," řeknu a nevím, jaká je vhodná odpověď. Zavládne ticho. Není to trapné, ale ani příjemné. Ve vzduchu je cítit jakési napětí. Snažím se co nejrychleji dopít drink, protože chci odejít. Tahle noc byla katastrofa a chci být ve své posteli. Už jsem toho vypila příliš. Noční klub se ještě netočí, ale jsem určitě pod parou. "Hele, víš, že je tady ten kretén?" pozdraví Avery, která k nám jde. "Kdo je ten fešák?" dodá a podívá se na Matthewa. "Někdo, kdo byl tak laskavý mi pomoct, protože ty jsi přišla o dvě hodiny pozdě." "Jsem Avery. Ty?" zeptá se mu prakticky do obličeje. "Matthew." Usměje se. Ježíši, má taky dokonalé zuby. Je skoro otravné, jak je dokonalý. "No Matthewe, díky, že jsi zachránil moji nejlepší kamarádku před kreténem, který ji podváděl s tou fiflenou." "Ježíši, Avery, moc informací?" řeknu jí v rozpacích z jejího chování. "Co? Není to, jako by to bylo tajemství. Stejně jsi byla na něj moc dobrá." Zavrtím hlavou a vstanu. "Končím to na dnes. Jsem vyčerpaná a mám hlad. Je pozdě a už jsem toho vypila víc než dost." "Slibovala jsi mi drink." Snaží se našpulit rty, ale na mě to fungovat nebude. Ne po té noci, co prožívám. Chci jen jít domů. "Už jsem jich měla o tři víc než dost. Napiš mi, až dorazíš domů. Matthewe, bylo mi potěšením tě poznat. Děkuju ti, že jsi mi předtím pomohl." Natáhnu ruku. V momentě, kdy ji vezme, cítím, jak mezi našima rukama proudí elektřina. Nemůžu si pomoct a zalapám po dechu. "Potěšení je celé na mé straně. Smím být tak smělý a pozvat tě na jídlo?" "Ne, děkuju," řeknu zdvořile, protože chci odejít. Být blízko něj je příliš. Sotva dýchám. "Zmiňovala jsi se, že máš hlad," dodá a stále mi drží ruku. "Bude ti vděčná, když ji vezmeš někam na jídlo," dodá Avery. "Avery," začnu. "Co? Žij trochu. Je to jen jídlo, nebo bych se měla bát, Matthewe, že ji uneseš?" "To bych se neodvážil." Ukáže na mě své dokonalé zuby. Udělám něco nečekaného. "Veď mě," řeknu Matthewovi. Pustí moji ruku, vstane a zapne si sako. Je to taková maličkost, ale vypadá to sexy. Když se otočí, Avery mi ukáže gesto ok a ovívá se. Někdy umí být tak dětinská. Nestará se o nic a neustále žije v daném okamžiku, jak tomu říká. Ale já si ten luxus nemůžu dovolit. Zavrtím hlavou a otočím se k Matthewovi. "Opravdu mě nemusíš nikam brát. Upřímně řečeno, souhlasila jsem jen proto, aby mě Avery nechala na pokoji," řeknu, jakmile jsme venku. "Můj řidič je kousek dál," řekne, jako by neslyšel, co jsem právě řekla. Nemám na vybranou, než jít dál vedle něj. "Dobrý večer, pane," pozdraví řidič, když otevře dveře. Matthew musí pocházet z bohaté rodiny. "Dobrý večer, Cliffe, tohle je," podívá se na mě nejistě. "Samantha." "Dobrý večer, slečno. Kam to bude, pane?" "Do bytu." Řekne, jakmile jsme uvnitř auta. "Nejdu s tebou domů." Řeknu instinktivně, i když každá kost v mém těle chce udělat právě to. Co je se mnou špatně? "Do bytu." Zopakuje a zavře za sebou dveře. Ani si nepamatuju, že jsem nastoupila do auta. "Matthewe," začnu. "Nebydlím daleko. Můžeme se najíst a ty můžeš odejít, jakmile tě nakrmím." Jeho slova se můžou zdát neškodná, ale přísahám, že je v tom něco víc. Přistihnu se, jak se dívám z okna a snažím se mezi námi vytvořit vzdálenost. Cítím nevysvětlitelnou přitažlivost k cizinci sedícímu vedle mě. Jeho teplo mě volá. Ale může to být i nedostatkem sexu nebo třemi sklenkami vína, které jsem vypila. Proč jsem sakra musela souhlasit s tím, že dneska půjdu ven?