Když opouštím Samanthin byt, cítím se spokojený a usmívám se. Co bývalo novinkou, se stalo normou. Moje touha po Samanthě stále roste, což jsem nepovažoval za možné. Když ji vidím s Esme a jak se k ní chová, jen to prohlubuje to, co k ní cítím. „Do prdele, kámo, proč ti tak trvalo, než jsi slezl dolů?“ ptá se George, když dojdu k autu. „Nejsem si jistý, co chceš, abych ti řekl.“ „Jen ses na chvíli