Nakloním se a sevřu její ústa svými, líbám ji vášnivěji, než bych asi měl, s jejími rty tak oteklými a bolavými, ale nemůžu si pomoct. Zdá se, že jí nemám nikdy dost. "Chci s tebou zůstat," zašeptá mi do úst. "Já vím, a nic víc si nepřeju, ale hádám, že tvoji rodiče nemají ani tušení, kde jsi." Přikývne, čímž mi dává najevo, že mám pravdu. "Musíš jít domů," a když začne protestovat, dodám: "Na dne