Mindy se na ni ani nepodívala a rovnou nasedla do auta. Tammy ji následovala. Mindy se v autě líčila a přitom prohodila: „Tohle je neskutečná šance. Máme jenom patnáct minut na rozhovor. Jestli to zkazíš, můžeš se rovnou pakovat!" „Ano, ano, ano! Dám si pozor." „Nemusíš toho moc dělat. Stačí jenom nosit kameru a hlavně ať nikdo nepozná, že nejsi profík." „Smím se zeptat, s kým dneska děláme rozhovor?" zvědavě se optala Tammy. „Do toho ti nic není. Hlavní je, že po tomhle VIP z Rheinsvillu šílí úplně všichni. Je to on, kdo tady tahá za nitky a ovládá celý město. Spousta ženských by se s ním chtěla válet v posteli. Můžeš být ráda, že už první den v práci máš šanci potkat někoho tak vlivnýho." Tammy sledovala, jak si Mindy nanáší další vrstvu make-upu na svou už tak krásnou tvář. Korunu tomu nasadila sytě růžovou rtěnkou. Tammy si pomyslela: ‚Neříkej mi, že jsi jedna z těch, co se mu chtějí vetřít do přízně.‘ Dorazily k luxusnímu klubu. Tohle místo bylo jen pro smetánku a honoraci, obyčejný smrtelník by si to nemohl dovolit. U recepce Mindy spustila: „Dobrý den, my jsme z televize SK, máme domluvenou schůzku." Recepční si je přelétla pohledem a vytočila číslo. „Pojďte za mnou." Personál odložil sluchátko a pokynul jim. Zavedli je do soukromého salonku. Jakmile vstoupily, Tammy s Mindy vycítily, že něco není v pořádku. Recepční se otočila na patě a zmizela, sotva zahlédla, co se děje. Dveře byly otevřené dokořán a v místnosti klečel muž a usedavě plakal. „Pane Stone, prosím, odpusťte mi to, nechtěl jsem. Neměl jsem na vybranou!" vzlykal. Tammy poprvé v životě viděla někoho takhle žadonit. I když ten muž seděl na pohovce, bylo jasné, že má atletickou postavu a impozantní výšku. Místnost byla prosycená jeho silnou aurou a mrazivý vzduch se rozléhal po celém salonku. Viděly jenom jeho profil. Měl ostře řezané rysy. Chladně pozoroval klečícího muže a kroužil vínem ve sklenici. Potom promluvil hlubokým, ledovým hlasem: „Jak se opovažuješ! Někdo, kdo se plazí po dně potravního řetězce, se mi postaví?!" Muž se třásl a úpěnlivě prosil: „Pane Stone, prosím, odpusťte mi, už se to nestane!" „Jsi moc hlučný." Muž se zvedl z pohovky. Pohyboval se tak neuvěřitelně rychle, že ani nestačily postřehnout, co se vlastně stalo. Jenom viděly, jak ten klečící muž letí vzduchem. Dopadl až na protější stranu místnosti, narazil do zdi a svalil se na zem. Z úst mu tryskala krev. Muž pak chladně pokynul svému bodyguardovi, který stál za ním. „Zbavte se ho," řekl stroze. Ti ho pak vytáhli ven jako bezvládné tělo. Tammy šokem ztuhla. Andy Armstrong se otočil a spatřil dvě postavy ve dveřích. Mírně se uklonil a přistoupil k nim. „Na rozhovor máte deset minut," oznámil. „Ano, ano, ano!" vyhrkla Mindy, sama v šoku. Vstoupily do salonku, aby se připravily na rozhovor. Když Tammy uviděla, kdo sedí na pohovce, strnula. Byl to ten samý neskutečně přitažlivý muž s pronikavým pohledem a ostrou čelistí. Jeho oči, temné jako obsidián, se na ni upřely. Tammy se údivem otevřela ústa. ‚To snad není možný,‘ pomyslela si. ‚Proč ten gigolo, se kterým se potkala před třemi lety, sedí zrovna tady?‘ Možná si tehdy přivydělával v baru, když zrovna neměl jinou práci. To je přece nesmysl! Za ním stojí bodyguardi a Mindy říkala, že je to VIP z Rheinsvillu. A navíc, proč by dělali rozhovor s gigolem? S kým to vlastně spala… „Dobrý den, pane Stone. Jmenuji se Mindy a jsem moderátorka televize SK. Děkujeme vám, že jste nám poskytl příležitost k rozhovoru…" Robert Stone seděl ležérně se zkříženýma nohama. Jeho dlouhé nohy se nedaly přehlédnout. Vyzařoval z něj klid a autorita. Beze slova otočil zápěstí a podíval se na hodinky.