Když Joseph Hunt přivedl na narozeninovou oslavu svou první lásku, Aurora Waltonová věděla, že prohrála. V koutě místnosti zahlédla zprávy od své matky, Grace Williamsonové. "Aurora, prohrála jsi." "Tři roky a Joseph tě stále nemiluje. Jak bylo dohodnuto, je čas, abys ses vrátila a převzala zodpovědnost." Koutkem oka se Aurora podívala na dívku v Josephově náručí. Viděla Josephovu první lásku poprvé. Byla nevinná, s jemným a něžným chováním, tichá a klidná. I v levném oblečení bez námahy vynikala. Takže tohle byl typ, který se Josephovi líbil. Auroru přepadla slabá hořkost. Náhle si vzpomněla na to, jak před čtyřmi lety s Josephem flirtovala odvážná prominentka a vyznala mu své city. Líně odklepl popel z cigarety, v očích se mu zračil náznak odtažitého pobavení, když se ušklíbl: "Promiň, slečno, mám rád dívky, které jsou tiché a obyčejné." V té době byla Aurora tajně zamilovaná do Josepha už dva roky. Grace však její vztah s ním silně neschvalovala. Jejich rodiny byly obchodními rivaly a Grace vždy odmítala romantiku jako bezvýznamnou. Kromě toho byl Joseph známý jako playboy – nebyl to někdo, koho by považovala za vhodnou volbu. Ale když Aurora slyšela jeho preference, uzavřela s Grace sázku. Pokud se do ní Joseph zamiluje, bude jí dovoleno s ním být. Grace souhlasila. Aby se do ní Joseph zamiloval, Aurora se přes noc proměnila – z málokdy vídané dědičky rodiny Waltonových v skromnou, poslušnou dívku, která neměla nic. Od té chvíle zůstala po Josephově boku. Jedné noci, když se příliš napil, se na ni s lenivým pobavením v polozavřených očích podíval. "Líbím se ti?" "Chceš to s námi zkusit?" Tři roky, které strávila s Josephem, z ní vysály téměř veškerou vášeň a odvahu. Naučila se pro něj vařit, starala se o něj dnem i nocí, když byl nemocný, a pro cizí lidi bylo zřejmé, že je do Josepha beznadějně zamilovaná. A zdálo se, že je na chvíli připraven se pro ni změnit. Bylo mu jí líto a často se usmíval a říkal jí, aby se stala jeho ženou a že se o ni postará. Aurora ho odmítla. Dlouho s tímto rozhodnutím bojovala, ale konečně byla připravena odhalit vše na jeho narozeniny – pravdu o sázce. Tehdy se objevila Judy Mooreová. Když si někdo všiml Aurorina ticha, škádlivě a zasvěceně poznamenal: "Judy, teď, když jsi zpátky, musí mít něčí srdce zlomené." "Někdo tady tak tvrdě pracoval, aby se vyšplhal nahoru, jen aby ses vrátila a zničila její plány." "Dost," přerušila Judy jemně. Její hlas byl lehký a jemný, když se obrátila k Auroře, její pohled nesl náznak viny. "Je mi líto, slečno Waltonová. Joseph a já jsme byli několik let odloučeni kvůli určitým okolnostem. Nikdy jsem si nemyslela, že se bude chovat takhle a použije vás jako náhradu. "To, co se stalo mezi námi, se vás nemělo týkat. To bylo od něj nezralé. Ale nakonec jsi vlastně neprohrála, že ne?" Její hlas byl jemný, její laní oči plné upřímnosti, jako by chtěla říct, že Aurora, nikdo, by se měla cítit šťastná, že se vůbec zapletla s někým jako Joseph. Koneckonců, pro chudou vysokoškolačku, které se podařilo zůstat po Josephově boku – i jako pouhá zástupkyně – to už bylo štěstí. Jak by to mohla nazvat prohrou? Josephův pohled spočinul na Auroře. Dnes večer vypadala jinak v jednoduchých červených šatech. Obvyklá tichá elegance, kterou nosila jako brnění, vybledla a nahradilo ji něco nespoutaného jako rozkvetlá růže, odvážná a oslnivá. Seděla tam, líná a lhostejná, a přesto bez námahy podmanivá. Vůbec se nepodobala té tiché, poslušné dívce, kterou bývala. Joseph nikdy neměl rád tento typ žen. Věřil, že ženy by měly být jemné, poslušné a potřebovat ochranu. Zamračil se. Aurora bude navždy náhradou. Nikdy nebude Judy. Jeho tón byl lhostejný. "Judy je zpátky. Ukončeme to. Tady máš dvě stě tisíc dolarů. Ber to jako kompenzaci." Ležérním mávnutím peněz vymazal tři roky, které spolu strávili. Když Aurora přemýšlela o těch letech, připadalo jí to směšné. "Nech si ty peníze. Byl jsi v posteli zklamáním a upřímně řečeno, nudil jsi mě." S těmi slovy vzala sklenici červeného vína a bez váhání ji hodila přímo Josephovi do obličeje. Tři roky se jí nedotkl – rozhodl se zůstat věrný své drahocenné první lásce. A ona byla natolik hloupá, že čekala a myslela si, že bere celou tu věc s "čistou láskou" vážně. V místnosti zavládlo ohromené ticho. Aurora však zůstala neotřesitelná. Ležérně vzala ubrousek, otřela si ruce a nakřivila své rudé rty do úsměvu. Pak s tichým posměškem zvedla sklenici. "Tenhle je za tři roky slepoty." Nevěnovala Josephovi ani pohled, než se otočila a vyšla ze soukromého salonku. Za ní dav společně nasál vzduch a vyměňoval si vykulené pohledy, když se díval na Josepha. Aurora vždy mluvila tiše, jejím hlasem jemným a tlumeným. Nikdy nebyla k Josephovi nic jiného než poslušná. Ale dnes… "Zbláznila se? Dvě stě tisíc dolarů je víc, než by kdy vydělala za celý život! Co se snaží dokázat?" "Nechte ji jít." Joseph zaskřípal zuby, jeho tón byl protkán posměchem. "Dokud se nevrátí s pláčem nebo se nebude snažit vlézt mezi mě a Judy, je mi to jedno. Žena jako ona? Není šance, že se naše cesty ještě někdy zkříží." Myslel si, že zná Auroru až příliš dobře. Neměla žádnou rodinnou podporu, žádné kontakty – jen chudou vysokoškolačku, která sotva přežívala. Kam by mohla jít bez něj? Kromě toho, po třech letech, kdy ji živil, nebyla tato její takzvaná hrdost ničím jiným než hereckým výkonem. Dřív nebo později se připlazí zpátky. Jeho slova se nesla vzduchem a dostala se k Auřiným uším. Ani se nepohnula. Bez ohlédnutí odešla. V minulosti se už hádali. A pokaždé to byla ona, kdo ustoupil. Ale tentokrát ho zklame, protože opravdu odchází. Vrací se domů, aby zdědila rodinné impérium v hodnotě miliard dolarů.