Madeline Crawfordová vyšla z nemocnice a v roztřesených rukách držela výsledky testů. V očích se jí leskly slzy, ale nebylo jasné, jestli je šťastná, nebo smutná. „Slečno Crawfordová, jste těhotná.“ Doktorova slova jí znovu zazněla v uších. Před třemi měsíci se provdala za Jeremyho Whitmana; byl to mladý pán číslo jedna z prestižní rodiny, kterou záviděl celý Glendale. V den svatby jí každá žena ve městě nesmírně záviděla. I ona si myslela, že je ta nejšťastnější a nejšťastnější žena na světě. Od té doby, co potkala Jeremyho, když jí bylo deset let, jí v srdci vyklíčilo semínko. Aby se dostala na Jeremyho úroveň a ukradla další pohled na něj v davu, usilovně na sobě pracovala celých dvanáct let. Vždycky měla pocit, že pocházejí ze dvou různých světů. Byla jako divoké dítě, které vyrostlo v ruinách. Jak by mohla mít nějaký vztah s takovým mužem? Nicméně, nebylo jisté, jestli jí Bůh požehnal, nebo jestli si s ní Bůh osudu pohrával. Před třemi měsíci se zúčastnila narozeninové oslavy své kamarádky. Druhý den ráno, když se probudila, uviděla vedle sebe ležet Jeremyho. Červená skvrna na neposkvrněném prostěradle vypadala nesmírně poutavě. Popsala, co se mezi ní a Jeremym předešlou noc stalo. Než stačila situaci pochopit, ozvalo se zaklepání na dveře a následovala skupina reportérů, kteří zablokovali východ. Nemohli se dočkat, až zveřejní zprávu o tom, že Jeremy strávil noc s tajemnou ženou. Whitmanovi byli nejvýznamnější rodinou v Glendale. Bylo zřejmé, že se jedná o aristokratickou rodinu s literární pověstí. Starý pán Whitman byl staromódní muž. Poté, co se o tom dozvěděl, okamžitě ohlásil svatbu Jeremyho a Madeline. Pro Madeline to bylo jako sen. Nebyl to však dobrý sen. Jeremy ji vůbec nemiloval. Naopak jí pohrdal. Nenáviděl ji. Nenáviděl ji za to, že existuje a že způsobila, že zklamal svou milovanou ženu, Meredith Crawfordovou. Nutno říct, že Meredith Crawfordová byla zároveň Madelinina milovaná sestra. Nicméně Madeline sebrala odvahu a zavolala Jeremymu. Bez překvapení byl její hovor odmítnut. Proto mu mohla jen bázlivě poslat zprávu, aby mu řekla, že mu má co říct, a doufala, že by mohl tu noc přijít domů. Jejich manželství trvalo už tři měsíce, a přesto nikdy nestrávil noc doma. Madeline byla v ložnici vždy sama a moc dobře věděla, kde tráví své noci. Nezvedl telefon a na zprávu neodpovídal. Madelinino srdce proto zchladlo; věděla, že Jeremy ani dnes večer nepřijde domů. S tím se osprchovala a chystala se odpočívat, když se dveře prudce rozrazily s hlasitou ranou. Zvedla hlavu a zděsila se, když uviděla jeho chladnou, ale pohlednou tvář. Srdce jí začalo zběsile bušit. „Jeremy, jsi doma,“ opatrně zavolala jeho jméno. Na její čisté tváři se objevil malý úsměv. Nicméně, když se k němu přiblížila, muž ji popadl za paži a hrubě ji hodil na postel. Klouby jeho prstů byly zřetelné, když Madeline násilně sevřel bradu. Jeho oči byly plné opilosti a vzteku. „Madeline, máš mě tak ráda? Až do té míry, že jsi mi vlezla do postele pomocí tak podlých metod, co?“ Mužův hlas byl svůdný. Byl v něm náznak posměchu a nenávisti. Její tvář zbledla, když se podívala na muže, kterého milovala tucet let, zatímco jí srdce pulzovalo bolestí. „Jeremy, ty jsi mě špatně pochopil…“ „Špatně pochopil?“ Muž se na ni pohrdavě podíval a hluboce se zasmál. „Madeline, proč to ještě předstíráš?“ Poté, co to řekl...