Mezi námi je jistá historie, pozůstatek toho jediného léta před třemi lety, než utekla na vysokou. Jsem ale na sebe hrdý, že jsem udržel věci pod kontrolou, když to byla jen osmnáctiletá, rebelsky naladěná holka. Teď, když je z ní dospělá žena, nemůžu slíbit, že bych se dokázal ovládat o moc víc. Tahle žena, co sedí naproti mně, by mohla srazit na kolena každého chlapa, a je mi zatraceně jedno, že před ní padnu na kolena, až se mi rozevřou nohy, budu vdechovat vůni jejího vzrušení, ochutnávat a olizovat ji. Už jen když se na ni podívám, vím, že chutná jako čistý cukr. Pohnul jsem se na sedadle, můj pulzující úd se mi pevně tiskl na kraťasy, a jak na ni zírám, všechny ty divoké věci, co s ní chci dělat, mi bzučí kolem hlavy jako roj much. Kdyby jen viděla, jak dlouho už ji chci v domě, jak moc ji chci ochutnat, sežrat ji celou, roztrhat můj úd její pečlivě vytvořený svět. "Takže v tom domě nezůstanu. Musíš mi něco sehnat," řekne a nedodá tu nevyřčenou část. Že se mnou nechce zůstat sama. "Je to velký dům, Amelie." Snažil jsem se si odkašlat. Je to sídlo, ale chápu, jestli se mnou nechce bydlet. Asi by to mohlo být divné. Bez Kathryn uprostřed, co bychom spolu dělali? Nechci se zabývat tímhle myšlenkovým pochodem. "Je mi to jedno." Založí si ruce na prsou a můj pohled přitáhnou její plná prsa. Chci odvrátit zrak, ale jsem bezmocný proti její tiše sebevědomé ženské auře. Má na sobě světle modré letní šaty s černým svetrem, ale ta světle modrá barva šatů tak jasně zvýrazňuje její oči, vyzařuje jako sluneční paprsek, když sedí naproti mně. Dřív bývala bledá, ale její pleť dozrála do zlatavého odstínu, který svůdně stéká po jejím dlouhém, půvabném krku až do jejího dekoltu. Trhnu očima nahoru, abych se setkal s jejím pohledem; naštěstí se dívá z okna. Všímám si mnoha piercingů v jejích uších a pousměju se, když si představím ten záchvat, který by Kathryn dostala, kdyby ji viděla. "Co je tak legrační?" odsekne a otočí se, aby mě probodla svýma překvapivě modrýma očima. "Nic. Nechám někoho, ať ti najde místo blízko firmy. Dobře?" "Ano. Děkuju." Nezmíním se, že se mnou bude bydlet v domě, dokud něco nenajdeme. Je to zbytečné; ona to ví. "Pojď, ukážu ti to tu," řeknu a vstanu, dychtivý se projít, než se nechám rozptýlit a budu ji sledovat jako vzrušený úchyl. Půjdu k ní, abych ji vzal za ruku; ignoruje mě a snaží se vstát sama. Udělá krok vpřed a všechno se to stane příliš rychle. Zakopne přede mnou, padá dozadu a v očích má hrůzu. Vystřelím vpřed a chytím ji za štíhlý pas místo za nataženou ruku. Přitáhnu ji dopředu, dokud nestojí pevně na nohou; naše těla se srazí a já slyším, jak jí z plných rtů unikne tiché zalapání po dechu. Hlava se mi zamotá. Její měkká, plná prsa se mi tisknou na hruď a doufám, že necítí ten chaotický tlukot mého srdce, když ji takhle zblízka vdechuju. Její tělo je omamně hebké, když se mi takhle tiskne. Moje prvotní reakce mě překvapí, jak se mi všechna krev nahrne dolů. Naše tváře jsou jen pár centimetrů od sebe; její velké oči, jako oči laně, na mě zamrkají a její růžové rty jsou mírně pootevřené. Musím vynaložit veškerou sebekontrolu, abych na její ústa nevrhl a neochutnal je. Bůh ví, jak moc jsem to vždycky chtěl. Chtěl jsem je obtočené kolem mého zuřivě pulzujícího údu, tím víc. "Proč se mnou nechceš bydlet v domě?" zeptám se a odtrhnu oči od jejích svůdných rtů, abych se jí podíval do očí. Drží můj pohled se směsí strachu, očekávání a vzdoru. Tahle kombinace mi zrychluje krev v žilách. "Ty víš proč," vydechne Amelie, tak blízko, tak neskutečně ohromující. Jemná a nebezpečná. Dospělá a smrtící. Zastiňuje můj zdravý rozum, i když jí bylo teprve osmnáct. Dokázal jsem se držet dál jen kvůli Kathryn, její matce. Ale teď, o tři těžké roky později, je v mé náruči a neexistují žádné překážky. Držím ji pevně za pas; nebrání se mému doteku, ale zrovna se ke mně ani netiskne. Je strnulá na místě a mám pocit, že kdybych ji pustil, utekla by. Nemůžu ji znovu ztratit. Zatracuju všechny následky, nakloním se; moje vize se zužuje na ten nejdokonalejší pár rtů, jaký jsem kdy viděl, celý svět ztichne v tichu. ♠︎♠︎♠︎♠︎ Pohled Amelie: "Pane Tannere, mám ty zprávy..." Veselý hlas přeruší ten okamžik právě ve chvíli, kdy cítím dotek hladkých rtů Linca na těch mých. "Ach! Promiňte." Ženin překvapený, pronikavý hlas zasáhne to šílenství, které se odehrává v mém chtíčem naplněném mozku, a vytrhne mě z mého snění. Jeho silná paže kolem mého pasu povolí sevření a já využiju příležitosti, abych se vzdálila od té pece, od toho muže, a srdce mi buší, co se to málem stalo. Ani jsem neslyšela otevřít dveře. Jeho pevné rty se jen otřely o ty mé, než došlo k přerušení, ale cítím, jako by to bylo víc, vzhledem k tomu, jak mi rychle bije srdce. Nejsem tu ani hodinu a už jsem se ocitla v jeho náruči. Skoro jsme se políbili. A doufala jsem, že s ním přežiju celé tři měsíce, aniž bych udělala něco, čeho bych mohla litovat? Teď mi to připadá jako praktický vtip. Linc je zakázaný, nepřístupný, je to oheň, a když se k němu přiblížím příliš, spálí mě.