Jejich vůdce salutoval Bonnie. "Prosím, nastupte do auta, slečno Bonito." "Proč jste sem přivedli tolik lidí?" Bonnie se rozhlédla kolem a všimla si nejen velkého počtu lidí, ale i těžkých zbraní, které drželi. "Jste národním pokladem Arvandoru, slečno Bonito. Nemůžeme dopustit, aby se vám něco stalo. Přivedl bych alespoň desetkrát víc vojáků, kdybyste něco neřekla." Ten, kdo to řekl, byl Brigham Hartley. Na ramenou měl tmavě modré nárameníky zdobené žlutým lemováním. Stál vzpřímeně a měl impozantní vzezření. "Ale no tak, jen jdu do výzkumného ústavu. Kromě toho se o sebe dokážu postarat, ano?" řekla Bonnie nonšalantně. "Celý svět čeká na výsledky vašeho výzkumu. Pokud uspějete, změní to pravidla hry pro lidskou civilizaci. Uděláme cokoliv, abychom zajistili vaši bezpečnost a zabránili komukoliv jinému zjistit vaši pravou identitu!" řekl Brigham nadšeně. Byl velkým fanouškem Bonnie. Bonnie zvedla obočí a pokusila se změnit téma. "Ach, kde je Jim?" "Odjel do zámoří, aby se zúčastnil Mezinárodního mistrovství v boji. Prozatím budu mít na starosti vaši bezpečnost." "Dobře, pojďme." Bonnie nastoupila do vozidla. Komorník rodiny Shepardů uslyšel rozruch a vyšel k bráně, aby zjistil, co se děje. Byl šokován, když viděl, jak Bonnie odvážejí vojáci v maskáčích. "Ach ne, madam! Slečnu Bonnie odvedla policie." "Co se to proboha stalo?" Vera byla ohromena. "Nemám tušení, madam! Armáda policistů ji obklíčila a odvedla." Vera rychle vyběhla z vily, následována Trinou a Hadwinem. Když dorazili k bráně, vrtulníky byly dávno pryč a Vera viděla jen odjíždějící SUV. "Co to má znamenat?" Vera zbledla a položila si ruku na srdce. "Porušila Bonnie zákon?" zeptala se Trina. "Přijelo pro ni tolik lidí! Co mohla provést?" zamračil se Hadwin. Vraždu? Vícenásobnou vraždu? Nebo něco ještě šílenějšího? Zatím to nemohli vědět. *** O dva dny později vypukl v nejlepší laboratoři města Pyralis potlesk. "Hurá! Konečně se nám to po celoročním výzkumu podařilo." "Vděčíme za to slečně Bonitě. Bez jejího vedení bychom nový uhlíkový nanomateriál nevyvinuli tak brzy!" "To je pravda, ona je důvod, proč jsme uspěli! Budeme schopni dosáhnout pokroku v každém průmyslovém odvětví v zemi, jakmile bude tento nanomateriál široce přijat. To je skvělá zpráva pro Arvandor!" "Ohromíme celý svět!" Nadšení, vysoce respektovaní a starší profesoři jásali jako děti. Bonnie však dál klidně pila kávu. Jeden ze starších profesorů k ní přistoupil. "Právě mi volali z Národního výzkumného ústavu, slečno Bonito. Chtěli by vědět, kdy budete mít čas uspořádat tiskovou konferenci." "No, to je na nich." Starý profesor se tázavě zeptal: "Nevadí vám, když se o to postarám?" "Klidně," řekla Bonnie. "Ach, a dokonce i Mezinárodní organizace pro společný výzkum volala, aby se na to zeptala, teď, když jsme si získali celostátní pozornost. Musíte přijít na tiskovou konferenci, ano?" Dělal si starosti, protože Bonnie byla obvykle nenápadná a na takových akcích se téměř nikdy neobjevila. Bonnie na chvíli zaváhala a řekla: "Dobře." 'Hurá!' Profesor si v duchu úlevně oddychl. Opravdu si myslel, že řekne ne. Kdyby to udělala, ocitl by se v obtížné situaci, protože nadřízení by trvali na tom, aby ji přiměl jít. "Takže se o to postarám." "Jasně." Bonnie ho odmávla a dál pila kávu. Zavibroval jí telefon. ID volajícího ukázalo, že to je Sigmund Knight. Bonnie to zvedla a ozval se starcův nadšený hlas. "Slyšel jsem, že se vaše svatba zrušila, Bonnie. Gratuluji!" Srdečně se zasmál. Očekávala, že to řekne, takže Bonnie čekala, až skončí. "Nyní, podle naší dohody, byste se zamyslela nad sňatkem s mým vnukem, pokud byste už nebyla zasnoubená. Je čas splnit svůj slib." Bonnie zvedla obočí. "Dobře, ale bude s tím tvůj vnuk souhlasit? Je to nejžádanější mládenec v Pyralis. Může mít jakoukoli dívku, kterou chce." "Musí. Ach, požádal jsem ho, aby tě vyzvedl v supermarketu poblíž výzkumného ústavu, aby nezjistil tvou pravou identitu. Dal jsem mu tvé číslo. Napíše ti, až dorazí." Její telefon cinkl, když obdržela zprávu s textem "Jsem tady." Sigmund to uslyšel a rychle řekl: "Můj vnuk ti musel napsat. Jdi se s ním teď setkat." "Dobře," odpověděla Bonnie lhostejně. Rozloučila se s profesory a opustila ústav. Když vyšla z budovy, uviděla nápadný černý Maybach. "To vypadá povědomě..." Před třemi lety úspěšně vyléčila otce bohatého magnáta ze zámoří. Dostala jako dárek Maybach v limitované edici – na světě jich bylo jen deset. Nechtěla řídit, tak ho dala Sigmundovi k narozeninám. Zrovna když si Bonnie vzpomněla, co se stalo, okénko řidiče se stáhlo a odhalilo pohlednou tvář. "Ahoj, ty jsi Bonnie Shepardová, že?" "Jo." Bonnie přikývla. Změřila si muže před sebou. Měl na sobě rozhalenou květinovou košili s podivně vypadajícím náhrdelníkem kolem krku a vypadal neuvěřitelně lehkomyslně. Byl to Sigmundův vnuk? Co to sakra? "Páni, nečekal jsem, že budeš tak hezká!" pochválil ji a pak se otočil k někomu na zadním sedadle. "Ivore, ty máš ale štěstí! Sigmund má dobrý vkus." Když to Bonnie slyšela, věděla, že se spletla. Zrovna když se chystala otevřít dveře auta, ze zadního sedadla se ozval chladný hlas: "Je mi to u prdele, jasný? Nechci s ní mít nic společného." Bonnie neochvějně otevřela dveře a nastoupila do auta. Byla ohromena, když uviděla Sigmundova skutečného vnuka. Přestože jí bylo teprve 20, procestovala mnoho zemí a viděla mnoho pohledných mužů, ale jen velmi málo jich na ni udělalo takový dojem. Rychle se však odvrátila, protože s ním také nechtěla mít nic společného. Kromě toho si všimla, že muž neustále pracuje na svém notebooku a ani se na ni neobtěžuje podívat. Poznala, že ani on tam nechce být. "Slečno Bonnie, jsem Ged Franklin, Ivorův nejlepší přítel," promluvil Ged, když řídil. "Ahoj," odpověděla Bonnie zdvořile. "Doufám, že ti nevadí, že se na to ptám. Je pravda, že jsi ještě neodmaturovala, i když už ti je 20?" "Hm-m." "Brzy budeš skládat přijímací zkoušky na vysokou školu, že? Potřebuješ nějakou pomoc s přijetím na univerzitu? Můj dědeček učí na Pyraliské univerzitě..." Ged neustále mluvil, ale Bonnie odpovídala jen "hm-m". Myslel si, že ona a Ivor jsou si podobní. Geda unavily Bonniiny jednoslabičné odpovědi a přestal se jí ptát. Ale v tu chvíli promluvila Bonnie. "To auto bývalo Sigmundovo, že?" "Jo, jak to víš?" zeptal se Ged zvědavě. Bonnie pravdivě řekla: "No, dala jsem mu ho jako dárek." Když to Ivor uslyšel, vzhlédl k ní—