Než mohl Sigmund domluvit, Bonnie mu šlápla na nohu. „Ona je co?“ zeptal se Ivor zmateně. Ged byl také zvědavý. Sigmund jim chtěl říct, kdo Bonnie ve skutečnosti je, ale ona na něj zamračila a nedovolila mu to. Stařec si odkašlal. „Ona je… dívka, kterou si přeji, abys sis vzal! Kromě toho, jak můžeš říct, že pro tebe není dost dobrá? Je ti 27. Měl bys být vděčný, že jí nevadí, o kolik jsi starší. A měl by ses jí omluvit za to, že jsi byl tak hrubý.“ Ivor našpulil rty, vstal a podíval se na Bonnie. „Omlouvám se, jestli jsem se tě dotkl, ale jen říkám pravdu.“ Bonnie spolkla kousek pomeranče a ledabyle řekla: „Nemusíš se omlouvat. Chtěla jsem ti říct totéž. Jsi dobrý, ale nejsi dost dobrý.“ V obývacím pokoji zavládlo ticho. Ivorovy neproniknutelné oči prozradily záblesk emoce, když si Bonnie zkoumavě prohlížel. Geda překvapilo, že měla tu drzost něco takového říct. „Co je s vámi dvěma? Nezáleží vám na mně vůbec?“ Sigmund byl rozčilený. „Bonnie, nezapomeň, že jsi řekla, že uděláš cokoliv, o co tě požádám, poté, co jsem zachránil tebe a tvou rodinu.“ Bonnie se zamračila. „A ty, Ivore. Když jsi byl ještě student, tvoji rodiče nechtěli, abys ztrácel čas něčím neproduktivním. Kdyby nebylo mé podpory, mohl bys hrát šachy a účastnit se těch soutěží?“ „Řekl jsi, že pokud ti pomůžu přesvědčit rodiče, aby tě nechali hrát šachy, uděláš v budoucnu, co ti řeknu. Proč porušuješ své slovo?“ Ivor byl zaskočený. Najednou v obývacím pokoji opět zavládlo ticho. O chvíli později Sigmund promluvil. „Vím, že nemůžu lásku vynutit, tak co tohle? Zasnoubíte se a uvidíme, jak se věci vyvinou.“ Bonnie se zamyslela a řekla: „Dobře, ale chci stanovit časový limit.“ „Dobrá, tak 10 let. Pokud si po tom myslíš, že se k sobě nehodíte, zruším to,“ řekl Sigmund. Bonnie se na něj nevěřícně podívala. „To jsi mohl rovnou říct 50 let.“ Sigmund si vzrušeně poplácal stehno. „Takže 50 let!“ Bonnie neměla slov. Věděla, že to dělá schválně. „Jeden měsíc. Po jednom měsíci s ním nebudu mít nic společného,“ řekla Bonnie chladně. „Jeden měsíc? To je moc krátké, ne? Promluv si s ní, Ivore,“ řekl Sigmund úzkostlivě. Ivor řekl neproniknutelně: „Dobře, jeden měsíc to bude.“ „Platí!“ „Skvělé, takže platí.“ Bonnie a Ivor se konečně na něčem shodli. Sigmund rozčileně dlouze vydechl. „Když už jste se rozhodli, vyberu datum vašeho zasnoubení.“ „Dobře.“ Bonnie se podívala na hodinky a vstala. „Je pozdě. Měla bych jít.“ „Proč nezůstaneš na večeři?“ snažil se ji Sigmund přesvědčit, aby zůstala. „Nebyla jsem doma už několik dní. Rodiče budou mít strach.“ Sigmund přikývl, když to uslyšel. Když sledoval Bonnie odcházet, Ged řekl: „Nebyla doma už několik dní? Není to studentka? Nevypadá, že by byla nemocná. Proč by si brala tolik dní volna?“ „Musela vynechat hodiny, co? Sigmunde, co sis myslel? Jak jsi mohl vybrat takovou dívku za Ivorovu ženu?“ „Ty o ní nic nevíš, dobře?“ byl Sigmund rozčilený. Ged se rozhodl prozatím toto téma opustit. „Ach, málem bych zapomněl!“ Ged se podíval směrem k Ivorovi. „Podařilo se mi spojit se s Pastýřem!“ „Vážně?“ Ivor se vzrušil. Dokonce se mu rozzářily oči. Ged zklamaně mlaskl. „Ožiješ jen, když mluvíme o šachách, že?“ „Nech těch keců! Kdy jsi kontaktoval Pastýře? Souhlasil, že si se mnou zahraje?“ To bylo vše, co Ivora zajímalo. „Podařilo se mi spojit jen s jeho přítelem. Řekl, že Pastýř je v poslední době zaneprázdněn, takže mu to řekne, až bude mít čas.“ „Skvělé, tak počkám.“ Ivor zatnul pěsti, aby potlačil své vzrušení. *** Komorník vběhl do vily Shepardových. „Paní! Slečna Bonnie je zpět!“ „Cože? Jak je zpět?“ Vera a její manžel, Gresham Shepard, byli uprostřed večeře. Vyměnili si pohled. V tu chvíli vstoupila Bonnie do domu ve svých teniskách. Vera odložila vidličku a rychle k ní přistoupila. „Nevzala tě policie? Podařilo se ti… utéct?“ Vera byla znepokojená a Gresham se na dceru přísně podíval. „Možná nejsem tvůj táta, ale navrhuji, abys ses vzdala. Pokud to neuděláš, budu muset zavolat policii pro tvé vlastní dobro.“ Bonnie se zamračila a klidně řekla: „Neporušila jsem zákon ani jsem nikam neutekla, ano?“ Greshamova tvář ztuhla. „Opravdu se nevzdáš?“ Bonnie se neobtěžovala vysvětlovat. Gresham vytáhl telefon a zavolal na policejní stanici. „Dobrý den, chtěl bych podat policejní hlášení. „Moje dcera byla před dvěma dny zatčena, ale utekla a vrátila se domů. Řekl jsem jí, aby se vzdala, ale odmítla. Prosím, přijďte ji zatknout hned teď!“