„Její jméno? Bonnie Shepardová. B-O-N-N-I-E, S-H-E-P-A-R-D.“ „Moment, pane. Ověřím si to v záznamech.“ O minutu později se ozval hlas, tentokrát koktavý. „D—dopustil jste se omylu. Bon—“ odkašlala si, „Bonnie Shepardová neporušila žádný zákon ani neutekla policii.“ „Pokud znovu nahlásíte falešnou zprávu, obviníme vás!“ S tím zavěsila. Gresham byl ohromen. Vera stála vedle něj a slyšela vše, co policistka řekla. „Už jsi skončil? Půjdu nahoru.“ Bonnie odešla. Veře se jí zželelo, když ji viděla odcházet. Koneckonců, Bonnie možná byla nula, ale pořád to byla její dcera. „Omlouvám se, Bonnie. Mýlili jsme se v tobě.“ Zarmoucená Bonnie se zastavila a ohlédla se na Veru. Ta žena se jí sotva kdy omluvila a nikdy k ní nebyla tak laskavá. Gresham si povzdechl. „Jen jsem se o tebe bál. Každopádně se omlouvám.“ Bonnie se zamračila. „To je v pohodě.“ V obývacím pokoji zavládlo ticho a Bonnie promluvila jako první. „Jdu na kutě.“ „Počkej!“ Vera Bonnie zastavila. „Co se to sakra stalo onehdy? Proč tě odvedli?“ „Říkala jsem ti, je to tajné. Řeknu ti to, až přijde ten správný čas.“ Bonnie jí řekla pravdu. Veře docházela trpělivost a cítila zklamání a hněv. Nechtěla už poslouchat žádné lži, a tak změnila téma. „Volali ze školy. Říkali, že tě možná vyhodí, pokud budeš znovu chodit za školu.“ „Já se o to postarám.“ Bonnie se nebála, že ji ze školy vyhodí, protože by snadno mohla někoho sehnat, aby se o to postaral. Ale Vera vybuchla. „Ty se o to postaráš? Jak? Myslíš si, že jsi ředitelka nebo co? Je ti dvacet let, Bonnie! Mohla jsi už dávno odmaturovat, kdybys tak často nechodila za školu. Sakra, ty sis dokonce vzala celý rok volno předtím!“ „Trina se narodila ve stejný den jako ty, ale už je druhačka na Pyralisově univerzitě!“ „Pokud budeš takhle blbnout dál, nikdy se na vysokou nedostaneš!“ „A i kdyby ano, bude to pravděpodobně nějaká druhořadá vysoká škola!“ Bonnie Veře řekla, proč si tehdy musela dát od školy pauzu. Ale její rodiče jí nevěřili a vyčinili jí za lhaní. Bonnie se už nenamáhala se znovu vysvětlovat. „Neboj se, nejdu na nějakou druhořadou vysokou školu. Půjdu na Pyralisovu univerzitu.“ „Na Pyralisovu univerzitu?“ Vera sotva věřila svým uším. „Jo.“ Bonnie přikývla. „To je nejlepší univerzita v Pyralisu! Dostane se tam jen smetánka! „Trina se tam dostala, protože se dnem i nocí usilovně učila. „Opakuješ ročníky už dva roky. Co tě vede k tomu, že si myslíš, že se tam dostaneš?“ „Nebudu mít problém se tam dostat, pokud se stanu nejlepším střelcem v přijímacím testu.“ Bonnie si byla jistá. Vera byla opravdu rozčilená. Než se vzpamatovala, Bonnie se vrátila do své ložnice. Pracovala na svém výzkumu dva dny v kuse a byla vyčerpaná. Zrovna když se chystala osprchovat, obdržela videohovor od jedné ze svých nejlepších kamarádek. Zvedla to a na obrazovce se objevil pohledný muž. „Hej, Rytíř si s tebou chce zahrát hru.“ Bonnie to zaujalo. „Jsi si jistý, že je to on?“ „Na sto procent!“ „Dobře, jdu do toho.“ „To je skvělé!“ Heath Rice zněl nadšeně. „Pastýřka a Rytíř jsou titáni šachového světa. To bude hra století! Opravdu se na to těším. Hned mu odpovím!“ „Jasně.“ Po zavěšení se Bonnie horkou sprchou a lehla si do postele spát. *** V 6:00 ráno následujícího dne Bonnie opustila svůj dům v tílku a legínách. Už dlouho netrénovala kickbox, a tak se rozhodla zacvičit si v parku. Bonnie viděla starého muže, jak cvičí stínový box, zatímco se na něj dívali jeho vrstevníci. „Výborně, Orsone!“ „Nikdo nevydrží takový úder!“ Starší diváci muže zahrnovali komplimenty. Bonnie se zamračila a zamumlala si pro sebe: „Tvoje práce nohou je špatná a tvoje údery jsou ledabylé.“ Učila se kickbox od útlého věku, takže si nemohla pomoct a poukazovala na jeho chyby. Starší muži ji uslyšeli a ohlédli se. Podívali se na mladou ženu skepticky. „Hej, mladá dámo, co ty víš o kickboxu?“ „Nemluv o tom, čemu nerozumíš, ano?“ „Jo, Orson studuje kickbox už přes deset let. Jsem si jistý, že ví, co dělá.“ Ale Bonnie se nenechala zastrašit. „Jen jsem říkala pravdu. Nedělal to správně.“ „Dávej si pozor na pusu, mladá dámo!“ Scott měl špatnou povahu. Byl velkým fanouškem Orsona Steela a nemohl přijmout, že by ho někdo kritizoval. „Ztrať se, nebo tě—“ „Nech ji být, Scotte. Je to jen dítě.“ Orson s přátelským úsměvem přistoupil k Bonnie. „Takže ty znáš nějaký ten kickbox, co?“ „Jo.“ Bonnie přikývla. Orson si prohlédl její tvář a byl překvapen, když zjistil, že nevypadá, že by lhala. „Jak dlouho už to děláš?“ Bonnie se snažila vzpomenout. „Od tří let.“ „Slyšíte to? Kickbox ve třech letech? „Už jsem toho zažil hodně, ale nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by takhle kecal!“ Scott a ostatní se smáli tak, až se ohýbali v pase. Bonnie zůstala nehybná. Orson se dotkl svého vousu, přimhouřil oči a řekl: „Řekla jsi, že jsem to nedělal správně. Proč mi neukážeš, jak je to správně?“ Bonnie se podívala na hodinky. Protože do školy musela jít až v 7:30, měla čas. „Později musím do školy, takže to ukážu jen jednou. Dávejte dobrý pozor, ano?“ „To je ale chlubilka! Pokud to dokáže, oholím si hlavu a udělám stojku—“ Než Scott stačil domluvit, spadla mu brada.