Výraz Violet zchladl, když aktivovala funkci nahrávání a záznamu obrazovky na svém telefonu. Vstoupila do Russellovy kanceláře a on se, místo aby ztrácel čas chozením kolem horké kaše, pustil rovnou k věci. "Violet, slyšel jsem, že jsi vytvořila nový návrh designu, který je ještě působivější než ten, co jsi včera dala Veronice." Violet přikývla a odpověděla: "Ano, napadl mě skvělý design, tak jsem si ho rychle načrtla." "No, tak ten nový návrh designu dej Veronice. Koneckonců, ty ho nepotřebuješ!" Russell sotva skrýval své úmysly, jeho tón byl téměř velitelský. Violet se snažila ze všech sil potlačit svůj hněv a nepříjemné pocity. Jak to, že dřív neviděla, že je Russell takový mizera? Kdyby na to přišla dřív, nemusela by tolik trpět. Místo aby jako obvykle souhlasila, rovnou odmítla: "Ne, tenhle návrh designu si chci nechat pro sebe! Kromě toho, včera jsem jí návrh designu dala, ne?" Russellovi se zkřivil obličej, když si stěžoval: "Ten nebyl tak dobrý jako ten dnešní. Myslíš, že to nepoznám? Kromě toho, k čemu ti bude, když si ho necháš pro sebe? Je tenhle návrh designu stejně důležitý pro tebe i pro Veroniku? Pokud si získá přízeň porotců v zítřejší soutěži šperků, možná bude mít šanci zúčastnit se Světové soutěže šperků. Ale co máš ty? Vytvořila jsi za poslední dva roky nějaká díla? Ví lidi, kdo jsi?" Violet se obličej zkroutil hněvem. Ta Russellova ledabylá slova v ní vyvolávala odpor. "Nemám žádná díla, protože jsi všechny moje návrhy designu vzal a dal je Veronice. Jak můžeš říkat takové věci, Russelle? Každopádně jí tenhle návrh designu nedám!" Když si Russell uvědomil, že jeho tvrdý přístup nefunguje, přešel na měkčí tón a prosil: "Violet, vím, že jsi vždycky měla měkké srdce. Veronika je teď vlajkovou lodí Oceanen Jewelry. I když nechceš litovat ji, měla bys litovat mě. Bereme se a Oceanen Jewelry bude naše." Zjemnil tón a pokračoval: "Kromě toho, za poslední dva roky jsi jí dala všechny své návrhy designu. Teď už je pozdě říkat takové věci. Veronika se zítra účastní soutěže Century Jewelry, kterou pořádá Foreverie Jewelry, a je to pro ni opravdu důležité. V této fázi je lepší jí ještě trochu pomoct. Až vstoupí na světovou scénu, Oceanen Jewelry z toho bude mít prospěch." Violet tvrdohlavě odpověděla: "Ten návrh designu jí nedám! Chci si ho nechat pro sebe!" Russellovi se obličej nesmírně zkřivil a nakonec netrpělivě mávl rukou a odfrkl si. "Fajn, zapomeň na to, když ho nechceš dát! Můžeš jít!" Violet se na Russella podívala s chladným výrazem v obličeji a pak odešla z jeho kanceláře. Poté současně ukončila nahrávání na svém telefonu. Poté, co uložila zvukový a obrazový záznam, se jí na rtech objevil sarkastický úsměv. Před odchodem z práce vložila Violet originální návrh designu z dnešního dne do tašky a udělala si zálohu na obvyklém místě, kde uchovávala své návrhy designu. Poté vyndala z kapsy miniaturní špionážní kameru a nenápadně ji umístila na stolní vázu. Nedlouho poté přišla Veronika a zašeptala Violet: "Violet, pohádala ses s Russellem?" Violetiny oči se zableskly, když se zeptala: "Jo, proč se ptáš?" Veronika řekla s bezmocným výrazem v obličeji: "Pohádala ses s ním, ale on tě chce vzít na večeři. Dokonce mě požádal, abych mu dělala posla!" Violet sarkasticky řekla s klidným výrazem: "Aha, vážně?" Veronika přikývla. "Jo, řekl, že bychom měli jít na večeři. Z jeho tónu jsem poznala, že jste se museli pohádat!" Nakonec Violet splnila přání těmto dvěma mizerným lidem a šla s nimi do známé restaurace v Summerwood City. Seděli u okna, Veronika a Russell seděli naproti sobě, zatímco Violet seděla vedle Russella. Po objednání jídla si Russell a Veronika jako obvykle povídali, zatímco Violet tiše poslouchala. Nedaleko vstoupil do restaurace asistent s Patrickem. Asistent si okamžitě všiml skupiny lidí sedících u okna, a když zahlédl tu známou postavu, jeho výraz se náhle stal rozpačitým. "Pane Hersey, paní Herseyová je tamhle!" Patrick se podíval a jeho pohled se upřel na Russellovy a Veronikiny nohy propletené pod stolem. Na Patrickových rtech se objevil posměšný úsměv, když tam odhodlaně zamířil.