Russell a Veronika si vesele povídali, když náhle pocítili silný tlak, který se k nim blížil. Russell překvapeně zvedl hlavu a uviděl muže stojícího u stolu. „Pane Hersey, co tu děláte?“ zvolal. S Patrickem se setkal jen dvakrát a nikdy nečekal, že ho Patrick pozná. Russell rychle vstal a nevěděl, kam správně dát ruce. „Pane Hersey, jste tu taky na večeři?“ Violet byla stále trochu omámená. „Proč je tu i Patrick?“ zeptala se sama sebe v duchu. Patrick se podíval na Russella a pak přesunul svůj pohled na Veroniku. Lehce se ušklíbl a řekl: „Přišel jsem se podívat na tuhle mladou dámu!“ Veronika se začervenala a vstala, její hlas se mírně chvěl rozpaky, když se zeptala: „Pane Hersey, známe se?“ Patrick hravě odpověděl: „Máme okamžité spojení! Je to osud, myslím.“ Veronika stydlivě sklonila hlavu, její tvář zrudla. Nemohla si pomoct a kradmo se dívala na Patricka a nervózně řekla: „Já… Já taky cítím silné spojení s vámi, pane Hersey!“ Patrick se na chvíli zamyslel a pak řekl svému asistentovi za sebou: „Protože my dvě máme takové spojení, přineste jí šálek kávy. Jde to na mě!“ Poté Patrick věnoval smysluplný pohled Violet a pak Veronice. „Ještě se setkáme!“ S tím se otočil a hladce odešel. Violet byla zaskočena a náhle pochopila význam šálku kávy. Kdyby nebyla v restauraci, vybuchla by smíchy. Bohužel, zdálo se, že ti dva u stolu nevědí, co Patrickův šálek kávy pro Veroniku znamená. Russell si sedl a vzrušeně se podíval na Veroniku. „Veroniko, ty pana Herseyho opravdu neznáš? Vidím, že k tobě má nějaké zvláštní city! Pokud se s ním spřátelíme, v budoucnu určitě dosáhneme úspěchu!“ Veronika se začervenala a zavrtěla hlavou a řekla: „Opravdu ho neznám. Je to naše první setkání, ale… zdá se, že se ke mně chová jinak. Možná se mu líbím! Kdo ví?“ Když Violet viděla Veronikin stydlivý výraz, nemohla se na ni dívat přímo. Hned po večeři obdržela Violet zprávu od Patricka: [Přijď do včerejšího hotelu.] Po rozloučení s Russellem a Veronikou Violet odešla z restaurace. Nasedla do auta a vytáhla telefon, který byl připojen ke skryté kameře na jejím pracovním stole. Ukázalo se, že v půl sedmé se někdo vplížil do oddělení designu a ukradl záložní návrh designu, který zamkla do zásuvky. Violet se sarkasticky ušklíbla. Dobře věděla, jaké špatné úmysly Russell a Veronika chovají. Ale opět platí, že kdyby Violet nevěděla, jací lidé Russell a Veronika jsou, její plán by neproběhl tak hladce! Brzy Violet dorazila do hotelu. Jakmile vešla dovnitř, objal ji Patrick. Patrick si opřel čelo o její rameno a tiše řekl: „Nádherně voníš, víš?“ Violet se znovu začervenala a nedokázala dokončit větu. „Pa-Patricku, počkej chvíli! Musím ještě něco udělat!“ Patrick zvedl hlavu a mlčky se na ni podíval. „Jak mi říkáš?“ Violet zrudla a cítila se trochu trapně. „Zla-Zlatíčko?“ Patrick se lehce zasmál. „Zla-Zlatíčko, jo?“ Violet zavřela oči, zrudla a brzy sebrala odvahu a zvolala: „Zlatíčko!“ Patrickovy rty se zkroutily do úsměvu. Pak s uspokojeným výrazem řekl: „Dobře. Mám pro tebe dárek!“ Poté Patrick podal Violet USB disk a šel se osprchovat. Violet se dívala na jeho záda a její oči se míhaly. Otevřela tašku, kterou s sebou nosila celý den, vytáhla notebook a vložila USB disk. Pak uviděla restauraci, kde dnes večeřela s Veronikou a Russellem. Kamera zachytila scénu, jak si všichni tři povídají, přičemž Veronika a Russell měli propletené nohy pod stolem. Violet vybuchla smíchy. Najednou měla pocit, že Patrickovo objednání šálku kávy pro Veroniku byl odvážný tah! Po dobrém smíchu Violet rychle otevřela registrační stránku soutěže Starlight Jewelry Competition a nahrála návrh designu, který dříve naskenovala. Jak Starlight Jewelry Competition, tak Century Jewelry Competition, pořádané společností Foreverie Jewelry, zahájí zítra proces hodnocení. I když ta první nemusí být tak prestižní jako ta druhá, obě soutěže měly spravedlivý a veřejný proces hodnocení. A to byl přesně důvod, proč se Violet rozhodla se jich zúčastnit.