Vysoko na obloze letělo stříbrné letadlo ranní září. V letadle se Haylan Jaber opřel o rám okna a díval se dolů na rozeklané hory pod sebou, cítil se trochu nesvůj. "Už je to osm let. Jak se mají máma a táta? S těmi penězi, co jsem jim poslal, se museli přestěhovat do velkého sídla," pomyslel si. Bylo mu dvacet osm let, měl husté obočí a ohromující krásné oči. Byl docela pohledný. Přes rameno měl ošoupanou sportovní tašku, na sobě bílé tílko, kostkovanou košili, džíny a pár zabahněných kovbojských bot. Všechno to byly levné věci a vypadal vyloženě jako chudák. Nicméně, chladný, prchavý lesk v jeho očích byl ostrý jako jemný nůž, který mohl komukoli podříznout hrdlo mrknutím oka. Strniště na bradě ho dělalo starším, než ve skutečnosti byl. Když se díval z okna, zkoumal známé, a přesto cizí město pod mraky s očekáváním v očích. Před osmi lety opustil své rodné město a odjel do zahraničí, kde byl podvodem zahnán do ďáblovy sluje. Zacházeli s ním jako se zvířetem a prošel si ty nejtemnější a nejstrašnější věci. To místo bylo peklo. Nutili ho k těžké práci, brali mu krev a prodávali ji. Dokonce mu chtěli vzít jednu z ledvin. Naštěstí, než to udělali, vtrhla dovnitř skupina žoldáků s maskami a zachránila ho. Poté se k nim přidal a začal trénovat pod vedením šéfa žoldáků. Skryl svou identitu maskou, kterou mu dali, a stal se medikem, který podporoval ostatní vojáky v mnoha misích. Od té doby žil v anonymitě jako žoldák. Uplynulo osm let. Začínal od nejnižší hodnosti, postupně vystoupal na vrchol vojenského žebříčku a stal se Králem žoldáků, který byl nyní známý jako Vládce stínů. Pod jeho velením Stínoví rytíři zabíjeli drogové lordy, válečníky a generály a ohrožovali Pána království Whileal. Žil na hraně a střelba byla součástí jeho každodenního života, ale také si nahrabal jmění. Každý měsíc, bez výjimky, mizel z armády na několik dní, aby se setkal s přítelem jménem Declan Jackett z jeho rodného města, který pracoval v zahraničí, a požádal ho, aby pomohl poslat značnou sumu peněz domů jeho rodičům. Nepoužíval bankovní převody ze strachu, že by mohly být vyzrazeny informace o jeho rodičích a jeho nepřátelé by se jim mohli pomstít. Haylan si byl jistý, že s těmi penězi, které vydělal jako žoldák za posledních osm let, se jeho rodina už dávno zbavila chudoby a žila luxusním a bezstarostným životem za boží milosti. "Pane Jabere, děkuji vám za vaši pomoc." V tu chvíli k němu přišla mladá žena a podívala se na něj s dychtivou tváří. Byla to kráska s velkýma očima, vyklenutým obočím, smyslnými rty a krémovou, neposkvrněnou pletí. Měla křivky, velká prsa a byla štíhlá bez jediného přebytečného gramu. Bylo těžké odtrhnout od ní oči. Měla pas jako přesýpací hodiny a dlouhé, štíhlé nohy. Její tvář byla andělská, ale její tělo bylo ďábelsky žhavé. Byla to bomba, které by každý muž snadno podlehl. Jmenovala se Reign Labenz. Byla generální ředitelkou globální obchodní skupiny. Před časem odjela na služební cestu do zahraničí a "náhodou" se dostala do válečné zóny. Tam ji napadli žoldáci a všichni strážci, které s sebou přivezla, byli zastřeleni. Utekla do lesa, ale ti žoldáci ji brzy našli a chytili. Těsně předtím, než ji ti krutí násilníci napadli, vyšel Haylan z lesa a všechny je zabil. Potom ji nesl na zádech a vynesl ji z válečné zóny. Trvalo jí sedm dní, než se dostala do bezpečí a nastoupila do letadla domů. Během tohoto procesu nevyhnutelně došlo k mnoha blízkým fyzickým kontaktům. Výsledkem bylo, že se k Haylanovi chovala velmi dobře a její oči se naplnily něhou a vděčností, když se na něj podívala. "Nemáš zač. Oba jsme z Království Longhard a byla jsi bezbranná a úplně sama. Samozřejmě, že bych ti pomohl," řekl Haylan monotónně. Reign vytáhla pozlacenou kartu a podala ji Haylanovi. "Pane Jabere, až se vrátíme domů, neváhejte mi zavolat, pokud budete s čímkoli potřebovat pomoc," řekla. "Dobře." Haylan si vzal kartu a nonšalantně ji zasunul do kapsy. Reign to viděla a její rty se zaškubaly. To byla její osobní karta. Kdokoli s touto kartou mohl získat VIP zacházení ve všech společnostech, které vlastnila. V celém Království Longhard mělo její osobní kartu jen asi deset lidí. Mnoho lidí by za ni dalo pravou ruku a ti, kteří ji měli, ji považovali za čest a poklad. Nicméně, Haylanovi se zdálo, že se o ni moc nestará. "Ještě něco?" zeptal se Haylan. Reign zamračila obočí a cítila se trochu frustrovaná. Byla nejbohatší ženou v Království Longhard. Měla v zemi bezkonkurenční výsady a všude, kam přišla, se setkávala s úctou a obdivem. Lidé se snažili získat její přízeň, ale Haylan byl k ní lhostejný. Kvůli jeho odměřenému postoji měla Reign pocit, že je tak málo okouzlující. Když viděla, že Haylan nemá v úmyslu s ní trávit čas, řekla neochotně: "Ne. Uvidíme se v Království Longhard." S tím se otočila a vrátila se do první třídy. Před nástupem do letadla nabídla Haylanovi letenku do první třídy, ale trval na tom, že poletí ekonomickou třídou. Poté, co dostal její osobní kartu, nevypadal šťastně, což Reign nedávalo smysl. "Co je to za podivína! Nejsem v jeho očích vůbec atraktivní?" přemýšlela. Reign kráčela a nemohla na to přestat myslet. Potom se podívala dolů na svá prsa se zmateným výrazem. "Jsem atraktivní! Mám alespoň 36D! Ten podivín musí být slepý, když mě nepovažuje za atraktivní!" pomyslela si Reign asertivně. Haylan se letmo podíval na Reignina záda. Přiznal, že je krásná a sexy. Žádný muž by kolem ní nemohl projít, aniž by se podíval na její velký zadek. Ale byla to jen někdo, koho zachránil. To bylo vše. Po návratu do Království Longhard byl jen jedním z milionů na dně, zatímco Reign byla stále nejbohatší ženou v zemi. Je pravděpodobné, že se už nikdy nesetkají. "Je bohatá, ale já jsem taky za vodou," pomyslel si Haylan. Vytáhl kartu a hodil ji do pytle na odpadky. Osm let bylo dost dlouho na to, aby se setkal se všemi druhy dívek: královskými princeznami, filmovými hvězdami a svatými pannami velkých náboženských sekt... Ve srovnání s nimi nebyl titul "nejbohatší žena v Království Longhard" tak přitažlivý. Kromě toho se nevrátil, aby si našel přítelkyni, ale plnil kritickou misi, kterou mu dal jeho mistr. Než to dokončí, nemá na Reign čas. Když obrátil pohled zpět na plovoucí mraky venku, najednou si něčeho všiml a jeho zorničky se rozšířily. Mimo dopravní letadlo letěly ve skrytu dvě stíhačky. Oba měli na trupu namalovaného divokého a děsivého draka. Oba piloti otočili hlavy k Haylanovi a salutovali mu. Řekli: "Bylo nám nařízeno doprovodit vás zpět do Království Longhard!" "Nepotřebuji, abyste mě doprovázeli! Vraťte se!" odvětil Haylan s výčitkou v tváři. Oba piloti ho neposlouchali a pokračovali v letu ve skrytu, dokud dopravní letadlo nevstoupilo do vzdušného prostoru Království Longhard. Potom se otočili a odletěli. "Hej, burane. Moje přítelkyně se chce podívat ven z okna. Uvolni jí své místo!" Když Haylan v duchu obviňoval oba piloty z toho, že udělali něco naprosto zbytečného, zakřičel na něj panovačný hlas. Muž středního věku v obleku s pivním břichem na něj shlížel povýšeně. Měla sladkou tvář, ale její oči byly plné arogance. "Mluvíš se mnou?" zeptal se Haylan se svraštělým obočím. "Jo. Dám ti litr a uvolníš své místo mé přítelkyni." Muž středního věku netrpělivě vytáhl z peněženky litr a hodil ho po Haylanovi s panovačnou tváří. Když kupoval letenky, všechna místa u okna byla obsazena. Poté, co nastoupil na palubu, jeho nová přítelkyně si neustále stěžovala, že si nemůže užívat výhled ven z okna. Rozhlédl se po všech v kabině a usoudil, že Haylanem se dá snadno manipulovat. Takže přešel a požadoval, aby si s ním vyměnil místa. Věřil, že buran jako Haylan udělá cokoli za litr. Haylan se cítil ponížen. Už dlouho nebyl ponížen. Jeho oči zledovatěly a odsekl, aniž by se podíval na hotovost. "Odejdi!" "Burane, slyšel jsi o deseti velkých rodech města Lightdom? Rodina Lynch je jednou z nich a jmenuji se Xavier Lynch. Jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit? Musíš si přát smrt!" Muž středního věku se rozzuřil a chtěl Haylana tvrdě zfackovat. Haylan mírně přimhouřil oči a předběhl ho. Plác! Krev vystříkla z Xavierových úst, když byl poslán do vzduchu a dopadl na zem s tupým zvukem jako hadrová panenka. "Xaviere!" Pěkná dívka zbledla hrůzou a spěchala Xavierovi na pomoc. Z koutků Xavierových úst vytékala krev a cítil, že mu hoří obličej. Rozčileně ukázal na Haylana a zavrčel: "Máš hodně odvahy mě bít. Jsi mrtvý, chlapče. "Počkej, až letadlo přistane. Slibuji ti, že nebudeš moci opustit letiště." "Ty mi vyhrožuješ?" Haylan na něj upřel tvrdý pohled. Jeho pohled byl ostrý a pronikavý, když se na Xaviera díval jako bůh na ubohého smrtelníka.