„Ano, Blue Bay Villa. Patří panu Lynchovi.“ Hlas muže na druhém konci telefonu zněl vzrušeně. „Malá princezna zoufale potřebuje někoho, kdo by jí pomohl s koupelí, a vybrala si vás z několika stovek uchazečů. Rychle přijďte!“ S tím muž zavěsil. Luna se zamračila, zvedla hlavu a podívala se na Neila před sebou. „Tohle je ta práce, kterou jsi mi našel?“ Chlapec přikývl, přišel k ní a chytil ji za ruku. „Mami, vím, že ses vrátila z nějakého důvodu. Bude pro tebe snazší se k Joshuovi Lynchovi dostat v jeho domě než v jeho kanceláři, nemyslíš?“ Luna si povzdychla a věděla, že před tím chytrým prckem nic neschová. Klekla si. „Máš pravdu, ale…“ „Mami, neboj se!“ Neil se na ni podíval svýma jasnýma očima. „S Malou princeznou se dá snadno jednat!“ Luna se bezmocně usmála, umyla si obličej a trochu se upravila. „Ach, kde je Nellie?“ zeptala se, když si obouvala boty. Nellie obvykle vyběhla z ložnice, aby ji přivítala, kdykoli se vrátila domů. Proč to dnes Nellie neudělala? „Ach, je zaneprázdněná sledováním kreslených filmů! Neboj se, mami, Nellie bude v pořádku, když se o ni postarám.“ Luna nic neřekla, otočila se a odešla. Neil měl pravdu. Bylo mnohem snazší se k Joshuovi dostat, když pracoval v Blue Bay Villa, než ve společnosti. Nesmí si nechat ujít tuto příležitost. Přesto… Kdo byla ta Malá princezna? Než se vrátila do Banyan City, důkladně si o Joshuovi zjistila všechno, ale o takové osobě se nikde nezmínili. S hlavou plnou otázek byla Luna služebnou uvedena do Blue Bay Villa. Šest let. Konečně se vrátila do této vily. Malý strom, který zasadila v zahradě, vyrostl vysoký a silný. Ve vile zůstalo všechno stejné. Váza a obrazy, které si osobně vybrala, stále visely na stejném místě, čisté bez jediného smítka prachu. Luna cítila, jak se jí v hrudi mísí a závodí emoce, když se na ně dívala. „Malá princezno, je tady!“ Najednou se za ní ozval pokorný a bezmocný mužský hlas. Luna se bezděčně ohlédla. Za ní se na ni Nellie dívala s úsměvem na tváři, měla na sobě růžové šaty princeznovského stylu a v náručí držela bílého plyšového medvídka. Nellie?! Podívala se na malou holčičku před sebou, tak šokovaná, že oněměla! Nellie si nenápadně položila prst na rty, naznačujíc jí, aby "byla zticha". „Tahle teta je dokonalá.“ Poskočila blíž. „Ahoj, teto, já jsem Nellie!“ Luna se zamračila a ztišila hlas. „Proč jsi tady?“ „Vysvětlím ti to za chvíli, mami!“ Její spravedlivá a jemná ručička sevřela Lunin palec. „Teto, pojďme nahoru, chci mléčnou koupel!“ S tím zatáhla Lunu za sebou a vyběhla po schodech nahoru. „Postarejte se o Malou princeznu!“ Když Lucas viděl mizet ženskou postavu, konečně se mu ulevilo. S Malou princeznou se jednalo hůře než s jejím tatínkem. Celé odpoledne se namáhal a nakonec našel služebnou, která vyhovovala jejímu vkusu. ... V koupelně v dětském pokoji ležela Nellie ve vaně a její rty se zkroutily v truc. „Mami,“ kňourala, „nezlob se. Tenhle táta je na mě docela hodný… Netrpěla jsem ani nic.“ Luna si masírovala bolavé spánky. „Potřebuji si zavolat.“ Nellie ležela na okraji vany a dívala se na matku, jak odchází, se sklíčenýma očima. Udělala něco špatně? Proč byla maminka tak nešťastná…? „Neile.“ Luna stála na balkoně, pevně svírala telefon a vyštěkla jeho jméno skrz zaťaté zuby. „Tohle je ta práce, kterou jsi mi našel?“ Neilův hlas se ozval z druhého konce telefonu a zněl poněkud omluvně: „Už jsi potkala Nellie, mami?“ „Proč chceš, aby ho Nellie poznala jako svého otce?“ Věděla, že její nejstarší syn je tichý, její druhý syn je chytrý a bystrý a její dcera je roztomilá a poslušná, ale nikdy nečekala, že jí Neil půjde za zády a zařídí, aby se Nellie setkala s Joshuou! „Mami, to se stane dřív nebo pozdějc.“ Neil si povzdychl. „Věděl jsem, že se budeš zlobit, tak jsem se ti to neodvážil říct. Ale mami, nemyslíš si, že… Nellie se mu až moc podobá? I když to nikomu neřekneme, bydlíme tady v Banyan City a jeho muži ji dřív nebo pozdějc uvidí. On by to nějak zjistil.“ Lunin stisk kolem telefonu se zesílil. I když to nechtěla přiznat, pravdou bylo, že Nellie se po svém otci hodně podobala, zvlášť její oči a obočí… Když Neil zaznamenal Lunino ticho, spěchal ji přesvědčit: „Protože by to zjistil dřív nebo pozdějc, je lepší, když zasadíme první ránu my. Aspoň teď, když se Nellie objevila, bude vědět, že jsi nezemřela, mami. A co víc, protože je Nellie s ním, zabrání mu to oženit se se svou milenkou.“ Luna zavřela oči. „A přemýšlel jsi nad tím, co se stane, když nám odmítne Nellie vrátit? Vychovala jsem vás sama a nechci vidět…“ „Neboj se, mami.“ Na druhém konci telefonu zvedl šestiletý chlapec prsty, ukázal k nebi a zapřísahal se: „Pokud budeš v budoucnu chtít, aby se Nellie vrátila domů, postarám se o to, aby se vrátila domů!“ Luna se hořce zasmála a ukončila hovor. Neil byl koneckonců ještě dítě a Joshuu nechápal. Před těmi lety ji – někoho, s kým každou noc sdílel postel – mohl poslat na smrt kvůli jeho aféře s Aurou. Pokud by v budoucnu odmítl nechat Nellie odejít… Neodvážila se připustit tu myšlenku. V tuto chvíli se nemohla ani odhalit, ani Nellie odvést. Stále měla co vyřizovat. Musela improvizovat. Povzdychla si a vrátila se do koupelny. Malá princezna, která si před Joshuou hrála na povýšenou a domýšlivou, se dokoupala, osušila a oblékala se. Bylo jí teprve šest let, a přesto byla tak vyspělá. Lunino srdce se při pohledu na ni mírně sevřelo. Když Luna vešla, holčička zvedla hlavu a ostražitě se na ni zadívala. „Mami, nezlobíš se na mě, že ne?“ zeptala se úzkostlivě. „Neil říkal… říkal, že ti můžu hodně pomoct…“ Když Luna viděla slzící oči své dcery, měla pocit, že se jí srdce rozplývá. Jak by ji ještě mohla kárat? Přešla k ní a pomohla Nellie do oblečení, než ji objala. „Maminka ti to nevyčítá. Buď hodná holčička. Nemůžeš mi říkat mami před ostatními lidmi, ale pokud se něco stane, jsem první osoba, za kterou půjdeš, ok?“ „Dobře!“ Nellie natáhla ruce a obmotala je kolem Luniných tenkých ramen. „Jsem maminky dcera, navždy a vždycky. Nikdy na to nezapomenu.“ Luna objala svou dceru a zadržovala slzy. „Nellie.“ O chvíli později se zpoza dveří ozval mužský hluboký, magnetický hlas. „To je táta. Dokoupala ses už?“ Nellie zvedla hlavu a podívala se na Lunu. Luna přikývla a pustila ji. „Už jsem hotová!“ Malá princezna se zhluboka nadechla a pomalu vyšla z koupelny. Dveře do pokoje se otevřely. Vysoký muž vešel a okamžitě vzal Nellie do náruče. Jeho objetí bylo vřelé a útulné, když si Nellie položila hlavu na jeho rameno a tiše si povzdechla. Jaké to bylo, být objímána tátou? Doufala, že i její bratři budou mít šanci to cítit… Mít tátu nakonec nebylo tak špatné! „Slyšel jsem od Lucase, že sis najala služebnou?“ Joshua se zamračil a zeptal se tiše. „Ehm-hmm.“ Nellie přikývla a ukázala směrem ke koupelně. „Teta je ještě uvnitř a je to moc, moc hodná žena! Tati, musíš s ní v budoucnu vycházet!“ Luna, která byla zaneprázdněna drhnutím umyvadla, se mírně zamračila. Proč měla pocit, že… Nellie se ji snaží spárovat s Joshuou?