V Greenfieldském centru pro chirurgii pohlaví ve městě Viremont, na operačním sále ve čtvrtém patře, držela doktorka Yasmin Jensenová v bílém plášti v ruce podložku a ověřovala základní informace o pacientce se sestrou Biancou Harveyovou. "Jméno?" zeptala se Yasmin. "Cameron Wallace," odpověděla Bianca. "Pohlaví?" "Ženské." "Věk?" "Osmnáct." "Zákrok?" "Operace potvrzující pohlaví. Z ženy na muže. Dnes je první fáze – odstranění prsou." Po potvrzení podrobností Yasmin přikývla a nařídila Biance: "Sundejte jí vrchní díl." Poté se obrátila k anesteziologovi. "Začněte s anestezií." Cameron tiše ležela na bílém operačním stole, se zavřenýma očima, oblečená v modrobílém nemocničním úboru. I s krátkými vlasy si její rysy zachovávaly éterickou krásu, která vzdorovala pohlaví. Její pleť byla hladká a bezchybná, řasy dlouhé a jemně natočené, nos jemný a vytříbený a na pravém uchu se jí třpytil diamantový šperk. Na první pohled vypadala jako kluk – neuvěřitelně pohledný, nádherný kluk. Ale to nebyla pravda. Byla to dívka skrz naskrz, která žila v přestrojení za chlapce od okamžiku, kdy se narodila, za boží milosti. Hluk kolem Cameron ji donutil mírně se zamračit. V momentě, kdy ucítila, že se něčí ruka dotkla jejího límce, se aktivovaly její reflexy a její ruka vystřelila nahoru a sevřela zápěstí silným úchopem. "Au!" Biančin náhlý výkřik prořízl operační sál, když bolestí vykřikla. "Co to sakra děláš? Pusť mě." Cameron otevřela oči a prudce se posadila, její ostrý pohled přejel po místnosti s překvapivou jasností. Řekla si: 'Kde to jsem? Je tohle to centrum pro chirurgii pohlaví z té doby? Jsem zpátky. Skutečně jsem se vrátila. Ten systém pro cestování mezi světy mě sem opravdu poslal zpátky.' Strávila přes tisíc let v říších cestování mezi světy, snášela nespočet útrap a plnila misi za misí v různých světech. A teď, se všemi svými schopnostmi na maximu, se konečně vrátila do života, ve kterém zemřela. Ona, Cameron Wallaceová, je zpátky. Mírně se usmála, když spokojeně přimhouřila oči, a konečně pustila Biancu, která se bolestivě šklebila. "Co se stalo? Neříkala jsem ti, abys jí dala sedativum dopředu?" vyjela Yasmin. Bianca vypadala ukřivděně. "Doktorko Jensenová, udělaly jsme to. Nevím, co se pokazilo." Na ten zvuk se Cameronina tvář, krásná způsobem, který ignoroval hranice pohlaví, v okamžiku proměnila v chladnou. Ve svém předchozím životě byla do této operační síně zavlečena proti své vůli. Předem jí injekčně podali sedativum, jen aby jí zabránili v boji. Nejabsurdnější na tom bylo, že dnes měla narozeniny. A právě v tento den jí její rodiče, Martin a Heidi Wallaceovi, dali "dárek" na celý život – donutili ji dokončit přeměnu z předstírání, že je chlapec, ve fyzické bytí chlapcem. Právě v této nemocnici, s tou injekcí, byla tehdy bezmocná, neschopná se bránit, když provedli první ze tří operací v proceduře z ženy na muže – odstranění prsou. V době, kdy zemřela, byla část jejího těla, část, která jí právem patřila, už pryč. Jak se útržky jejího minulého života valily zpět, z Cameroniny celého bytí vyzařoval pronikavý chlad. Bylo brzké jaro, a i když bylo v místnosti zapnuté topení, všichni cítili náhlý pokles teploty. "Co tady stojíte? Přidržte ji a dejte jí další injekci. A zvyšte tady teplotu," nařídila Yasmin a mnula si paže. Sestry se pohnuly, aby Cameron zpacifikovaly, ale už nebyla tou křehkou, poslušnou pacientkou, kterou kdysi bývala. Jedna sestra zabručela: "Svatá prostoto. Nebyla tahle holka, když sem přišla, celá tichá a milá? Proč se tak vzpurně zachovala?" Žádná ze čtyř sester ji nedokázala udržet – Cameron každou z nich s brutální přesností odkopla, posílala těla k zemi a narážela do chirurgického vybavení. V místnosti propukl chaos. Yasmin prudkým mávnutím vytrhla Bianě stříkačku přímo z ruky. "Vy banda zbytečných neschopných. Udělám to sama." Cameron seděla vzpřímeně na lůžku a chladně sledovala blížící se Yasminu, koutek jejích úst se pomalu zvedal do mrazivého úsměvu.