Cameron zamrzla. Nečekala, že její nový spolubydlící bude zrovna Elijah, její spolužák. Elijah patřil mezi čtyři největší idoly Langfordské akademie – a navíc byl premiant s vyznamenáním. Od té doby, co nastoupil, ať už šlo o týdenní testy, tematické písemky, pololetní zkoušky nebo maturity, vždycky obsadil první místo v celém ročníku. Cameron také slyšela, že jeho rodina vlastní síť soukromých nemocnic. Měl peníze, vzhled a mozek – byl zkrátka kompletní balíček. Ale to Cameron v tu chvíli nezajímalo. Důležité bylo, že ze všech lidí se jejím spolubydlícím stal právě Elijah. Pořád měla v telefonu tu zprávu od Amelie, která jí říkala, ať pořídí sto fotek Elijaha. Teď, když spolu bydleli na koleji, jí ten úkol najednou připadal až příliš snadný. A s Elijahem přímo před sebou se Cameron nemohla ubránit pocitu viny. Pomyslela si: "Počkej chvíli. Proč bych se měla cítit provinile? Vždyť k němu nemám žádnou nepatřičnou náklonnost nebo něco takového. Není důvod se cítit provinile." Elijah si všiml, že Cameron stojí jako socha, a chladným hlasem se zeptal: "Něco potřebuješ?" Jeho hlas, stejně jako jeho oči, byl odměřený, ale melodický. Cameron se probrala, s jednou rukou v kapse, s kamennou tváří pod svými krátkými vlasy. Trochu zatřásla klíčem v druhé ruce. "Ahoj. Jsem tvá nová spolubydlící." Na její slova se Elijah mírně zamračil. Ale měl dobré vychování a nic neřekl. Pokoj na koleji byl obrovský, měl asi tisíc čtverečních stop. Byl určen pro šest lidí, s třemi postelemi nalevo a třemi napravo – bylo tam spousta místa. Čtyři z postelí už byly ustlané šedým ložním prádlem vydaným školou a dvě byly stále prázdné, což znamenalo, že kromě Elijaha tam zatím bydleli čtyři lidé. Postel nalevo u dveří byla neobsazená, takže na ni Cameron hodila ložní prádlo, které dostala. V tu chvíli byl v pokoji jen Elijah. Ostatní tři spolubydlící nikde nebyli. Jakmile Elijah pochopil, proč je Cameron tady, sklopil zrak a vrátil se ke čtení u svého stolu. Ve škole byl docela známý – jako jeden z největších idolů. Cameron byla také slavná – jako "snoubenka" Amelie, nejoblíbenější dívky ve škole. Elijah byl první v 15. třídě, posledního ročníku, zatímco Cameron držela poslední místo ve stejné třídě. A teď, nějakým absurdním zvratem osudu, sdíleli pokoj na koleji. Cameron neměla moc zavazadel. Poté, co si ustlala postel, usoudila, že si půjde koupit toaletní potřeby a zatemňovací závěs. I když byla oblečená jako kluk, pořád byla dívka. Sdílet pokoj se čtyřmi kluky, potřebovala si vyhradit soukromý prostor pro sebe. Vytáhla telefon a zkontrolovala si zůstatek – kolem padesáti tisíc dolarů. Martin a Heidi dali jasně najevo, že chtějí, aby si Amelii během střední školy získala a po maturitě se oficiálně zasnoubili. Proto Cameron dávali kapesné. Koneckonců, dvořit se dívce – zvlášť bohaté a krásné dívce jako Amelie – stálo peníze. Cameron se bez výrazu dívala na zůstatek. Věděla, že je jen otázkou času, než se s rodiči definitivně rozejde. Až se to stane, určitě ji odříznou, takže musela přijít na to, jak si vydělat vlastní peníze. Elijah najednou řekl: "Pokud to nedokážeš dodržet, požádám pana Grahama, aby tě přestěhoval na jinou kolej." Cameron se ještě dívala na telefon, když se před ní objevil list papíru. Ruka, která ho držela, byla dobře tvarovaná a elegantní, zjevně patřila někomu, kdo je zvyklý na pohodlný život. Elijah s ostrými rysy a chladnýma očima stál před ní. Cameron si vzala papír a tiše si přečetla seznam nahlas, mumlala: "Jedna: Neotravuj mě, když se učím. Dva: Neotravuj mě, když se učím. Tři: Neotravuj mě, když se učím." Elijah napsal stejnou větu třikrát. Když dočetla, Cameron se na něj podívala.