Elijáš chladně pohlédl na Cameronovou, pak se vrátil na své místo a pokračoval ve čtení. S Cameronovou nevyjednával – informoval ji. Byl chladný a odměřený, ale také panovačný tím svým tichým, velitelským způsobem. Cameronová na chvíli oněměla a pomyslela si: "Nemám ho obtěžovat, když studuje? Co si myslí, že je lepší než všichni ostatní jen proto, že má samé jedničky?" "Elijáši," řekla, "vezmu ti tvé první místo v SAT. Pamatuj si má slova." Zmačkala papír v jedné ruce a hladkým švihem zápěstí ho poslala v dokonalém oblouku přímo do černé popelnice o tři metry dál. Mírně pozdvihla obočí směrem k Elijášovi, který tam seděl s rovnými zády. Nepohnul se ani neřekl nic, jako by ji vůbec neslyšel. Nebo možná slyšel, ale jen si myslel, že je pomatená a nestojí za odpověď. Cameronová si pomyslela: "No jo. Když nejhorší žák ve třídě řekne, že si jde pro první místo, zní to jako vtip." Tiše se zasmála, popadla telefon a klíče a vyšla z místnosti. Poté, co odešla, Elijáš konečně pohlédl směrem k popelnici o pár metrů dál a lehce se zamračil, když uvažoval: "Vypadá to, že budu muset najít způsob, jak ho nechat vyhodit." ***** Poté, co si Cameronová koupila toaletní potřeby v univerzitním obchodě, byla na cestě zpět na kolej, když jí v kapse zavrněl telefon. "Milena," řekla Cameronová bez emocí, když si přečetla ID volajícího. Byla to Milena Wallaceová – její biologická sestra, která byla o dva roky mladší než ona. Cameronová se trochu zamračila, ale přesto hovor přijala. Jakmile se hovor spojil, ozval se z přijímače Milenin obviňující hlas. "Cam, utekla jsi z operačního sálu? Dokonce jsi zlomila doktoru Jensenovi ruku? Co tě to sakra napadlo? "Už nechceš tu operaci změny pohlaví? Proč? Cam, vím, že je to pro tebe těžké, ale to všechno je pro naši rodinu. Nemůžeš být tak sobecká. Za boží milosti! "Když máma a táta zjistili, že jsi utekla z operačního sálu, byli zuřiví. Máma dokonce omdlela. Cam, pokud to nepodstoupíš, co se stane s tvými zásnubami s Amélií?" Milena zněla, jako by se chystala plakat, jako by se Cameronová dopustila nějakého neodpustitelného zločinu – jako by tím trpěla sama Milena. Cameronová mlčky poslouchala a v koutku úst se jí objevil chladný úsměv. "Co se stane?" řekla bez emocí. "Umřeli snad všichni v rodině Wallaceových, nebo co?" "Cam?" Milena zjevně ztuhla. I přes telefon cítila, jak chladný byl Cameronin hlas. Říkala si: "Něco je špatně. Cameronová se mnou takhle nikdy nemluvila. Co se děje?" Cameronová promluvila: "Mileno, nezapomeň – jsi taky dcera mámy a táty. Já tu operaci nepodstoupím. Ale ty bys mohla. Pokud jsi tak oddaná, proč se nevdáš do rodiny Chapmanových? Můžeš podstoupit přeměnu, stát se mužem a vzít si Amélii sama." "Já?" Milenin hlas se vyděšeně zvýšil. "Cam, jsem ještě mladá. Jsem o dva roky mladší než Amélie. Jak bych mohla –" Cameronová ji přerušila: "O dva roky mladší? To je všechno? Dvouletý věkový rozdíl nic není. Co, nechceš?" Milena ztichla a pevně sevřela telefon, když si pomyslela: "Sakra. Kdy Cameronová takhle ztratila ostrost? A proč najednou mluví o tom, že se stanu mužem a vezmu si Amélii? Podstoupit tu veškerou bolest a operaci? V žádném případě. To neudělám." Její hlas klesl do ubohého tónu. "Cam, no tak, nedělej si takové legraci. Ty jsi zasnoubená s Amélií, ne já –" Cameronová ji znovu přerušila a v obličeji se jí zračil výsměch, když řekla: "Sakra dobře víš, že k těm zásnubám došlo jen proto, že naši rodiče lhali a řekli, že jsem kluk. "Moje zásnuby s Amélií nebyly od začátku skutečné, že? Tak proč tím ještě ztrácíš dech?" Milena oněměla.