Když Cameron vzpomínala na všechno ze svého minulého života, pevně zavřela oči. Tentokrát převezme kontrolu a změní pravidla hry. Znovu otevřela oči a pohlédla dolů na školní znak na své uniformě. Nyní byla studentkou třídy 15, posledního ročníku na Langford Academy ve Viremontu. Byl první týden semestru a do SAT zbývalo něco málo přes sto dní. Tato škola byla postavena pro elitu. Každý student pocházel buď z bohatství, nebo z moci – většina z obojího. I mezi bohatými však existovala hierarchie. A Cameron stála úplně na dně. Rodina Wallaceových bývala kdysi prominentní, ale nyní upadla v nemilost. Podle všeho se Cameron nekvalifikovala k návštěvě takové školy. Dostala se tam jen díky své "snoubence" Amelii a vlivu rodiny Chapmanových, za boží milosti. "Běžela tudy? Chyťte ji." Křik zvenčí vytrhl Cameron z myšlenek. Probrala se a vzhlédla k davu, který se k ní hnal, a ušklíbla se, přemýšlejíc: "Opravdu si myslí, že mě můžou chytit?" Cameron vylezla na okenní římsu a pohlédla dolů. Bylo to šesté patro, asi patnáct metrů vysoko. "Jdi. Zlom jí zatracenou ruku." Yasmin dorazila s nemocničními bodyguardy a sestrami v závěsu. Ruku už jí dali zpět na místo, ale její zuřivost ani trochu neopadla. "Zlomit mi ruku? Tak pojď a zkus to." Cameron se ohlédla přes rameno, bezstarostná a odvážná, dokonce zvedla obočí pohledem, který křičel čisté potíže. "Chyťte ji," zařvala Yasmin zuřivě. Cameron se ušklíbla: "Ahoj." S tím otočila hlavu zpět k otevřenému vzduchu a skočila. Jak její tělo padalo plnou rychlostí, Cameron pocítila záblesk toho okamžiku ze svého minulého života, kdy ji shodili ze střechy. Tentokrát ale dopadla stabilně, lehká jako pírko a se stylem. Vstala, ukázala vztyčený prostředníček lidem nahoře, arogantní a nezaskočená. Yasmin oněměla a přemýšlela: "Skočila z té výšky a přežila?" Její tvář se zkroutila vztekem a zrudla. Cameron se nezastavila. Rychle přelezla zeď nádvoří, která byla vysoká nejméně tři metry, přehoupla se přes ni a zmizela z dohledu s plynulou, sebevědomou lehkostí. "Páni, to bylo žhavé," vydechla Bianca a prakticky omdlela. I když věděla, že Cameron je jen převlečená za chlapce, Bianca si stále myslela, že vypadá neuvěřitelně cool. Bianca si pomyslela: "To bylo šesté patro. Skočila rovnou dolů a dopadla, jako by se nic nedělo. To je šíleně úžasné." "Žhavé, to víš co," odsekla Yasmin a prudce na ni pohlédla. Bianca okamžitě zavřela pusu. ***** V kanceláři ředitele nemocnice v nejvyšším patře stál Elijah u okna, oblečený v tmavě modré uniformě Langford Academy. Jeho rysy byly ostré a vytříbené, jeho oči fascinující a výrazné. V jeho pohledu byl klidný odstup, díky kterému působil chladně a vzdáleně. Z okna viděl celou scénu, jak se odehrála. Jeho pohledná tvář zůstala většinou bez výrazu, i když se mu mírně pohnuly oči. "Pane Moore, půjdu zjistit, co se stalo," spěšně řekla sekretářka. "Není třeba," odpověděl Elijah a mávl rukou, když zvedl učebnici na stole. "Jen řekněte mému otci, že jdu do třídy." "Ano, pane Moore. Ujistím se, že to ředitel ví," odpověděla sekretářka s kývnutím. ***** Na Langford Academy si pár dívek mezi sebou šeptalo. Jedna z nich řekla: "Hej, ten kluk je fakt roztomilý. Myslím, že jsem ho ještě neviděla. Myslíš, že sem chodí?" Další se ozvala: "Sakra, je sexy. Podívej se, jak má jednu ruku v kapse. Je tak cool. Je to přestupující student?" Třetí dívka řekla: "Pojďme se na něj podívat." Cameron stála pod budovou Akademické kanceláře. Mírně naklonila hlavu a vzhlédla k jasné obloze nad školou, vánek jí jemně hladil nádhernou tvář. Uplynulo více než tisíc let a teď je zpět. Skupina dívek se tahala a nakonec se dostala až k ní. "Panebože. Není to Cameron Wallace? Ten, který měl to dětské zasnoubení s Amelií Chapman, královnou naší školy?" "Počkej, kdy Cameron takhle zkrásněl?" "Jo, to je on." "Je na něm něco jiného. Ale co to je?"