Cameron si pomyslela: "Dětinské zasnoubení?" Zaslechla jejich štěbetání a pomalu otočila hlavu, tvář jí zledovatěla. Už jen ta slova – "dětinské zasnoubení" – jí způsobovala žaludeční nevolnost. Právě ta ledabylá, bezvýznamná slova ji v minulém životě odsoudila k tragickému osudu od samého narození. Za boží milosti… Před osmnácti lety byly rodiny Wallaceových a Chapmanových ve Viremontu mocné a vlivné. Obě rodiny byly si blízké. Cameronina matka, Heidi, a matka Amelie, Kate Chapmanová, byly těhotné ve stejnou dobu a dohodly se, že pokud se jedné narodí chlapec a druhé dívka, stanou se příbuznými. Zpočátku na tom, zda se to skutečně stane, vlastně nezáleželo. Ale pak rodinu Wallaceových postihla katastrofa a s pádem moci se ten vágní slib náhle stal jejich poslední záchranou. Rodina Wallaceových se chlubila sňatkovým spojenectvím s Chapmanovými. Chapmanovi, kteří nechtěli ztratit tvář – i když už na Wallaceovy pohlíželi svrchu – cítili, že nemohou couvnout. Dítě Chapmanových se narodilo jako první – dívka. To znamenalo, že Cameron musel být chlapec. Ale bohužel, nebyl. Její šílení rodiče, Martin a Heidi, se okamžitě rozhodli vychovávat ji jako chlapce. Až nastane správný čas, zařídí jí operaci změny pohlaví, aby se z ní plně stal muž, jen aby si zajistili sňatkové spojenectví a bezostyšně se upnuli k rodině Chapmanových. Jako Jidáš… Jak se vzpomínky vracely, mráz na Cameronině tváři se prohluboval. Skupina dívek si všimla její potemnělé tváře, zatáhla se navzájem a rychle se vytratila se šepotem: "Pojďme pryč." Cameron, která se nechtěla nechat strhnout špatnými vzpomínkami, zavrtěla hlavou, pohyb byl hladký a ostrý. "On je fakt docela sexy," zamumlala jedna z dívek a ohlédla se. Další dodala: "Jo, no, škoda, že už ho má ta nejoblíbenější holka na naší škole." ***** Cameron zamířila rovnou do kanceláře svého poradce Brodyho Grahama a zdvořile se zeptala: "Pane Grahame, chtěla bych zůstat v kampusu. Mohl byste mi pomoct získat místo na koleji?" Cameron přešla rovnou k věci. Určitě se nevracela domů. To místo nebyl její domov – byla to klec. A nikdy nebyla součástí té rodiny; byla jen pěšákem na jejich šachovnici. Cameron se v duchu ušklíbla: "Moji rodiče chtějí syna, který se může oženit do mocné rodiny. Škoda, že jsem holka. Jsem jim k ničemu." Brody si upravil brýle a řekl: "SAT jsou za rohem a ty jsi stále pozadu. Bydlení v kampusu by pro tebe mohlo být dobré – víc času na studium. Ověřím to v akademické kanceláři." Cameron mlčela a přemýšlela: "Pozadu? Prosím tě. Držím poslední místo, jako by to byla moje práce." Naštěstí byl Brody slušný učitel. Zdálo se, že se nevzdal neúspěšného studenta, jako je ona. O půl hodiny později obdržela Cameron lístek s přidělením na kolej. Její život v kampusu měl začít. Bude však bydlet na chlapecké koleji. Ale poté, co se přes deset let oblékala jako kluk, si myslela, že to zvládne. Nemyslela si, že se má čeho bát. Cameron odnesla lístek do kanceláře správce koleje, aby se ubytovala. Správce koleje se zadíval na číslo pokoje a vypadal trochu překvapeně. "Pokoj 316?" Cameron přikývla. "Jo. Je nějaký problém?" Správce koleje otevřel ústa, na vteřinu zaváhal, ale nakonec nic neřekl. Jen jí podal sadu ložního prádla. Langford Academy byla špičková soukromá škola, a to nejen kvůli standardům přijímání – vybavení kampusu bylo na další úrovni. Koleje byly v podstatě kvalitou pětihvězdičkového hotelu. Každý pokoj měl vlastní koupelnu, klimatizaci, pračku, sušičku, lednici, počítač, televizi – prakticky všechno. Koneckonců, školné tady bylo 300 000 dolarů ročně. Cameron našla pokoj 316 a odemkla dveře klíčem. Uvnitř se Elijah otočil pomalu při zvuku, jeho oči zchladly, když se setkaly s jejími. Cameron se na vteřinu zastavila, když uviděla, kdo je uvnitř, a pomyslela si: "Vážně? Jaká je pravděpodobnost?" Elijah seděl u stolu s pracovními listy a přípravnými knihami rozloženými před sebou, v jeho dobře tvarovaných prstech bylo pero s limitovanou edicí. Otočil se jen mírně a ukázal jí dokonalý boční profil. Světlo raného jara proudilo okny od podlahy ke stropu za ním a obalilo ho zlatem – ale nebylo na něm nic hřejivého. Jeho oči byly prostě příliš chladné. Toužím se dotknout tvého chladu…