SOPHIE S pomocí služebné jsem se pohodlně usadila v jídelně. Vnímala jsem jeho uklidňující vůni, která mi vykouzlila úsměv na tváři. "Dobré ráno, Vaše Veličenstvo," pozdravila jsem. "Dobré ráno-" "Kde je? Chci vidět tu couru!" Ozval se ženský hlas, kvůli kterému mi úsměv zmizel jako mávnutím proutku. "Co je to za křik, Trino?" "Lásko, slyšela jsem, že sis včera večer přivedl domů ženu, která je tvá spřízněná duše." V tu chvíli mi ztuhla krev v žilách. Řekla právě "lásko"? "Proč se neposadíš, a já ti vysvětlím, co se děje." Zmateně jsem zamrkala. Musela jsem se přeslechnout. Víc než cokoliv jiného jsem si přála slyšet, co mi chce říct. "Sophia je skutečně má spřízněná duše." "Ó můj bože! O... ona?" zeptala se ta dáma roztřeseným hlasem. "Ano, ona. Je má spřízněná duše, ale to nic nemění." Zakousla jsem se do spodního rtu a rychle jsem si položila roztřesené ruce na šaty, aby si toho nikdo nevšiml. "Snažíš se mě uklidnit svými slovy? Našel jsi svou spřízněnou duši, neznamená to, že mě teď odhodíš stranou?" "Nikdy bych to neudělal. Jsem si jistý, že vidíš, že je slepá. Nečekáš, že udělám ze slepé ženy, jejíž původ neznám, svou Lunu a královnu?" Zavrtěla jsem hlavou, po tvářích mi stékaly horké slzy. Dostala jsem se z bláta do louže? Co se to kruci děje? "Ó můj bože! Jak nešťastné, že je slepá, kromě toho, že neznáme její původ." "Věřím, že chápeš, proč jsem ji musel zachránit před smečkou Crimson Moon." "Samozřejmě, drahoušku. Je jako chudé a bezdomovecké kotě. Ale co tedy uděláš s poutem spřízněných duší?" "To není nic, čeho bychom se měli obávat. Vlastně mám návrh, který bude prospěšný pro nás oba." "Opravdu?" V tu chvíli se zdálo, že se mé srdce rozbilo na tisíc kousků. Nemůžu uvěřit, že se mi to skutečně děje. "Ano. Protože si přeješ zůstat modelkou dalších pět let, rozhodl jsem se, že z ní udělám naši nositelku dětí." "Co? Chceš, aby byla tvoje náhradní matka?" Už jsem to nemohla vydržet, a tak jsem se nahlas rozkašlala se slzami v očích. Všechno, čemu jsem věřila o svém novém partnerovi, bylo špatně. Byl horší než Derek v každém ohledu. Nemá svědomí ani nic podobného. Pevně jsem uchopila svou novou hůl a snažila jsem se jim neukázat, jak jsem v tuto chvíli slabá. "To bude nejlepší. Staneš se Lunou, udržíš si perfektní postavu a samozřejmě i naše děti. Co na to říkáš?" Dotyčná dáma na chvíli zmlkla. Chtěla jsem věřit, že žádná žena s rozumem by s takovým nesmyslem nesouhlasila, ale mýlila jsem se v okamžiku, kdy z jejích rtů vyšla slova "perfektní". Už jsem to nemohla vydržet, a tak jsem najednou vstala ze židle. "Sophie, kam jdeš? Ani ses nedotkla jídla." Opovažoval se zeptat. "Ztratila jsem chuť k jídlu, Vaše Veličenstvo," řekla jsem s těžkým srdcem, než jsem odsunula židli dozadu a s holí před sebou jsem odešla z jídelny. "Ó můj bože! Je tak rychlá, jsi si jistý, že je slepá, lásko?" zaslechla jsem, jak se ta dáma ptá. "Samozřejmě, že je. Přizpůsobila se svému stavu, to je všechno. Nelly, prosím, odveď ji do jejího pokoje, aby nezakopla." "Ano, Vaše Veličenstvo," dotyčná služebná ke mně přispěchala a chytila moji hůl. Chtěla jsem vykřiknout a říct jí, že nepotřebuji její pomoc, ale byla jsem tu poprvé a opravdu jsem nevěděla, kudy kam. Z tohoto důvodu by bylo pošetilé se na ni zlobit. Úspěšně mě odvedli do mého pokoje, kde jsem si pomalu s těžkým srdcem vlezla do postele. "Ehm, dovolte mi, abych to řekla, slečno Sophie. Vím, co vás trápí, ale možná vás bude zajímat, že paní Trina je králova snoubenka a je náhodou jedinou ženou, kterou miluje. I když je mi vás líto, vy jste ta skutečná spřízněná duše. Kdybyste nebyla slepá, možná by to bylo jinak," vysvětlila služebná a odešla z pokoje. Potichu jsem si smočila polštáře slzami. V tuto chvíli jsem si nemohla dovolit nahlas plakat, abych nebyla slyšet. To je na mě moc. Jak se mám s tímhle mučením vyrovnat? Dveře mého pokoje se podruhé rozletěly a nepochybně jsem poznala, že je to on. "Proč jsi odešla, když ses sotva dotkla snídaně?" To mě přimělo vstát z postele. Neměla jsem u sebe hůl, ale to mi bylo jedno. "Řekni mi, proto jsi mě sem přivedl?" "Nemyslím si, že rozumím tvé otázce." "Samozřejmě, že ano! Chceš, abych ti byla náhradní matkou, a nikdy jsi to se mnou neprodiskutoval? Jak jsi mi to mohl udělat?" "Poslouchej, nezáleží na tom, jestli jsi to se mnou prodiskutovala. Nemýlil jsem se v tom, co jsem řekl. Pokud se staneš mou náhradní matkou, budu se k tobě jistě chovat dobře a nebudeš se muset o nic starat." "Byl to jediný důvod, proč jsi mě odvedl od smečky Crimson Moon?" Odmlčel se a hluboce si povzdechl. "Sophie, rozumíš své situaci lépe než já. Nemůžu nechat svou spřízněnou duši šikanovat těmi nevychovanými dětmi." "To je všechno?" "Samozřejmě. Počkej, ty sis vážně nemyslela, že z tebe skutečně udělám svou Lunu, že ne?" Byla to otázka, kterou by si měl v tuto chvíli klást? Už jen jeho otázky mi lámaly srdce. "Sophie, no tak. Jsi slepá, za prvé, za druhé, ani nevím, odkud jsi přišla. Jak můžu někoho jako ty prezentovat jako svou Lunu a královnu? Společnost tě nepřijme a ty moc dobře víš, že nemáš co nabídnout jako moje královna." Jeho drsná slova mě srazila zpět na postel. V tu chvíli jsem ucítila jeho ruce na bradě, jak mi zvedl obličej k jeho. "Nemůžu popřít, že jsi krásná, a proto jsem ochotný ti zahřívat postel. Chci jen, abys mi dala krásná a zdravá štěňata. Slibuji, že ti dám veškeré pohodlí, které potřebuješ, Sophie. Mé slovo platí jako zlato." Po jeho slovech mi po tvářích stékaly slzy. "Utři si slzy a připrav se na můj příchod. Začínáme dnes večer."