SOPHIE Probudila jsem se a zjistila jsem, že jsem uprostřed lesa. Ptáci štěbetali a volně létali po obloze a stromy se také volně houpaly ve větru. Pomalu jsem se zvedla a posadila se zpříma na zem, kde jsem se ocitla. V tu chvíli mi všechno připadalo prázdné. Nemohla jsem si vzpomenout, co se mi vlastně stalo, a tak jsem zavřela oči, abych se vzpamatovala, a vtom se mi v uších ozvala slova Hřebce. "Odveďte tu vražedkyni z mé smečky! Zajistěte, aby se už nikdy nevrátila!" Okamžitě jsem ostře zalapala po dechu a rychle se podívala dolů na břicho. Moje modré šaty jsou stále potřísněné krví z toho, co se mi stalo. V tom okamžiku mi po tvářích tekly slzy. Sevřela jsem si břicho a bolestí si kousala spodní ret. "Moje dítě!" vykřikla jsem. I nyní stále nevím, kdo zabil mé dítě, ale kdybych měla hádat, osobou zodpovědnou za smrt mého dítěte není nikdo jiný než samotná Trina. Nikdy nezapomenu na úsměv na její tváři, když Alfa nařídil svým mužům, aby mě odvedli ze smečky. Ano, řekla jsem, že jsem viděla její radostný výraz, když mě odvedli ze smečky, a to proto, že ve skutečnosti nejsem slepá. Ve skutečnosti jsem získala zrak zpět, když jsem v šestnácti letech získala svého vlka. Nikdo o tom neví. Ani Alfa Jasper o tom neví. Důvod, proč se můj vlk probudil dříve, je mi stále neznámý. Chci říct, všichni věří, že slepota byla kletba od bohyně, kdo by mi uvěřil, když řeknu, že jsem měla svého vlka v šestnácti? Určitě bych byla ze smečky vyhnána. Nemělo to tak být. Nejdřív, když jsem získala svého vlka, s veškerým štěstím jsem běžela do smečky, abych informovala Alfa Jaspera o situaci, aby mi mohl říct, jak je to možné, ale jakmile jsem zamířila do Alfových komnat, uviděla jsem Dereka a okamžitě na něj můj vlk zavolal. V tu chvíli se ve mně všechno vrátilo do původního nastavení. V žádném případě jsem nechtěla, aby se Derek dozvěděl o tom, že se můj vlk probudil brzy, jinak by byl první, kdo by to všem řekl. A aby toho nebylo málo, byl Biančin přítel. Zrovna když jsem si myslela, že se můj osud obrátil k lepšímu, zjistila jsem, že se jen zhoršil. Z tohoto důvodu předstírám, že jsem slepá už čtyři roky. Zvykla jsem si na to, protože jsem slepá, jak si jen pamatuji. Ukázalo se, že bohyně má se mnou osobní účty. Kdykoli jsem si myslela, že nadešla moje svoboda, ukázalo se, že je to jen moje zbožné přání. Beta Derek, Bianca, Alfa Král Hřebec a Trina. Navždy mi zůstanou vryti do hlavy. Oni jsou důvodem mé bolesti. Zvlášť Alfa Král Hřebec, on je moje prokletí. Vyhnal ženu, která právě ztratila dítě. Je to monstrum! Nevím, jak to udělám, ale jedna věc je jistá, a to je fakt, že se pomstím, ať to trvá jakkoli dlouho. Dokud budu naživu! Sevřela jsem lem svých šatů pevně v rukou, jen když jsem pomyslela na svou pomstu. Pomalu jsem se zvedla ze země a vrávorala do lesa. Nemám tušení, kam odtud jít. Ale jedna věc byla jistá, a to je fakt, že jsem se stala tulákem. ~ Dny se měnily v týdny a já jsem stále byla v lese a bloudila jsem jako ztracené dítě. Jedla jsem, co jsem viděla. Některé plody byly jedlé, jiné mě málem zabily. Noha mě bolela a byla plná puchýřů, přesto jsem nepolevila. Prohledávala jsem les a hledala úkryt, který možná nikdy nenajdu. Bylo to proto, že jsem během svého putování po lese narazila na tuláky, kteří mě chtěli jen zabít, ale naštěstí jsem jim dokázala uniknout, jak dlouho to šlo. Vtom jsem najednou zaslechla šustění, které mě okamžitě zmrazilo. Nebylo to pro mě nic nového, ale kdykoli zaslechnu tento zvuk, vím, že se budu muset zase schovat. Pomalu jsem táhla nohama po zemi k nedalekému stromu a opřela jsem se o něj zády. Nejsem si jistá, jestli ještě můžu utíkat. Puchýře na noze se mi zhoršily a už se nehojí. Vtom jsem zaslechla hrdelní vrčení vlčího tuláka. Protože mě už pronásledovalo docela dost z nich, vím, kdy jsou to vlastně tuláci v lese. Svěrně jsem sevřela ruce kolem stromu, protože už jsem nemohla utíkat. Už jsem ztratila dost energie. Klidně můžu omdlít, když se budu snažit znovu utéct. Vrčení se každou vteřinou zesilovalo, ale neodvážila jsem se pohnout. "Proč mě prostě nezabijete! Myslíte si, že se vás bojím!" Zakřičela jsem ze všech sil a okamžitě se v dohledu objevil vlčí tulák. Byl docela tmavý s tmavýma očima a ostrými tesáky. Podle jeho pachu poznám, že v lese loví už roky. To jsou ti tuláci, kteří zabíjejí bez mrknutí oka. To mám ale smůlu. Ze všech tuláků, na které jsem mohla narazit teď, když jsem unavená a slabá, to byl ten nejhorší ze všech. "Chceš moje maso, že? Tak si pro něj pojď, bastarde!" Zakřičela jsem v úzkosti a okamžitě se vlčí tulák začal ke mně řítit. Srdce mi začalo rychle bušit v hrudi. Nemohla jsem uvěřit, že zemřu v lese a nebudu se moci pomstít těm, kteří mi ublížili. Jak jsem sledovala vlka běžícího ke mně, pomalu jsem začala klouzat dolů ze stromu, o který jsem se opírala zády. Po tvářích mi tekly slzy, když jsem sledovala, jak se ke mně blíží smrt. Zrovna když jsem se chystala zavřít oči, abych byla sežrána, něco svižně prolétlo kolem mě a všimla jsem si, že vlčího tuláka běžícího ke mně něco zvedlo. Bylo to příliš rychlé na to, abych pochopila, co to bylo. V tu chvíli jsem zvedla oči k obloze a nechala jsem slzy volně téct z očí. Nevím, co to je, ale právě mi to zachránilo život a jsem vděčná Bohu za milost. Stále jsem se držela stromu a snažila jsem se vstát ze země, ale najednou jsem zaslechla těžký zvuk tlap. Pomalu jsem zvedla hlavu a uviděla jsem, jak se ke mně blíží tmavý a obrovský hnědý vlk. Má smaragdové oči a krk bílý. Vypadal tak čistě a jeho srst byla zdravá. Ale proč se ke mně řítí jako vlčí tulák? Počkat chvilku, odklidil snad vlčího tuláka z cesty, aby mě měl pro sebe? Zavrtěla jsem hlavou, opět jsem se nechala bohyní oklamat. Okamžitě jsem se zhroutila a ze strachu jsem přijala temnotu.