## KAPITOLA ČTVRTÁ – Žádost o ruku **POHLED BELLE** Vím, že zoufale potřebuji peníze, ale jak mi mohl Marcus něco takového navrhnout? Manželství je vážná věc a mělo by se brát vážně. Babička vždycky chtěla, abych si vzala někoho, koho miluji a kdo miluje mě. Jak by se cítila, kdybych vstoupila do smluvního manželství? V tom mi zazvonil telefon a okamžitě jsem ho zvedla. "Haló. Váš obchod hoří, musíte okamžitě přijet," řekl a zavěsil. Začala jsem panikařit, ale naštěstí mě Marcus odvezl do obchodu. Polovina obchodu shořela, než přijeli hasiči, a já jsem se zhroutila na zem a plakala. Kdyby babička slyšela, co se stalo, okamžitě by dostala infarkt, protože si toho květinářství tak moc vážila. Po chvíli mě Marcus odvezl domů. "Moje nabídka stále platí a přidám bonus. Pokud souhlasíte se smluvním manželstvím, zaplatím babičce operaci a zrenovuji její obchod," řekl. Nic jsem neřekla, jen jsem vystoupila z jeho auta a vešla do domu. Seděla jsem v prázdném obývacím pokoji a začala jsem o té nabídce přemýšlet. Babička je jediná rodina, která mi na tomto světě zbyla poté, co moji rodiče zemřeli při nehodě. Nemůžu dopustit, aby jen tak zemřela. Možná se s tím smluvním manželstvím smířím, koneckonců to není skutečné manželství a po nějaké době skončí. Nedokázala bych si odpustit, kdyby se babičce něco stalo. Rozhodla jsem se, souhlasím se smluvním manželstvím. Okamžitě jsem zavolala Marcusovi a řekla mu své rozhodnutí a on byl rád, že jsem se rozhodla správně. Okamžitě mě pozval k sobě, abychom si promluvili o tom, co obnáší ta smlouva. Následující den poslal svého řidiče, aby mě vyzvedl, a nemohla jsem si pomoct, ale obdivovala jsem jeho nádherné sídlo. Bylo tak velké, že jsem si skoro myslela, že je to hotel. Zavedl mě do své pracovny a já jsem si sedla naproti němu se svým právníkem. Jeho právník okamžitě předal mému právníkovi smlouvu. "Můžete nás omluvit," řekl jim a oni okamžitě odešli. "Nyní mám tři pravidla, aby to fungovalo. První je, že se do mě nesmíte zamilovat," "To je hračka," ušklíbla jsem se. "Co je s vámi, sekretářko Belle? Nechte mě domluvit," Přikývla jsem. "Každopádně, druhé pravidlo je, že se se mnou ani s nikým jiným nesmíte nikdy otěhotnět. Nesmíte chodit s jiným mužem kromě mě a budete i nadále pracovat jako moje sekretářka," "Jak s vámi můžu otěhotnět bez vašeho souhlasu? A budete chodit s jinými ženami?" "Budu, ale budu to dělat tajně, aby se nerozkřiklo, že podvádím," vyhrkl a já jsem se ušklíbla. Ten muž nemůže snést to, co sám rozdává. Chce dál podvádět, ale chce, abych byla loajální jen jemu? Každopádně jsem si nemyslela, že by to byl problém. To, co mi teď leží na srdci, je záchrana života mé babičky. "Fajn! Souhlasím. Ale musím zdůraznit, že jste pokrytec a nemůžete snést to, co rozdáváte. Každopádně jste odváděl špatnou práci při řešení svých skandálů se ženami online, tak se uvidí, jak dobře zvládnete své podvádění před veřejností," Marcusovy oči se zúžily a na jeho tváři se objevila mračivá vráska. Nelíbilo se mu, že jsem mu vyčetla jeho sračky. "Narostly vám koule, sekretářko Belle," jeho hlas byl tvrdý a napjatý. Abych byla upřímná, souhlasila jsem s ním. Tohle je ten všemocný Marcus Stone, kterého jsem se ještě před pár dny bála, ale teď s ním mluvím tak ledabyle, protože vím, že mě potřebuje stejně jako já jeho. Právníci byli pozváni zpět a po prostudování smlouvy jsme ji oba podepsali. Marcusův PR tým se okamžitě pustil do práce a snažil se napravit škody. Okamžitě zařídili falešnou žádost o ruku mezi Marcusem a mnou a fotky našeho zasnoubení byly zveřejněny online. Několik dní jsem nechodila do práce, nemyslela jsem si, že bych zvládla všechny ty drby, které by se tam šířily. Najednou jsem získala spoustu sledujících online a byla jsem zahlcena tím, že jsem se ocitla v centru pozornosti a spousta lidí měla názor na můj osobní život. Rozhodla jsem se odhlásit ze sociálních sítí pro své duševní zdraví a rozhodla jsem se okamžitě navštívit svou babičku. Stále byla v bezvědomí a byla napojena na přístroje. Z oka jí vytekla slza a já jsem ji chytila za ruce a pevně je stiskla. "Budeš v pořádku, babičko. Já se o to postarám," řekla jsem. Zrovna když jsem vycházela z nemocnice, objevila se spousta paparazzi a začali mě fotit a klást mi nejrůznější absurdní otázky. Byla jsem téměř oslepena světlem, ale najednou jsem ucítila, jak mě někdo chytil za ruku a odtáhl mě pryč. Byl to Marcus. Okamžitě jsem ho následovala a s pomocí jeho stráží jsme se dostali do jeho auta a okamžitě jsme odjeli. "To bylo děsivé," řekla jsem s úlevou. "Myslím, že byste měla odteď bydlet v mém domě. Ti paparazzi můžou být šílení a nemůžete vědět, jaký bude jejich další krok," Zamračila jsem se. Myslela jsem si, že budu mít alespoň nějaký čas na pobyt ve svém domě, než začne to falešné manželství, ale zdá se, že to nebude možné s tím, jak se ti šílení paparazzi pohybují. "Jedeme teď k vám domů?" "Ne," odpověděl s tvrdým a přísným výrazem v obličeji. "Ne?" Otočila jsem se k němu. "Kam tedy jedeme?" "Jedeme se setkat s mým otcem. Můj bratranec je ve městě a musíme ho přesvědčit o tomto smluvním manželství, než ho jmenuje novým generálním ředitelem,"