## KAPITOLA SEDMÁ – VENKU A KOLEM POHLED BELLE Pot mi stékal po čele, jak jsem přemýšlela, co říct. Věděla jsem, že musím být opatrná, protože špatné slovo by mohlo zničit plány, které pro nás Marcus připravil. „No, ano, už jsme se potkali. Byli jsme si kdysi docela blízcí. Vlastně jsem ho poznala přes mou kamarádku Kendru,“ vysvětlila jsem opatrně a snažila se, aby to znělo banálně. Marcus na mě pohlédl. „To je všechno?“ „Ano. Pohádali jsme se a na pár týdnů ztratili kontakt, ale teď jsme tady. Byla jsem tak překvapená, když řekl, že je tvůj bratranec,“ „Jo, je to idiot,“ povzdechl si. „Vždycky se snaží vypadat dobře před mým otcem, ale uvnitř je zlý. Ukradl finanční prostředky určené pro společnost a nějak se mu podařilo svalit vinu na sekretářku,“ „To je hrozné!“ vydechla jsem. „Jo. Ta žena nakonec skončila ve vězení. Každopádně by ses od něj měla držet dál. Je to špatná zpráva,“ „Jasně. Zítra půjdu s kamarádkou navštívit babičku. Taky ji pozvu, protože se nemůžu moc pohybovat,“ „To je v pořádku. Pošlu ti jednoho ze svých řidičů a bodyguardů. Radši bych, aby tě tvoji přátelé navštěvovali tady, než abys chodila ven. Každopádně se v pondělí vracíš do práce. Už sis dost užila,“ řekl Marcus. „Jo, už se stejně nudím,“ Marcus přikývl a odešel z pokoje. Hluboce jsem si povzdechla. Potřebovala jsem si potvrdit, jestli jsem těhotná, a to tajně testem v nemocnici. Nejlepší čas byl jít zítra po návštěvě babičky. Druhý den jsem vstala včas a připravila se na cestu do nemocnice. Lena se tam se mnou měla setkat, tak jsem naskočila do jednoho z Marcusových Rolls Royce a řidič uháněl do nemocnice. Lena čekala před nemocnicí a pištěla nadšením, když jsem vystoupila z auta. „To je moje holka!“ řekla a přišla mě obejmout. Roztála jsem pod jejím objetím; po těch stresujících dnech jsem to objetí moc potřebovala. „Vypadáš opravdu dobře, paní Stoneová,“ škádlila mě. „Ale přestaň! Ještě nejsme svoji,“ zasmála jsem se. „Ale brzy budete. Každopádně, pojďme navštívit tvoji babičku,“ řekla a já jsem přikývla a následovala ji do pokoje. Babička ležela na posteli a vypadala bledě, jako by v sobě neměla krev. Vypadala slabě a unaveně. „Babičko,“ řekla jsem a chytila ji za ruce, snažila jsem se zadržet slzy. „Má drahá! Ach, moje holčičko! Jak se máš?“ zeptala se a slzy jí tekly z očí. „Mám se dobře. Udělám, co budu moct, abych zajistila, že se ti dostane léčby od toho nejlepšího chirurga, za boží milosti,“ „Prosím tě, má drahá, neplýtvej penězi na mě. Použij je pro svou budoucnost; je na čase, abych šla a setkala se s tvými rodiči,“ „Prosím, už to nikdy neříkej. Nemůžeš mě nechat na tomto světě samotnou. Neboj se nákladů, kryje to pojištění,“ lhala jsem. „Opravdu?“ Babičce se rozzářily oči. „Ano. Nemusíš se starat o peníze a soustřeď se jen na své uzdravení. Datum tvé operace už bylo naplánováno, ale veškeré podrobnosti ti budou brzy sděleny,“ řekla jsem a ona přikývla. Byla jsem ráda, že se neptala na skandál, protože jak bych jí řekla, že se vdávám za muže, kterého jsem potkala při jednorázovce? „Jak se má obchod——“ „Je to v pořádku,“ přerušila jsem ji. „Nedělej si s tím starosti,“ Strávila jsem s babičkou nějaký čas, než jsme s Lenou konečně opustily pokoj. Potřebovala jsem si nechat udělat těhotenský test, ale nechtěla jsem, aby o tom Lena zatím věděla. „Ehm… Potřebuju se poradit s doktorem ohledně babiččiny operace. Můžeš mi dát chvilku?“ „Jasně,“ řekla Lena a čekala v hale. Rychle jsem si šla nechat udělat těhotenský test a bylo mi řečeno, abych se za pár dní vrátila pro výsledek. Hned jak jsme byly hotové, vrátily jsme se do sídla. Lena obdivovala ten krásný bílý dům s vysokým stropem a přirozeným osvětlením. „Ten dům vypadá tak snově. Je to jako hrad a hodí se pro princeznu, jako jsi ty,“ Leniny oči se rozhlížely kolem, když si sedla na židli v obývacím pokoji. „Je vlastně moc velký a cítím se v něm opravdu osaměle,“ povzdechla jsem si. „Zvykneš si. Mluvila jsi s Kendrou a Molly?“ „Jo, poslaly zprávy,“ Jedna ze služebných k nim přišla. „Jsem vám k službám. Co si přejete?“ zeptala se a podívala se z Leny na mě. „Ledová káva bude fajn,“ „Já si dám taky, ale chci horkou s hodně mléka,“ řekla jsem a služebná se rozpačitě usmála a odešla. „Nebo se mi to zdá, nebo mi ta služebná nahání husí kůži,“ zašeptala mi Lena. „Mně taky. Myslela jsem, že to moc prožívám. Dívá se na mě divně a cítím se nepříjemně,“ otřásla jsem se. „Je ale mladá a taky hezká. Vypadá, jako by měla být na vysoké škole. Možná tě nemá ráda,“ „Je to možné. Myslím, že spala s Marcusem. Způsob, jakým se na nás dívá, když spolu mluvíme – vidím v jejích očích žárlivost. I když se můžu mýlit,“ „To je jistě zajímavé. Odteď si myslím, že tvůj život bude plný dramatu,“ Služebná vešla a začala podávat nápoje. Zrovna když mi měla posloužit, tak nějak uklouzla a horká káva se na mě vylila. „Au!“ vykřikla jsem a postavila se. „Ach můj bože! Moc se omlouvám! Moc se omlouvám!“ Mnohokrát se uklonila a vypadala tak lítostivě, že jsem byla v pokušení si myslet, že to neudělala úmyslně. Káva se mi vylila na prsty a zčervenaly. „Co je s tebou?“ křikla na ni Lena, když mi prohlížela prst. „Nechtěla jsem. Prosím,“ prosila. „Prostě jdi,“ rozhodla jsem se to mávnout rukou a ona utekla. „Vím, že to ta holka udělala schválně!“ řekla Lena. Taky jsem si to myslela, ale rozhodla jsem se nic neříkat. V tom mi začal zvonit telefon a vytáhla jsem ho z kabelky. Volal George.