Sluneční světlo pronikalo skrze průsvitné bílé závěsy, které se kaskádovitě spouštěly kolem velkých, jedinečných oken. Mé oči se zachvěly, snažíc se přivyknout světlu v místnosti, a shledala jsem, že jsem zprvu lehce zmatená. Tohle nebyl můj hotelový pokoj. Rozhlédla jsem se, pomalu se posadila a všimla si bolesti mezi nohama, a bylo to jako vodopád vzpomínek, který se na mě valil. Ach můj Bože. Spala jsem s ním. Co jsem si krucinál myslela?! Měla jsem úlet na jednu noc s mužem, kterého jsem sotva znala! Byla jsem troska a rychle jsem se rozhlédla po pokoji, abych zjistila, kam zmizel. Byla jsem v ložnici, pokud jsem mohla soudit, jediná, ale když se má ruka otřela o prostěradlo vedle mě, stále jsem cítila jeho teplo. Tajemný muž, jehož jméno jsem ani neznala, byl někde poblíž. Styděla jsem se, že jsem usnula u něj. Pravděpodobně vstal, doufaje, že pochopím narážku a co nejdříve odejdu, aby se se mnou nemusel zabývat. Když jsem spustila nohy z okraje postele, začala jsem se po místnosti rozhlížet po ztraceném oblečení. Nemohla jsem přece odtud odejít nahá. V tom okamžiku mě zaujal zvuk tekoucí vody a uvědomila jsem si, že teče sprcha. Musel vstát, aby mě nevzbudil, a skočil do sprchy. Což bylo upřímně řečeno perfektní načasování, protože to znamenalo, že bych mohla vzít nohy na ramena. Postavila jsem se na nohy, na okamžik zaváhala, nohy se mi klepaly ze vší té noční zábavy. Rychle jsem sebrala své oblečení a bez váhání si ho oblékla. Moje šaty, které stále chyběly, byly jediná věc, na kterou jsem si nemohla vzpomenout, kam jsem je dala. Usilovně jsem přemýšlela a usmála se. "Obývák." Šla jsem po špičkách kolem dveří koupelny a na chvíli se zastavila, když jsem se k nim podívala. Mám opravdu jen takhle utéct? Zmatek mě naplnil a rychle jsem tu myšlenku zapudila z mysli. Ne, musím jít. Když jsem se přesunula do obývacího pokoje, uviděla jsem své nádherné červené šaty ležet na podlaze a vklouzla jsem do nich – mé ostatní věci ležely na pohovce. Sebrala jsem si boty a rychle zamířila k výtahu. V bezpečí ve výtahu a mířící dolů do skutečného světa jsem si zavolala Uber a nechala svou mysl bloumat. Nemohla jsem přestat myslet na to, jak se jeho rty cítily na mých. Jak mě držel v náručí, když mi říkal, že jsem jeho. Připadalo mi to jako sen a sen, ze kterého jsem se nechtěla probudit. Byl to v ložnici čirý Bůh a milovala jsem každý okamžik toho, jak jsem se díky němu cítila chtěná. Za boží milosti. Nikdy předtím se mnou žádný muž necítil tak, jako on, a najednou jsem se cítila hloupě, když jsem si myslela, že by se někdo takový o mě zajímal. Všechny mé nejistoty se do mě vlily a já jsem lapala po dechu, abych se vrátila do reality. "No, alespoň byl můj výlet nezapomenutelný. Počkej, až o tom uslyší holky. To mi nikdy nedají pokoj," zamumlala jsem si pro sebe, když jsem vystoupila z výtahu a zamířila k autu Uber na ulici. "Prosím, pospěšte si," řekla jsem tiše, když jsem zavřela dveře a auto se rozjelo směrem k mému hotelu. Musela jsem pospíchat a dostat se z tohoto města. Můj let nebyl ještě několik hodin, ale nechtěla jsem ztrácet čas. Co když mě přijde hledat? Počkat, proč by mě tenhle muž vůbec přišel hledat? Nebyla jsem nikdo jiný než úlet na jednu noc. Protočila jsem očima, prolistovala telefon a otevřela skupinovou zprávu s přáteli. "Zítra potřebuju den s holkama." Napsala jsem jim. Během okamžiku přilétly jejich odpovědi a souhlasily. Brenna byla vždycky ta společenštější ze skupiny a milovala každý okamžik života na vysoké noze v New Yorku. Byla to kreativní pokušitelka a ujistila se, že vím všechno, co se s kým děje. To byl další důvod, proč si Brenna a Reagan tak rozuměly. Reagan byla manažerkou novinové společnosti v New Yorku. Ty dvě měly vždycky přehled o nejnovějších drbech všude. Rychle jsem prošla svým hotelem, jen na chvíli jsem se zastavila, abych se rychle osprchovala, a ani jsem si nečesala vlasy. Naházela jsem všechny své věci do kufru. Popadla jsem aktovku a strčila ji také do tašky, než jsem popadla kabelku a zamířila ke dveřím. Měla jsem pocit, že nemůžu z Washingtonu dostat dost rychle, a když můj řidič Uber čekal u hlavního vchodu do mého hotelu, vydechla jsem nespokojeně. Část mě nechtěla utíkat tak, jak jsem to dělala, ale ta druhá část, ta opatrná, mi říkala, abych prchala o život. Nerozuměla jsem těm rozporuplným pocitům, které mi proudily srdcem. Měla jsem pocit, že nejsem ani sama sebou, a přesto se mi to líbilo. Nebyla jsem odvážná dívka. To byly Brenna a Reagan. Byly nebojácné a dobrodružné, ne já. Řidič vzal můj kufr a naložil ho do kufru, když jsem rychle nasedla na zadní sedadlo auta. Než jsem se nadála, auto se odlepilo od obrubníku a vyjelo do provozu pryč od světa. Začal mi zvonit telefon a uviděla jsem, že se mi zobrazuje Charlesovo jméno. Byl to poslední člověk, se kterým jsem chtěla mluvit, ale věděla jsem, že s ním budu muset nakonec mluvit. Přijala jsem hovor a zhluboka se nadechla. "Dobré ráno, Charlesi." "Proč jsi mi včera, kurva, nezavolala zpátky?" Zahřměl do telefonu a nezabránilo mi to protočit očima. "Zajistila jsem dohodu, Charlesi. Všechno šlo podle plánu a když skončila schůzka, vzala jsem si večer volno, abych si odpočinula. Posledních pár týdnů bylo velmi stresujících. Nemyslíš, že mi zajištění dohody vyneslo noc volna za dobré chování?" Charles na druhé straně zaváhal a ušklíbl se: "Asi ano. Jsi na cestě zpátky?" "Ano, pane, jsem." "Dobře, vezmi si víkend volno na odpočinek a očekávám, že tě uvidím v pondělí ráno svěží a brzy. Vyjadřuji se jasně?" Byla jsem trochu šokovaná, že mě nežádal, abych přišla hned, jak se vrátím z pátečního letu, ale kdo jsem já, abych mu kazila dobrou náladu? "Ano, pane. Slyším vás perfektně. Uvidím vás v pondělí ráno svěží a brzy, abychom probrali všechno, co se stalo." S cvaknutím telefonu Charles ukončil náš hovor a já jsem byla vtažena zpět do svých myšlenek na nádherného muže, který se mnou dělal hříšné věci. Mé jádro bylo už teď vlhké, když jsem na něj myslela. Toužilo to po jeho doteku znovu a znovu. Nicméně jsem věděla, že se musím zbavit takových hloupých myšlenek a překonat myšlenku, že ho znovu uvidím. Musela jsem se vzpamatovat. Chovala jsem se jako zamilované štěně a znovu jsem si musela připomenout, že jsem ani neznala jméno toho muže. Řidič Uber zastavil a já jsem rychle popadla kabelku a vystoupila z auta, když mi podal kufr. "Děkuju." Muž se na mě mírně usmál a přikývl: "Nezapomeňte mi dát pět hvězdiček." Ten muž si rozhodně zasloužil pět hvězdiček. Byl v mých cestách víc než pohostinný a já jsem mu rychle zamávala na rozloučenou. Když jsem zamířila k odbavení zavazadel, znovu jsem na něj myslela, když jsem zahlédla pár ve svém vlastním světě, jak se vášnivě líbají. Donutilo mě to toužit po tom znovu ochutnat jeho rty. Zdálo se, že ať jsem se na letišti podívala kamkoli, něco mi připomínalo mou noc s ním a tu nekonečnou rozkoš, kterou mi přinesl. Bolestně jsem toužila a ten konflikt mě dráždil víc než cokoli jiného. Jak je možné, že mě jeden muž mohl přimět cítit se tak, jak se cítím, s jednou nocí parní horké romance? Po hodině a půl čekání na let jsem konečně nastoupila a s grácií jsem zaujala své sedadlo v první třídě. Nebyla jsem zvyklá pít, ale když se mě letuška zeptala, jestli chci drink, řekla jsem jí, ať mi dá dvojité s ledem a ať s tím pokračuje. Potřebovala jsem něco, co by mě uvolnilo, protože Pán ví, že pan Tajemný nikde nebyl k vidění, aby mě uspokojil tak, jak jsem chtěla. Možná ale, až se vrátím domů, nechám svou mysl bloumat a budu se muset uspokojit sama. Pán ví, že namočit se do mé vany na nožičkách zní teď skvěle. Stejně jako velká sklenice merlotu.