Řidič okamžitě vystoupil z auta a vnesl bezvládné tělo dovnitř. Tehdy si uvědomil, že s sebou nese urnu. Jaká smůla… Řidič jí chtěl urnu vytrhnout z ruky, ale ta se ani nepohnula. Váhavě se s rozechvělýma očima podíval na muže sedícího vedle něj. „Pane… prezidente Fudde, tohle…“ Muž chladně pohlédl na urnu v ženě v náručí. Klidně řekl: „Jeď.“ Řidič rychle nasedl zpět a nastartoval auto. Silný déšť se zhoršoval, obloha postupně tmavla. Uvnitř auta bylo šero. Heaton Fudd sklopil zrak a podíval se na ženu ležící vedle něj. Její dlouhé černé vlasy byly promočené a přilepené k bledé tváři velikosti dlaně, z rány na bledé paži stále stékala krev. Vypadala křehce a zbitě. Nevypadalo to, že by se snažila nehodu předstírat. Silný déšť způsobil, že silnice byla kluzká a okolí mlhavé. Když řidič prudce zatočil, drobná žena se svalila muži do klína. Heatonu Fuddovi se obočí mírně zamračilo a sklonil hlavu. Jeho výraz se ještě více ochladil. „Pane Liusi, mám vás poslat zpět do autoškoly, abyste si zopakoval testy?“ Řidič se ustrašeně podíval do zpětného zrcátka. Bylo to nesmírně trapné… Vydal ze sebe několik dutých smíchů. „Pane prezidente Fudde, moc se omlouvám. Dnes hodně prší.“ Heaton Fudd ženu velkýma rukama odstrčil stranou. Žena měla stále zavřené oči. Nevykazovala žádné známky probuzení. Heatonovy oči se zúžily, když se zadíval na ženiny bledé, a přesto něžné rty. … Verian Montová se probudila v nemocnici. Mírně otevřela oči a uviděla před sebou ženskou postavu. „Rianie! Jsi vzhůru! Vyděsila jsi mě k smrti!“ Guin Yellenová? Byla to její spolužačka z vysoké školy a její nejlepší kamarádka. Verian, se suchými rty, slabě zamumlala: „Guinnie? Ty… proč jsi tady?“ Dotkla se hrudi a uvědomila si, že urna jejího otce je pryč. S námahou se posadila a hlas se jí roztřásl. „Guinnie, viděla jsi urnu mého otce?!“ Guin ji podepřela a řekla: „Je tady. Neztratila se. Nevstávej, doktor říkal, že máš ještě slabé tělo.“ Guin Yellenová jí podala urnu. Objala ji vší silou, jako by to byl její nejcennější majetek. Guin, pobouřena, vynadala matce a dceři Sheenovým, když se dozvěděla, co se Verian stalo. Natáhla se, aby ji objala, a řekla: „Nebyla bych tě potkala, kdybych nepřišla do nemocnice navštívit dceru strýcova novorozeněte. Strýcova rodina je ve VIP pokoji pro miminka vedle. Zavolej mi, jestli něco potřebuješ. I když jsem ti nemohla moc pomoct, můj strýc ti určitě pomůže. Dobře si odpočiň. Brzy tě zase přijdu navštívit.“ Guin poplácala Verian po zádech a nechala ji obejmout urnu. Zastrčila ji do postele a usmála se. „Rianie, dobře si odpočiň a zavolej mi, jestli něco potřebuješ!“ Verianiny myšlenky byly zmatené. Obraz jejího otce, jak skáče z budovy, se jí v mysli neustále objevoval, když zavřela oči. Slzy jí tiše stékaly z koutku očí. … Guin se vrátila do pokoje pro miminka. Jakmile vstoupila, cítila v místnosti určité napětí. John Fudd se s oporou o hůl díval na novorozené dítě v inkubátoru se smíšenými pocity. „Tohle je nesmysl, Heatone Fudde! Nemůžu uvěřit, že jsi udělal takovou absurdní věc!“ Stařec zvedl hůl a tvrdě udeřil Heatona do nohy. Snížil hlas a rozzlobeně se zeptal: „Kde je biologická matka?“ Heaton našpulil tenké rty. S tváří klidnou a vyrovnanou řekl: „Zemřela při porodu.“ John Fudd oněměl. „…“ Vřela v něm krev. „Snažíš se mě naštvat?!“ Guin se naklonila nad inkubátor. Chytila starce za paži a tiše zašeptala: „Dědečku, podívej se, jak je moje malá sestřenice roztomilá. Nezlob se. Nenaléhal jsi na strýčka, aby se oženil a měl děti? Teď, když má strýček dítě, proč se tak zlobíš?“ „Chtěl jsem, aby se nejdřív oženil, než bude mít děti, a ne jen tak přivedl dítě! Ani mě neinformoval a jeho dcera se narodila! Jsem pro něj ještě otec?“ V tu chvíli vešla sestra a zdvořile je napomenula: „Pane prezidente Fudde, prosím, ztište hlas, ovlivňuje to dítě.“ John Fudd otevřel ústa. Podíval se na roztomilé dítě v inkubátoru a nemohl si pomoct a povzdechl si. S hůlkou v ruce opustil pokoj pro miminka. Guin se na Heatona dvojsmyslně usmála. „Strýčku, ty jsi opravdu rychlý. Nějak se ti podařilo mít dceru ještě předtím, než máš přítelkyni. Gratuluji.“ „Jsi jen dítě. Nezasahuj do záležitostí dospělých.“ Heaton se zahleděl na spící dítě a řekl: „Postarej se o svou sestřenici, musím si odskočit.“ Heaton vyšel z pokoje pro miminka poté, co zanechal neodvolatelný rozkaz. Řidič se vrátil po zaplacení lékařských účtů. „Pane prezidente Fudde, ženiny lékařské výdaje jsou vyrovnány.“ „Kde je?“ Pan Lius ukázal směrem k pokoji. „Je hned vedle, tam…“ Postel však byla prázdná. Zmateně se poškrábal na hlavě a zeptal se: „Hej, kde je?“ Došla sestra, aby uklidila pokoj. Heaton se zamračil a zeptal se: „Kde je dívka, která ležela v tomto pokoji?“ „Znáte ji? Právě odešla.“