Malý chlapec se na ni široce usmál a ukázal jí všechny zuby. „Panebože, ty jsi prostě příliš roztomilý na tenhle svět.“ Trisha mu jednou štípla levou tvář a on se na ni zamračil. Neměl rád, když ho někdo štípal do tváří, a Trisha to ráda dělala. „Aww, můj malý vzteklounek.“ S tím ho zvedla a odnesla do jeho pokoje, aby ho celého umyla. Na druhou stranu, Olivia už dorazila do své kanceláře a byla tam. „Ach! Přesně včas!“ řekla Olivia, když se zhroutila do svého křesla a snažila se popadnout dech. „Ta holka mě jednou zničí.“ Pomyslela si o Trishe a jejím pozdním příchodu do práce. V tom k ní přišel muž a položil jí ruku na rameno. „Olivie! Stihla jsi to včas, myslel jsem, že ti dneska budu muset taky vyčinit.“ „To nebude nutné, pane.“ Uchechtla se a jemně si setřásla jeho ruku z ramene. Nevypadal tím potěšen. „Dobře tedy. Takže, přemýšlela jsi o tom, o čem jsme mluvili?“ Olivia si povzdychla; doufala, že se na to nezeptá. „Podívejte, pane.“ „Můžeš mi říkat Frederiku.“ Usmála se: „Momentálně nejsem připravena na žádný druh vztahu, protože jsem obvykle příliš zaneprázdněná, příliš unavená nebo příliš vystresovaná z práce, abych si našla čas na cokoli nebo kohokoli jiného kromě sebe a svého syna. Takže...“ Doufala, že tentokrát pochopí a nechá ji na pokoji. „Pravděpodobně jsi teď jen příliš zaneprázdněná, promluvíme si lépe během oběda,“ mrkl na ni a odešel. „Achhhh!“ tiše zasténala, „Ten idiot nechápe, co znamená ne.“ Vyčistila si hlavu a pak se připravila na práci. Později odpoledne se Frederick chystal znovu zamířit k Oliviině kóji, aby ji pozval na oběd, když k němu přišla dáma a řekla mu, že ho volá generální ředitel. Frederick okamžitě opustil svou misi a následoval dámu. Krátce nato dorazili do ředitelovy kanceláře. „Posaďte se,“ řekl ředitel. „Ano, pane.“ řekl Frederick bázlivě. „Mám nějaké potíže, pane?“ „To závisí na tom, jaké budou vaše odpovědi na otázku, kterou se vám chystám položit.“ Ředitel se naklonil dopředu na židli. „Jaký je váš vztah s slečnou Olivií?“ Frederick byl tou otázkou šokován. Přemýšlel. Má na ni ředitel taky spadeno? Pokud tomu tak bylo, uvědomil si, že by mohl ztratit práci, kdyby ředitel zjistil, že se ji snaží sbalit. „Ach, to nic není, pane, jsme jen blízcí přátelé, to je vše.“ „Modlím se pro vaše dobro a doufám, že je to pravda.“ Řekl ředitel, pak zavolal do své kanceláře svou sekretářku: „Zavolejte sem slečnu Olivii.“ Promluvil. O několik minut později Olivia dorazila. „Dobrý den, pane, volal jste mě.“ Byla nervózní, v ředitelově kanceláři byla od té doby, co tam začala pracovat, jen jednou, a to když prosila o dvouměsíční dovolenou z práce, aby mohla porodit své dítě. „Slyšel jsem, že jste si s panem Frederickem docela blízcí,“ řekl. Podívala se na Fredericka, který seděl vedle ní, potil se jako dveře od chlíva i přes klimatizaci. „Jsme jen známí, pane.“ Řekla okamžitě. „Hmm,“ řekl, pak zvedl telefon a zavolal svou sekretářku. Okamžitě dorazila. „Vezměte si volno, oba dva. Jděte do lázní nebo kamkoli chodíte vy dámy rodit,“ podíval se na Olivii, „Pak si pořiďte pěkné šaty. Dneska se mnou večeříte.“ A to byl konec, neměli na to žádný vliv. Frederick byl rád, že vyvázl s prací stále neporušenou. Olivia zpočátku váhala, ale nechtěla řediteli říct ne. Bylo by od ní neslušné to udělat, „Dobře, pane.“ Později toho večera pro ni přijelo auto z lázní, kde strávila odpoledne. Nemohla si pomoct a přemýšlela, proč je na ni ředitel najednou tak milý. Rozhodně něco nebylo v pořádku a cítila to. „Měla bych být ostražitější.“ Auto ji vysadilo v pětihvězdičkové restauraci, kde na ni čekal ředitel. Ředitel už na ni čekal a stál před restaurací. Sám jí otevřel dveře auta. Trochu se uklonil a natáhl k ní ruku, aby ji vzal. „To myslí vážně? Proč je na mě najednou tak zdvořilý?“ Olivia byla každou minutou víc a víc šokovaná. Ředitel ji chytil za ruku a doprovodil do budovy. „Proč jsme tady?“ zeptala se Olivia konečně, jakmile vstoupili do restaurace. „Brzy se to dozvíš.“ Zavedl ji rovnou do soukromého pokoje restaurace. „Ach. Jednu věc ti chci říct. Nebudu s tebou večeřet já.“ řekl, když ji vedl do pokoje. V pokoji už seděl muž u dlouhého stolu, ale Olivia viděla jen jeho záda. „On bude.“ Ukázal na sedícího muže. „Slečno Olivie, rád bych vám představil svého dobrého přítele a také nového majitele naší krásné firmy.“ V tom okamžiku šla dál a její oči konečně padly na tvář muže a při pohledu na ni se jí rozšířily oči šokem. Muž nepotřeboval žádné představení, Olivia mohla rozpoznat ten tvar, vůni a panovačnou postavu z dálky. Byl zpátky. „Alfa-král.“