Když Olivia v mysli dospěla k tomuto závěru, uvědomila si, že už toho má dost. Mohla zajít jen tak daleko, než ji tak špatné zacházení úplně připraví o emocionální sílu. Potřebovala odejít z domu a potřebovala to udělat rychle. Začala si balit oblečení a osobní věci, když si všimla, že téměř všechno, co vlastnila, jí koupil a zajistil Alfa. Nezdálo se jí správné utéct s cizím majetkem, a tak se rozhodla je tam nechat, ale rozmyslela si to, když si uvědomila, že bude potřebovat poměrně velkou sumu peněz, aby mohla začít nový život se svým nenarozeným dítětem, a tak je vzala všechny s úmyslem je prodat. "Asi to bude konec naší cesty. Cesty, která ještě ani nezačala. Doufám, že si najdeš někoho lepšího." S tím se otočila a beze slova odešla z paláce. Když vycházela z paláce, ujistila se, že ji nikdo nevidí. Proto měla na sobě dlouhý plášť, který jí zakrýval i obličej. Jakmile se dostala k hlavním dveřím, zastavil ji strážný: "Kam jdete?" "J.. Já jsem dostala rozkaz jít s Williamem pro nějaké potraviny." Olivia se snažila co nejlépe zakrýt obličej, když s ním mluvila. William byl vlastně zaměstnanec v paláci, ale protože byl starý a pracoval v paláci už dlouho, byl v paláci docela důvěryhodný a respektovaný. "Hmm, dobře." Pokusil se na ni podívat, ale pak uviděl Williama, jak stojí venku z paláce v určité vzdálenosti a s někým telefonuje, a měl pocit, že na někoho čeká, takže když ho strážný uviděl, jeho podezřívavý pohled se změnil v ujištěný. Odtlačil se stranou a uvolnil Olivii cestu ven. Bez dalšího čekání spěšně vyšla z paláce, ale místo aby šla k Williamovi, zamířila rovnou k autu. Předtím, než vyšla z paláce, si objednala Uber a řekla mu, aby zaparkoval auto na konci silnice. Jakmile sestoupila ze schodů paláce, byla na hlavní silnici a brzy spěšně začala kráčet nalevo, kde bylo auto zaparkované. Naštěstí ji strážný neviděl, jak tam jde, a podařilo se jí k autu dostat. "Prosím, jeďme." Když seděla v autě, jednou se ohlédla, aby se ujistila, že ji nikdo nesleduje. Brzy se nastartovaly motory auta a Olivia byla brzy pryč. "Začněme nový život." Podívala se z okna k obloze s rukou na bříšku a cítila v sobě nenarozené dítě. [Po čtyřech dnech] Edward stále nevěděl o tom, že Olivia utekla z paláce. Nechodil do jejího pokoje často; chodil tam jen tehdy, když měl pocit, že ji chce. Seděl v jídelně, když se napil polévky a udělal ošklivý obličej. Odložil lžíci a pak se zakousl do steaku, který byl před ním: "Na tom jídle je něco jiného," zamumlal si pro sebe. Nechal jídlo, které jedl, na jídelním stole: "Zavolejte sem šéfkuchaře." "Ano." Služebná, která tam stála stranou, sklonila hlavu, odešla a brzy tam přišel muž se stařeckým úsměvem a vráskami na tváři. Měl na sobě bílou zástěru a bílou kuchařskou čepici. "Dobré ráno, pane." Šéfkuchař ho pozdravil a mírně sklonil hlavu na znamení úcty. Neodpověděl, otřel si rty ubrouskem a pak se konečně zeptal: "Kdo má na starosti vaření mého jídla?" "Na přípravě vašeho jídla se podílí každý v kuchyni, pane, ale obvykle jsem to já, kdo vaří nejvíc." Odpověděl šéfkuchař. Podíval se na něj. "To jídlo chutná jinak než před pár dny, proč?" Kuchaři se na sebe podívali, ve vzduchu se vznášelo trochu zmatku. "Propustil jste snad jednoho ze svých pomocných kuchařů?" zeptal se tentokrát důrazněji. "Ne, pane, ale když už o tom mluvíte, slečna Olivia už se do vaření nezapojuje. Chodívala sem každý den a trvala na tom, že mi bude vařit jídlo, ale už to nějakou dobu nedělá." Šéfkuchař mu konečně dal vhodnou odpověď. "Chceš mi říct, že Olivia byla ta, která mi vařila všechna jídla?" Šéfkuchař se cítil velmi zastrašen: "N-Ne 'všechna' vaše jídla, dalo by se říct, obvykle jen pomáhala s jednou nebo dvěma věcmi." "Kde je?" Zeptal se. "Nevím, pane; už jsem ji nějakou dobu neviděl." Odpověděl šéfkuchař. Edward trochu přikývl, vstal ze židle a aniž by něco řekl nebo se na něco zeptal, odešel z jídelny. "Když se nad tím zamyslím, už jsem ji nějakou dobu neviděl," pomyslel si Edward. Pokusil se vzpomenout, kdy ji viděl naposledy, a uvědomil si, že to bylo téměř před týdnem. Jakmile se dostal k jejímu pokoji, prudce otevřel dveře, ale byly zamčené. "Olivie! Jsi tam? Otevři ty dveře hned!" Křičel a bušil na dveře, ale ona neodpověděla. Naštval se a vyrazil dveře. Jakmile byl uvnitř, chvíli se rozhlížel, ale po Olivii nebylo ani stopy. "Olivie?" Zakřičel dvakrát nahlas, ale když od ní nedostal žádnou odpověď, uvědomil si, že něco není v pořádku.....