Adric, který celou dobu velmi zaujatě poslouchal rozhovor, se do něj vmísil: „Alexander byl vždycky můj táta. Beru ho jako svého otce. Vždycky tu pro mě byl, když jsem ho potřeboval. Jsem tak rád, že má takovou sestru, jako jsi ty.“
Upřímná láska a náklonnost, které se v rozhovoru projevovaly, byly nepopiratelné. Olivia si nemohla pomoct, byla tak vděčná za zvraty událostí, které se v jejím životě
















