Olivia stála před Edwardovým pokojem a přemýšlela, jestli má vejít dovnitř a požádat ho o svolení, aby si mohla jít koupit nějaké šaty. Už je to dlouho, co byla venku, a moc si to přála. Říkala si, jestli by neměla riskovat a promluvit si s ním, dokud se jí nenaskytne příležitost jít ven někdy v budoucnu. Byla zabraná do svých myšlenek, když náhle zaslechla hlas zevnitř pokoje. "Kdo je to? Je v pokoji ještě někdo?" Zvědavost ji přemohla, a tak se podívala blíž ke dveřím, když uslyšela dívčí hlas zevnitř: "Kdo to je?" Mírně pootevřela dveře a tiše nahlédla dovnitř. Uviděla Edwarda, svého manžela a zároveň Alfa krále, jak sedí na pohovce s nohou položenou na stole před sebou a s notebookem na klíně. A hned vedle něj seděla dívka a přimykala se k němu jako dlaždice k mokrému cementu. Olivia oněměla. Věděla, že se Alfa král o ni nikdy nestaral a že se na něj vždy lepily dívky. Ale poprvé viděla dívku, která mu byla tak blízko. Z nějakého důvodu nečekala, že jí to bude tak živě dokázáno. Bylo to strašné. "Je to jeho… milenka?" V očích se jí objevily nepotlačené slzy, když se zeptala, aniž by se obracela na konkrétní osobu. V hrudi cítila sevření. Od prvního týdne, kdy vstoupila do toho paláce, dělala vše, co bylo v jejích silách, aby se Alfa králi zalíbila. I když ji mu prodali její rodiče. Nikdy tam nechtěla jít, ale brzy přijala svůj osud a snažila se Alfa králi co nejvíce zavděčit. Snažila se pro něj vařit, snažila se mu pomáhat s jeho věcmi, snažila se pomáhat s jeho prací, i když nemohla, ale přesto se snažila. Dokonce se mu snažila otevřít, aby působila přátelštěji a přístupněji, ale ani jednou nepřijal její projevy dobré vůle. Vždy ji odmítl tím nejkrutějším způsobem, což nikoho nepřekvapilo. Nicméně, po tom všem cítila, že na něj alespoň udělala dojem, ať už byl jakkoli malý. Dost na to, aby ji respektoval a choval se k ní s ohledem na její city, a tak čekala. "Pracuješ na tom už celý den, už na mě nemáš ani čas," řekla dívka, která se na něj tiskla, a našpulila rty. "Moje práce je nade vše," chladně odvětil Edward, ale jeho hlas k Olivii nedolehl. Měl ten znuděný výraz v obličeji, jako by mu na té dívce vůbec nezáleželo, ale žárlivost Olivii nedovolovala to vidět. Neslyšela, co si říkají, jen pohyb jejich rtů jí ukazoval, že se pravděpodobně o něčem baví. "No tak, prosím. I kdyby to bylo jen pět minut. Prosím," prosila. "Zvážím to, až budu hotový," odpověděl Edward, aniž by spustil oči z notebooku. Olivia se mezitím na všechno dívala a doufala, že Edward nakonec ztratí trpělivost a omrzí ho dívčina vtíravost a odstrčí ji od sebe, ale nic takového se nedělo, naopak, dívčiny ruce se bezostyšně začaly toulat po jeho těle. Dívka vstala z pohovky a pokusila se přiblížit k jeho obličeji. Naklonila se k němu. Její vlasy mu zakrývaly obličej, takže Olivia nemohla vidět, co dělají. "Oni se… Oni se líbají?" Snažila se ovládnout škytnutí, které se chystalo opustit její ústa. Zrovna když se zdálo, že je veškerá naděje ztracena a dívka nebude poslána k zemi, ztratila rovnováhu a chystala se spadnout z jeho klína. Nebylo to tak, jak Olivia očekávala, že se věci vyvinou, ale uspokojivý výsledek by přijala tak jako tak. Ale veškeré známky uspokojení najednou zmizely, když Alfa chytil dívku právě ve chvíli, kdy se chystala dopadnout na zem. Nechal své práce, na kterou se vždy tak soustředil, a věnoval dívce dostatek pozornosti, aby ji dokonce zachránil před tím, aby si nabila hlavu, což pro Olivii nikdy neudělal, i přes všechno, co pro něj udělala. "Děkuji. Jsi tak sladký," zaznělo z dívky šťastně. Na vteřinu si Olivia myslela, že všichni slyší tu bolestivou, hlasitou a nepříjemnou ránu jejího srdce, ale když Alfa zvedl dívku a posadil ji zpět na klín, uvědomila si, že je jediná, kdo to slyší, a co je ještě smutnější, je jediná, kdo to cítí. Tiše se od dveří vzdálila a spěchala zpět do pokoje. Jakmile tam dorazila, zabouchla dveře a opřela se o ně a snažila se ze všech sil neplakat, protože proč by plakala? Vždyť ho nikdy ani nemilovala. "Nikdy mě nemiloval. Byla jsem hloupá, když jsem se snažila ho udělat šťastným. Byla jsem jen nástroj, který mu byl prodán, abych mu porodila mužského potomka. Nebyla tam žádná láska, žádné přátelství, žádná náklonnost. Byla jsem jen nástroj, který měl dělat to, co mu pán řekne." Olivia hlasitě plakala, jak jen mohla, když vypouštěla ta slova ven. Olivia prostě nechtěla přijmout fakt, že ho právě teď viděla s nějakou jinou dívkou. Poté, co se dotýkal jí, se dotýkal i jí. Může být ten nejkrutější nebo nejmocnější a nejbohatší Alfa, jaký kdy byl, ale to mu nedává právo chovat se k ní tak, jak se choval. "Nenávidím tě." Zasloužila si něco lepšího a věděla to. "Už tady nezůstanu… za boží milosti."