Maria doprovodila Eleu do Esmeina pokoje. Během cesty Elea neustále tvrdila, že neudělala nic špatného. "Maria, já jsem nic neudělala. Věř mi!" prosila Elea Marii. "Mluv s Esme. Mluvit se mnou je zbytečné!" řekla Maria a pohlédla na Eleu, která vedle ní nepřestávala mluvit. Vstoupily do pokoje, který Esme obvykle používala k vítání hostů nebo pro jiné záležitosti. Esme seděla a čekala na Eleu. Elea zavřela oči a přemýšlela, proč se všechno děje tak rychle. Nikdy nečekala, že se ten muž před ní skutečně oběsí. "Sedni si!" Eleu vytrhlo z myšlenek a podívala se na Esme, která seděla naproti ní. Elea si všimla, že ostatní služebníci opouštějí místnost. "Esme, já jsem nic neudělala. Já ani nevím, kdo ten muž byl. Jen jsem byla zvědavá, protože vypadal divně!" Esme na Eleu jen zírala, aniž by promluvila. Elea se pokusila vstát ze svého sedadla, aby se přiblížila k Esme, ale Esme zvedla ruku a zastavila Eleu, aby se přiblížila. "Sedni si. Počkáme, až přijde Gerry. Můžeš mluvit, až bude Gerry tady!" Elea si hluboce povzdychla. "Ale, Esme..." Esme přerušila Eleu opětovným zvednutím ruky. Elea zmlkla, její tvář byla ponurá, když se dívala dolů a hrála si s prsty. Netrvalo dlouho a Gerry dorazil a připojil se k nim. "Volala jsi mě?" zeptal se Gerry, když se posadil. Esme přikývla a pak se podívala na Eleu. "Omlouvám se, že ruším tvou práci. Řekli ti, co se stalo?" Gerry přikývl a pak se otočil k Elee. "Co jsi udělala?" zeptal se Gerry. Elea zavřela oči, než odpověděla. "Já jsem nic neudělala. Jen jsem ho sledovala, protože se mi zdál divný a podezřelý, ale když jsem dorazila, už tam visel. Prosím, věř mi, Gerry!" prosila Elea a sepjala ruce, když se podívala na Gerryho. Gerry se otočil k Esme, která na Eleu vážně zírala. "Proč bychom ti měli věřit?" zeptala se Esme, čímž přiměla Eleu, která už plakala, aby se na ni podívala. "Protože jsem to neudělala. Já ani nevím, kdo to byl!" odpověděla Elea a její uslzené oči prosily o pochopení. "Nemůžeme ti tak snadno věřit, Eleo. I když nejsi viník, stejně musíš být potrestána za svou chybu, dokud nenajdeme skutečného pachatele!" prohlásila Esme. Elea zalapala po dechu v nevíře. "Ale já jsem to opravdu neudělala, Esme... Prosím, věř mi!" prosila a její hlas se chvěl strachem. Gerry dál sledoval Eleu a všímal si, jak vyděšeně vypadá. "Můžeš nám snadno lhát, klamat nás svou nevinnou tváří!" Elea oněměla. Přemýšlela, jaký má smysl zůstávat v sídle, když bude její život plný jen utrpení. "Gerry, ty mi věříš, že?" Elea se na Gerryho podívala s zoufalstvím. "Já nevím. Ale Esmeino rozhodnutí je správné. Nemůžeme tě nechat jít. Mohla bys být hrozbou pro Edwarda!" "Jste šílení! Jsem tady kvůli tomu kreténovi! Pusťte mě odsud! Nepotřebuju vaše peníze!" křičela Elea, její frustrace byla zřejmá, když se cítila naprosto ukřivděná. "Já vím. Ale kdokoli by mohl být špionem pro Edwarda. Možná jsem se mýlil, když jsem ti celou tu dobu věřil!" řekl Gerry, čímž přiměl Eleu, aby na něj v nevíře zírala. "Co to je? Teď mě obviňuješ. Chystáte se mě zabít jen tak? Nedovolím to! Chci se setkat s tím kreténem. Nenechám ho, aby mi takhle zničil život!" křičela Elea. Gerry vstal a podíval se na Esme, zatímco Elea vypadala šokovaně, když viděla, že se chystá odejít. "Esme, zvládni ji. Edward se o tom nesmí dozvědět. Nenech ho to zjistit!" nařídil Gerry. Elea s hrůzou zablokovala Gerrymu cestu. "Kam jdeš? Ještě jsme neskončili!" zvolala. Gerry se ušklíbl a poškrábal se na čele. "Nejprve jsem ti věřil. Myslel jsem si, že jsi jen obyčejná dívka, kterou Edward náhodou potkal. Ale teď budu opatrnější. Dokud se všechno neprokáže, budeš potrestána!" Elea se pokusila Gerryho udeřit, ale on jí rychle chytil ruku. "Jsi šílený! Pokud nenajdete viníka, musím pod tímto trestem zemřít navždy?" Gerry pokrčil rameny a pak Eleu obešel, aniž by odpověděl. Opustil místnost a ignoroval Elein pokus zatáhnout ho zpět. Stráže stojící u dveří jí zabránily ho pronásledovat. Elea se otočila k Esme a prosila: "Esme, věř mi!" Esme k ní klidně přistoupila. "Pokud se prokáže, že jsi nevinná, nikdy o tom s nikým nemluv. Žij pokojně, pokud chceš přežít. Není třeba se tady s nikým sbližovat. Jen pracuj, aniž by ses s někým seznamovala." "Co tím myslíš?" zeptala se Elea zmateně. "Vezměte ji do cely," nařídila Esme. Elea byla šokovaná. Když ji dva strážní chytili za paže, bránila se a prosila. "Esme, nedělej to! Esme, já jsem nic neudělala! Prosím!" Esme tiše seděla a sledovala, jak Eleu odvádějí z místnosti. "Pusťte mě!" křičela Elea, když se bránila celou cestu do podzemní cely. Gerry vstoupil do své kanceláře a byl překvapen, když uviděl Edwarda stát před jeho stolem. "Ede?" Edward se otočil, když uslyšel jeho jméno. "Kde jsi byl? Hledám tě." Gerry odvedl Edwarda k pohovce. "Co se děje?" Edward podal Gerrymu iPad. "Jack mě kontaktoval. Udělali krok v Itálii. Sebrali veškeré naše zboží a zabili všechny naše agenty. Utrpěli jsme značné ztráty. Dokonce vyrabovali všechno, co naši agenti nesli." Gerry chápavě přikývl, jeho výraz byl vážný. "Co chceš, abych udělal?" Edward si zamyšleně pohladil bradu. "Nemůžu tam jet. Musíš to vyřešit. Zítra se setkávám s Davidem." Gerry souhlasně přikývl. "Dobře. Nech to na mně. Pojedu zítra ráno!" Edward se schvalujícím úsměvem usmál. "Ujisti se, že utrpí větší ztráty, než nám způsobili!" Gerry se zazubil a odpověděl: "Rychle se o to postarám." Edward vstal, aby odešel, ale zastavil se. "Je nějaký problém?" Gerry zvedl pohled a pochopil Edwardovy obavy. "Jen menší problém!" Edward zvedl obočí. "Tak proč tě Esme volala?" Gerry se napřímil. "Pamatuješ si tu dívku, kterou jsi sem přivedl?" Edward se zamračil. "Tu dívku... Ano. Co je s ní?" "Myslíš si, že je to špion?" Edward se posadil zpět, jeho zvědavost byla vzbuzena. "Proč to říkáš, Gerry? Už jsem ti řekl, abys ji rychle odbavil." Gerry se se smíchem přikývl. "Ede, mám pocit, že je to jen obyčejná žena, která tě potkala!" "Nebuď slabý, Gerry. Mohou udělat cokoli, aby se sem dostali." Gerry si dlouze povzdychl. "Proklepl jsem celé její pozadí. Je to jen osiřelá dívka, Ede!" Edward se na Gerryho slabě usmál. "Nenech se oklamat. To všechno se dá zařídit. Nevěř příliš snadno." Gerry zmlkl a s vážným pohledem přemýšlel. "Možná máš tentokrát pravdu, Ede!" Edward přikývl a vstal, připraven odejít. "Rychle to dokonči. Pokud se prokáže, že je špion, zabij ji!" Gerry přikývl a sledoval, jak Edward mizí za dveřmi. Gerry si promnul bradu a přemýšlel, jestli to nemůže být past. Koneckonců, Edwardovi obchodní partneři ho opravdu chtěli mrtvého, protože vždy převzal jejich tržní podíly. Gerry si povzdychl a vstal ze svého sedadla, připraven odejít. * Elea bolestně zasténala, když se probudila ze spánku. Rty měla suché a hrdlo ji strašně bolelo. Měla neskutečnou žízeň a nebyla si jistá, jak dlouho tam byla. Uvědomila si jen, že v místnosti je v noci tma a ve dne zase světlo. Elea byla opravdu zoufalá, protože jí žádný ze služebníků nepřinesl jídlo ani pití a Maria jí také nemohla pomoci. Její kamarádka jí nemohla ani propašovat jídlo. Elea se opřela o kamennou zeď a zírala na větrací otvor, kterým pronikalo sluneční světlo. Polkla sliny, zavřela oči a její tělo sláblo žízní. Chytla se železných tyčí a zatřásla visacím zámkem, pokoušejíc se někoho zavolat. "Pomoc, někdo, prosím, přineste mi vodu!" promluvila Elea slabě a podívala se směrem ke dveřím, ale zdálo se, že tam nikdo není. Elea zavřela oči a její tělo sláblo. Právě když už měla ztratit vědomí, někdo se přiblížil, což Eleu přimělo mírně otevřít oči, aby viděla, kdo to je. Z temného prostoru uviděla Marii, jak vystupuje a jde k ní, dokud nestála před ní. Elea se narovnala, potěšená, že vidí Marii. "Maria, přišla jsi?" Maria se přikrčila, aby se vyrovnala Elee, která seděla na podlaze vězení. "Eleo, přinesla jsem ti trochu vody a kousek chleba. Jez." Elea rychle popadla láhev s vodou a chamtivě se napila, pak se zakousla do chleba, který Maria přinesla. "Moc ti děkuju, Mario. Jsi opravdu moje kamarádka!" Maria se slabě usmála, když se podívala na Eleu. "Jez pomalu. Pokud budu mít příležitost, přijdu zase." Elea přestala žvýkat a vážně se podívala na Marii. "Jak jsi se sem dostala? Od té doby, co mě sem přivedli, se za mnou nikdo ani nepřišel podívat." Maria se na Eleu usmála. "Jeden ze strážných je můj kamarád. Moc se mi po tobě stýskalo, El." Elea, žvýkající chleba, se slabě usmála. "Děkuju. Mně se po tobě taky stýskalo." Elea se vřele usmála. "Víš, že Gerry odešel?" Elea přestala žvýkat a šokovaně se podívala na Marii. "Odešel?" "Ano, odešel!" "Odkdy?" "Včera odešel, ale nevím, kam šel!" Elea si těžce povzdychla a její hlad okamžitě pominul. "Jak dlouho už jsem v tomhle vězení?" Maria se zamyslela. "Asi dva nebo tři dny." Elea si šokovaně zakryla ústa. "Vážně? Dva dny? Propána, ten Gerry!" Elea frustrovaně zaklela na Mariinu odpověď. "Co se děje?" "Řekl, že mě odtud dostane, až najde viníka. Ale co to je? Nechal mě tady?" Elea se před Marií opravdu rozzuřila. "Eleo, uklidni se. Možná měl Gerry něco důležitého na práci!" Elea sklonila hlavu a prudce vydechla. "Pokud se odtud někdy dostanu, zabiju je!" Maria se nad jejími slovy slabě usmála. "Eleo, to je nemožné. Soustřeď se jen na sebe. Musím se vrátit; nemůžu tu zůstat příliš dlouho!" Elea se na Marii podívala a nechtěla ji nechat odejít. "Už odcházíš?" Maria rychle přikývla. "Ano, dávej na sebe pozor. Vrátím se, až budu mít příležitost." Elea držela Marii za ruku s tváří plnou naděje. "Děkuju, Mario." Maria přikývla a pak se postavila na nohy. "Odcházím." Elea přikývla a sledovala, jak Maria odchází. "Mario!" zavolala Elea, než Maria zmizela v temné chodbě. "Co je, Eleo?" "Věříš, že jsem to všechno neudělala?" Maria se usmála a povzdychla. "Samozřejmě, nevěřím, že jsi to udělala. Jsem si jistá, že ty jsi to neudělala!" Elea se zářivě usmála a byla šťastná, že jí ještě někdo věří. "Děkuju, Mario. Splatím ti tvou laskavost!" Maria přikývla a pokračovala v chůzi a zmizela v temné podzemní chodbě. Elea seděla u železných tyčí a tupě zírala, protože dva dny nedělala nic jiného, než že zůstávala na místě, které nemohla identifikovat.