Denada vystoupila z auta. Měla na sobě šátek, který jí zakrýval obličej, a nezapomněla ani na sluneční brýle, které skrývaly její oči. Přistoupila ke dvěma mužům, kteří na ni čekali, a předala jim nějaké peníze. Muži přikývli a šťastně se usmáli. Denada jim také sdělila adresu nemocnice, kde Elea ležela. „Víte, co máte dělat?“ Oba muži nadšeně přikývli. „Rozumíme, paní. Do hodiny uslyšíte zprávy,