Muž v černém obleku byl nesmírně pohledný. Jeho štíhlá postava rozechvívala srdce a jeho dokonalé, nádherné rysy upoutaly pozornost všech. Každé jeho gesto bylo královské a důstojné. Ten samý muž, který ji opustil na svatbě, se rozhodl dnes večer objevit právě takto. Žena vedle něj, oblečená v levandulových šatech s vlečkou, byla tak krásná, že se zdálo, že vystoupila ze snu. Její oválná tvář s dokonale jemnými rysy se dala popsat jedině jako zničující krása. Pevně se držela jeho paže, jako by byli milující novomanželé. Diskuze v banketní hale se přesunula k tomu, jak odvážné bylo od Colea Grahama ignorovat veškerý smysl pro slušnost a přivést sem slečnu Jennings. Rosemary jen držela svůj šálek čaje a pila ho, nevšímala si všech pohledů upřených jejím směrem. Pan Graham byl takovým chováním rozzuřený. Třásl se vztekem, ale s ohledem na to, že té noci byli přítomni všichni bohatí a slavní členové společnosti, spolkl svůj temperament a ostrá slova si nechal pro sebe. Přesto to bylo, jako by mu na srdci ležel kámen. Po zahájení narozeninové hostiny pronesl několik zdvořilých slov díků a poté se odebral do postele. Než odešel, dal Rosemary červenou obálku velikosti A4 a nařídil Coleovi, aby ho zítra navštívil ve Starém sídle. Napjatá atmosféra se po odchodu pana Grahama rozptýlila a potížisté opět nabyli odvahy. Yasmine promluvila jako první. "Hele, Rosemary. To je opravdu velká obálka, kterou ti právě dal můj otec. Otevři ji a ukaž všem, co je uvnitř." Vedle ní Yvonne naléhala: "Ano, udělej to. Nikdy jsem neviděla takovou červenou obálku." Ostatní hosté také natahovali krky, aby viděli. Rosemary neměla námitky proti otevření obálky, ale nelíbil se jí velitelský tón, kterým Yasmine mluvila. "Omlouvám se, ale tohle je soukromá záležitost. Nemůžu to otevřít na veřejnosti." "Co jsi to řekla?" Yasmine si založila ruce na prsou, jako by Rosemary neslyšela. I když se Yasmine nenarodila paní Grahamové, byla stále dcerou pana Grahama a celý život se s ní zacházelo jako s princeznou. Od dětství se jí nikdo neodvážil odporovat, natož tahle divoká holka z venkova. "Řekla jsem, že to nemůžu otevřít!" odpověděla Rosemary a nebojácně se na ni dívala. Nikdy nikoho nešikanovala a nikdy si nezvykla ustupovat něčímu temperamentu. Yasmine zrudla v obličeji z mrzutosti, že ji Rosemary před tolika lidmi uvedla do rozpaků. "Ty hloupá holko, radši se na sebe dobře podívej. Já jsem dcera rodiny Grahamů, zatímco tebe můj otec sebral jako nějaký charitativní případ. Nemysli si, že sňatek s mým bratrem z tebe dělá někoho lepšího než ostatní. V jeho očích nejsi o nic lepší než děvka. Jsi jen pro smích celé rodiny. Jinak by tě na svatební noci neopustil kvůli Josie Jennings a nepřivedl by ji sem na tak velkou událost. V budoucnu bys měla cvičit trochu zdrženlivosti, jinak!" Její tři další švagrové byly všechny z dobrých rodin, i když se žádná z nich nedala srovnat s Grahamovými. Všechny jí lichotily a snažily se jí zalíbit. Tahle divoká holka se jí na druhou stranu odvážila odporovat, když právě vstoupila do rodiny. Zařídí, aby trpěla. Rosemary se na ni slabě usmála. "Jinak co? Pokud si dobře pamatuji, Cole byl jmenován dědicem rodiny Grahamů v roce, kdy mu bylo 18 let. To znamená, že bude mít v rodině Grahamů moc. I když jsem nikdo, budu stále paní rodiny Grahamů. Možná by slečna Yasmine měla cvičit trochu zdrženlivosti." I když byla divočejší, než bylo nutné, byla to skutečnost, kterou nikdo nemohl popřít.