Slunce sotva vyšlo a Eliáš už mířil na cvičiště. I když se včera vrátil, neznamenalo to, že bude flákat své povinnosti. Popadl z lednice láhev vody a uviděl Indigo, jak tam stojí v teplákách a tílku a zívá. "Rád vidím, že se neflákáš," řekl, hodil jí láhev s vodou a vzal si další. "Víš, že máma a táta by mi to nedovolili," řekla, chytila ji a protáhla se. Eliáš se na ni pobaveně podíval, i když byla vzhůru, očividně ještě nebyla úplně při smyslech. "A kde je Red?" zeptal se a v mysli mu probleskla včerejší noc. Jeho otázka ji zřejmě probrala, protože přešlapovala na místě a vyhýbala se jeho pohledu. "Ona s námi moc netrénuje… Táta jí dovolil trénovat sólo," zamumlala. Eliáš se zamračil. "Jsme smečka, trénujeme spolu. Co si myslí –" chtěl jít kolem Indigo a přemýšlel, že by to od Scarlett nečekal. Vždycky ráda trénovala a byla jednou z nejlepších válečnic ve smečce, tedy byla, když ji před dvěma lety viděl naposledy. Indigo ho chytila za ruku. "Nedělej to, Eliáši… Poprvé si myslím, že Scarlett udělala správnou věc," řekla a podívala se na něj. Viděl jí v očích bolest. "Co se děje…" zeptal se, jeho hlas byl téměř vrčení. Dívka se polekala a Eliáš se zhluboka nadechl a snažil se uklidnit. "N-není na mně, abych to říkala… ale když ostatní viděli její vlčí podobu… čelila spoustě šikany, hlavně od lidí v našem věku. A pak jednoho dne se to vymklo kontrole…" zašeptala, sotva slyšitelně. Eliáš poslouchal a v něm narůstal hněv. "Co udělali?" zeptal se, jeho alfa aura na ni doléhala jako deka. Indigo ustoupila a naplnil ji strach, i když věděla, že by jí nikdy neublížil, její vlčí stránka stále věděla, co je alfa, a zmocnil se jí strach. "Není na mně, abych to říkala… Ani jsem tam nebyla… ale slyšela jsem… pokud to chceš vědět, budeš se muset zeptat Scarlett. Ani máma a táta to nevědí," řekla. Eliáš stroze přikývl. "Fajn, udělám to. Jdi, já se dnes nepřidám. Je Scarlett nahoře nebo venku?" zeptal se. "Odešla," odpověděla Indigo a doufala, že se kvůli tomu nedostane do problémů se Scarlett. "Prosím, nezmiňuj mě." "Nebudu," řekl Eliáš a zamířil ke dveřím, musel ji najít. Po dobrých patnácti minutách pokusů vyčmuchat její vůni ji konečně našel kousek za hranicemi smečky u řeky. Používala nejbližší strom jako boxovací pytel, třísky dřeva se odlamovaly s každým úderem a skvrna krve na stromě mu ukázala, že se s tím nemazlila. Ruce měla obvázané, ale viděl, že má klouby potrhané. Vypadala sexy jako vždycky, pot jí stékal po holém břiše, její roztřepené vlasy byly svázané do neupraveného drdolu na temeni hlavy a spousta uvolněných pramenů jí orámovala obličej. "Je moudré trénovat za hranicemi smečky?" řekl, čímž ji přiměl k zastavení. Otočila se a otřela si čelo, oblečená v černých jógových kalhotách a vzorované nebesky modré sportovní podprsence, ve které byla namačkaná a která odhalovala velký výstřih. "Sakra!" pomyslel si. Z čeho to bylo vyrobené? Zdálo se, že tolik žen mizí ve sportovních podprsenkách a ona tu vystavovala svá lahodná dvojčata s výstřihem, za který by každá dívka zabíjela… Promluvila a vrátila jeho hlavu zpět do přítomnosti. "Neměl bys být na cvičišti smečky?" řekla, právě když se vrátila včerejší událost. Zrudla, ráda, že její tvář už byla rudá. Eliášovi neunikl náhlý nádech, který ztmavil její tvář. "Chtěl jsem vědět, proč chybí nejsilnější vlčice ve smečce?" zeptal se a založil si ruce. I když ji chtěl škádlit, nevěřil si. Včerejší noc mu jasně otevřela oči, co si o ní myslí, a tady venku, v ústraní… jak z ní kape pot… mu v této věci nepomůže. "Raději trénuji sama," řekla a otočila se k němu zády. Když se sehnula a zvedla čerstvý obvaz, aby si obvázala ruce, jeho pohled padl na její zadek. "Do prdele," pomyslel si a odvrátil pohled. "Alfa rozkazuje, Red, jsme smečka, trénujeme spolu," řekl. Zamračila se. "Ještě nejsi alfa… táta mi dal svolení," řekla tiše. Zmenšil vzdálenost mezi nimi, chytil ji za loket a otočil ji. Přitiskl ji ke stromu a díval se jí do očí, jeho blankytně modré oči nyní ztmavly do kobaltově modré. Věděla, že se vynořuje jeho vlk, což znamená, že ho rozzlobila. "Pořád jsem alfa, a když vydám rozkaz, poslechneš ho!" zavrčel. Její omamná vůně mu naplnila smysly a nutkání zabořit nos do jejího krku ho téměř přemohlo. "Mám své důvody, Eliáši, teď mě pusť!" odsekla nebojácně. "Nesnáším, jak jsou muži tak egoističtí a myslí si, že bychom měli sakra poslouchat všechno, co řeknete!" Její vlastní oči se zablýskly stříbrem, oba vlci se na sebe dívali, Eliáše šokovalo, že se mu ještě dokáže postavit. I když chodil na trénink, narazil na mnoho alf a byl jedním z nejsilnějších. Vidět vlčici, jak si drží svou pozici, bylo fascinující, a o to víc, že to trvalo tak dlouho. Dokonce ani alfa partnerka neměla nad alfou tolik moci. "Chci znát tvé důvody," řekl a sklonil tvář, aby se jí díval do očí. Vzal ji za zápěstí a přitiskl je ke stromu vedle její hlavy, což způsobilo, že jí v jádru zatrnulo a v břiše se jí rozletěli motýlci. Oba těžce dýchali, jejich hrudníky se nyní tiskly k sobě. Přitiskla stehna k sobě a potřebovala, aby se pohnul, než se vzruší. Teplo druhého těla jen zrychlilo tlukot srdce oběma. "Fajn! Pusť mě a já ti to řeknu!" řekla a snažila se vymanit z jeho sevření. Eliáš zamrkal a ustoupil, nechal se jí… znovu… rozptýlit. "Čekám," řekl a založil si svalnaté ruce. "Pod jednou podmínkou, nic neuděláš a neřekneš," řekla. Otočil se a zamračil se na ni. "Nepokoušej mě, Red." varoval ji. "Chceš to vědět, nebo ne?" "Fajn," odsekl a vrazil ruku do stromu, přičemž rozštípl značnou část. "Poté, co jsem se proměnila a někteří kluci viděli, že moje vlčí podoba je větší než jejich, mě začali škádlit. To je v pohodě, snesu spoustu šikany…" řekla, přešla k místu bez úlomků dřeva a posadila se na paty a hrála si s trávou. "Trochu se vymkli kontrole a začali házet fyzické narážky, že jsem se možná narodila jako muž, a proto je můj vlk obrovský. Dokonce i to mě jen nasralo kvůli tomu, že to byli zasraní homofobní bastardi. Naše smečka je různorodá a každý člen je si roven, to bylo vždycky pravidlo… Řekla jsem o tom tátovi, protože by to mohlo být zraňující pro ostatní, a věci se zlepšily… na chvíli. Dokud nebyla párty. Někteří pili víc, než měli… někteří z nás se rozhodli jít si zaběhat. Nejdřív jsem odmítala, dokud neřekli, že se moc bojím prohrát, tak jsem šla…" Eliáš poslouchal. Nelíbilo se mu, kam to směřuje… vůbec ne. "Proměnili jsme se a utekli do lesa, pryč od párty… Rozdělili jsme se do dvou skupin… Neuvědomila jsem si, že jsem jediná žena se šesti největšími kretény. Naplánovali si to od začátku. Připnuli mého vlka dolů a řekli, že chtějí vidět, jaké mám genitálie ve vlčí podobě. Jestli jsem žena nebo muž…" Scarlett se zastavila, nenáviděla pocit bezmoci, který ji přemáhal. Nenáviděla, jak se té noci cítila slabá a vystrašená. Eliáš měl zatnutou čelist hněvem, zuřivost jím proudila. Cítil se znechucen, že má tak odporné členy smečky. Už jen pomyšlení na to, že se s ní takhle zachází, v něm probudilo něco desetinásobně nebezpečnějšího. "Dívali se, smáli se a přes myšlenkové spojení vtipkovali, že by měli otestovat, jestli se opravdu cítím jako žena, dokázala jsem se jim ubránit… Přála bych si, abych to udělala dřív, ale bylo jich šest proti jednomu… Tak tady to máš, takže se jim raději vyhýbám," dokončila a vstala, jako by mu právě neřekla tak šokující informaci. Snažila se nedovolit, aby ji zaplavil smutek, neplakala a nikdy by nikomu nedala to uspokojení, aby ji viděl plakat. "Jména." ozvalo se Eliášovo drsné zavrčení. Rozšířily se jí oči a uvědomila si, že vyzařuje hněv jako trouba teplo. "Souhlasil jsi s žádnými jmény-" "To nemůžu nechat projít!" vykřikl, prodloužily se mu špičáky a Scarlett se rozbušilo srdce, když viděla, jak se kvůli ní rozčiluje. Přešla k němu a statečně mu sevřela tvář. "Eliáši, uklidni se, to se stalo před dvěma měsíci… Jsem v pořádku a je mi fajn trénovat sama, nestresuj se tím," řekla a cítila, jak jí strniště na čelisti škrábe konečky prstů. Bože, byl tak hezký… Podíval se na ni, jeho tmavé kobaltově modré oči se změnily na blankytně modré. Položil jí ruce na boky a nezapomněl, jak dobře se v jeho rukou cítí. Měla správné množství tloušťky a masa, hrudník se mu zvedal, když se na ni zamračil. Její jemné růžové rty, zbavené obvyklé červené, vypadaly tak lákavě… "Jména, Red. Teď. Nebo při bohyni měsíce tě políbím." zavrčel a podíval se do jejích velkých jemných zelených očí, které ho zdánlivě uklidňovaly navzdory tomu, jak se cítil nasraně. V jejích nyní ještě větších očích byl jasný šok. Našpulila rty. "Pak mě budeš muset políbit, protože ti to neřeknu," odpověděla tvrdohlavě. Zamračila se na něj, sundala ruce z jeho tváře a pokusila se ho odstrčit. Nepohnul se, jeho oči ztmavly, když se naklonil blíž. "Sama sis o to řekla, Red." řekl chraplavě a než se vůbec stačila vzpamatovat, jeho rty se střetly s jejími… ------ *Poznámka autora: Děkuji vám za přečtení, pokud se vám to líbilo, zanechte mi komentář, sledujte mě na Instagramu na author.muse*