Uplynulo dvacet minut a oba vešli do motorestu. Elijáš objednal něco z McDonaldu a odnesl tác ke stolu. „Nemůžu uvěřit, že ještě dokážeš sníst čtyři Big Macy…“ řekla a zírala na jeho břišní svaly. Přece jen byl alfa a asi to s tím cvičením potřeboval. „Jsem velkej kluk, Zrzko, potřebuju palivo,“ odpověděl, když se posadili naproti sobě. Vzala si svůj Fish Filet a rozbalila si burger, přičemž se na něj podívala. Opět se jí žaludek sevřel, když se jejich oči setkaly. „Jsi pořád sama? Nebo sis našla muže, který zkrotí tvou povahu?“ zeptal se a zakousl se do burgeru, i když pochyboval, že je sama; kluci ji vždycky považovali za sexy a žhavou. Ale byla to její prudká povaha, která je nikdy daleko nedostala. Ale když se na ni podíval teď, nebylo možné, aby byla sama. A věděl, že nenašla svého partnera, jinak by měla na krku znamení. „Moc vtipný, Elijáši, a co ty? Jsi pořád sukničkář, nebo sis našel partnerku, která zkrotí tvoje divoké způsoby?" zeptala se a vyhnula se jeho otázce, když napodobila tón, který použil. Věděla, že ne, jinak by to celá smečka věděla. Elijáš se ušklíbl. „Mám rád svoje divoké způsoby… pro mě neplatí žádná pravidla.“ řekl, naklonil se dopředu a mrkl na ni. Srdce jí prudce bušilo v hrudi. „Co to má vůbec znamenat?“ zeptala se a usrkla si pití. „Zjisti si to, Zrzko, zjisti si to…“ řekl Elijáš. Jeho oči spočinuly na jejích rudých rtech, na tom, jak se obepínaly kolem brčka… Na tom, jak si olizovala rty. Zamračil se, co se s ním sakra děje. Byla to jeho nevlastní sestra a on si ji prohlížel až moc… Potřeboval dneska nějakou ženu, uvolnit veškerou tu nahromaděnou energii, kterou v sobě zdánlivě měl. „Nebyl asi před měsícem krvavý měsíc?“ zeptal se po chvíli. Pro vlkodlaky mohli najít svého partnera pouze za krvavého měsíce. Něco, co se stávalo dvakrát do roka. Během těchto nocí se pouto upevnilo, pokud byl váš partner poblíž. Za boží milosti. „Ano, byl.“ řekla odměřeně a zamračila se na svůj burger. Kdyby našla svého partnera, možná by tyhle hloupé pocity zmizely. -------- Byli zpátky na cestě. Zbývalo jim dvacet minut, než dorazí domů. Elijáš si pohupoval kolenem do rytmu hudby. Čas od času jeho pohled sklouzl ke zrzce na sedadle řidiče. Její rozcuchané zrzavé vlasy jí zakrývaly půl obličeje, když hýbala tělem do rytmu hudby. Najednou zahlédl, jak kolem auta něco prolétlo. „Pozor!“ vykřikl, popadl volant a trhl jím doleva. Scarlett vydala překvapený výkřik, když byla vhozena do něj. Auto se převrátilo, když do něj něco velkého narazilo. Kovový zvuk způsobil, že Scarlett bolestivě zavrčela a cítila bolest v pase, dokud necítila ruku, která jí poslala příjemné mravenčení, když se jí tam dotkla. „Sakra, Zrzko, krvácíš.“ zamumlal a obdržel jako odpověď bolestné zasténání. „Tiše, já tě mám.“ Vykopl dveře z pantů, vykutálel se ven a držel její tělo v náručí. Vstal a podíval se na tři vlky, kteří tam stáli a vrčeli. Cítil, že nejsou zloději. Dva byli docela velcí, rozhodně beta a delta. „Co chcete?“ zeptal se Elijáš ledově a posunul Scarlett za sebe do obranné pozice. Jeho velké tělo zakrývalo její mnohem menší. Největší vlk se proměnil v mladého muže. Neměl na sobě nic a ani ho to nerozhazovalo. Něco, co bylo u vlkodlaků normální. Vypadal asi na 21 let. Jeho ostré hnědé oči se setkaly s Elijášovými modrými. Ostrý vítr je ovál a šustil trávou u silnice. „Ji, nech ji a můžete jít.“ řekl, Scarlett ztuhla, proč ji chtějí? Elijáš zvedl obočí. „Mluvíš s posraným alfou. Neposlouchám posrané rozkazy. Já je dávám.“ zavrčel a jeho hlas se prohloubil. Muž zvedl ruku a ustoupil. „Chápu… ale můžu s ní mluvit?“ zeptal se odměřeně. Elijáš znovu zavrčel, připraven se proměnit, ale Scarlett mu položila ruku na paži a vystoupila zpoza něj. „Scarlett…“ řekl muž a způsobil, že se zamračila. „Jsem Cade. Možná si mě nepamatuješ, ale tyhle zelené oči bych poznal kdekoliv.“ Scarlett ztuhla, srdce jí bušilo. Cade. Byl jen jeden Cade, kterého znala, a ten by měl být sto mil daleko ve smečce jejího otce. Srdce jí bušilo v hrudi. Elijáš se na ni ostře podíval. Slyšel to bušení v její hrudi a cítil strach ve vzduchu. Instinktivně jí položil ruku kolem pasu, přitáhl si ji blíž a výhružně se zadíval na Cadea. „Partneři?“ zeptal se Cade a způsobil, že se Scarlett navzdory vážnosti situace začervenala. „Možná,“ zavrčel Elijáš a cítil silný pocit majetnictví, když se na ni Cade díval a mluvil s ní. „Může mi někdo říct, jak se sakra znáte?“ „Je z mojí staré smečky.“ řekla Scarlett tiše a byla si dobře vědoma každé hrany jeho těla, její hruď se tiskla k jeho hrudi. Elijáš vypadal na okamžik překvapeně. „A musíš se vrátit a zaujmout své místo.“ řekl Cade a klidně je sledoval, uvědomil si, že nevoní stejně. A z toho, co viděl, nebyl ani jeden označený. „Jsem nový beta, beta, který zaujme jeho místo po tvém boku…“ „Prostě odejděte! Nechci mít s tou smečkou nic společného! Teď odejděte, než vás všechny roztrhám na kusy!" zavrčela a její oči nebezpečně blikaly. Jen Jackson věděl, že její otec je alfa, navzdory všem pověstem od noci její první proměny. Ale chtěli to utajit, skutečnost, že je její otec vystopoval až sem… Znamenala, že přesně věděl, kde žijí. Cade se zamračil a signalizoval dvěma vlkům po svém boku, aby zaútočili. Scarlett se otočila připravena bojovat, křečovitá bolest jí vystřelila do boku, ale vlci mířili na Elijáše. Který se proměnil v nádherného světle hnědého vlka, jehož srst se leskla. Za boží milosti. Byl obrovský, větší než dřív, pomyslela si Scarlett v úžasu. Jasně stál přes 5 stop na všech čtyřech a byl větší než kterýkoli alfa vlk, kterého Scarlett kdy viděla. Vrhnul se na vlky ještě předtím, než se k němu vůbec dostali, zakousl se jednomu z nich do krku a odtrhl ho od těla. Krev všude stříkala. Jeho tlapou projel hrudník druhého vlka. Když první vlk padl na zem mrtvý a proměnil se v tělo sťatého člověka. Cade musel něco myslí propojit s druhým vlkem, který rychle ustoupil. Elijáš se proměnil do své lidské podoby, obklopovala ho silná aura. Jeho alfa moc z něj vyzařovala. „Řekněte svému alfovi, že Scarlett nezíská v žádném případě. Ať už má jakékoli důvody, pokuste se na ni zaútočit nebo ji oslovit ještě jednou a budu to brát jako osobní útok. A nechcete se dostat na špatnou stranu budoucího alfy Elijáše Westwooda ze smečky Krvavého Měsíce. A jsme připraveni na válku." Řekl a jeho hlas byl nebezpečný a hluboký. Cade se zamračil a přikývl. Naposledy se podíval na Scarlett. „Před svým právem prvorozenství nemůžeš utéct…“ zamumlal, než se otočil, proměnil a utekl. Scarlett se zhluboka nadechla a tehdy si uvědomila, že Elijáš stojí před ní nahý jako Bůh ho stvořil. Otočil se a ona rychle zavřela oči. „Oblečení!“ vykřikla, Elijáš zvedl obočí a podíval se dolů. „Co jsi, mimino? Nikdy jsi neviděla ptáka?“ zeptal se a pomyslel si, že s tím ptákem toho druhého chlápka neměla žádný problém. „Samozřejmě, že viděla. Jen nechci být traumatizovaná na celý život tím, že uvidím tvého!“ řekla a ušklíbla se nad bodavou bolestí v boku. „Cokoliv řekneš, Zrzko, každá žena by prosila, aby se na mého mohla podívat." Přišla jeho namyšlená odpověď. „Jsem tvoje sestra, pamatuješ?" odsekla a její oči byly stále odvrácené, věděla, že kdyby se podívala, měla by jen ještě živější obrazy, o kterých by mohla snít. Neodpověděl, převrátil vrak auta zpět na kola a otevřel kufr. Vytáhl svou sportovní tašku a vytáhl si kalhoty. „Teď se můžeš podívat, puritánko.“ poznamenal a přešel k ní, když protočila očima. Věděl, že něco skrývá. Nevynechal, jak toho chlapa setřela, ani ten strach, který z ní sálal. Ale teď nebyl čas se ptát. Natáhl se pro lem jejího černého topu a strhl jí ho, až zalapala po dechu. „Co to děláš!“ vykřikla a zakryla si ruce prsa v krajkové červené podprsence. Ne že by toho moc zakrývala, pomyslel si. Měla slušnou velikost košíčků, ani obrovskou, ani malou. Ideální velikost pro jeho ruce, pomyslel si a zamračil se, když tu myšlenku zahnal. Byla to jeho nevlastní sestra, připomněl si. Jeho oči se přesunuly od jejích lákavých prsou k jejímu pasu, než se sklonil. „Zahojí se to, i když je to docela hluboké.“ řekl a chystal se jí dotknout, když ho popadla za ruce. Zadívala se na něj navzdory velmi slabému rumělce na tvářích. Zvedl obočí a ušklíbl se nad jejím zahanbením, aniž by věděl, že to byla jejich blízkost, která ji dostávala. Vzal ji za zápěstí, držel je u auta a stále se před ní krčil. „Co to děláš?!“ vykřikla a srdce jí bušilo. Snila snad? Její jádro pulzovalo a jeho hrubý pohyb to jen zhoršil. „Rychleji se to zahojí." Řekl chraplavě, naklonil se a nevšiml si jejího bušícího srdce. A pomalu přejel jazykem po ráně. Zalapala po dechu, když jí tělem projel pocit slasti. Její víčka se zavřela a její jádro bolelo slastí. Když jí jazyk pomalu přejel po boku, přes pas a zastavil se těsně pod prsem. Vdechl její lákavou vůni, pocit její kůže a sladkou chuť její krve. Alfaslína měla hojivé schopnosti, i když více ve vlčí podobě. Věděl, že by se brzy uzdravila, ale když ji tam viděl v podprsence, probudilo to v něm něco a chtěl cítit její hladkou kůži na svých rtech… Vzhlédl, kolem jejích dokonalých hrudí. Nevynechal ztvrdlé pupeny, které poslaly krev dolů na jih. Pomalu přesunul svůj pohled na její zarudlou tvář, právě když se jejich oči setkaly, vůně jejího vzrušení ho zasáhla jako opojná lavina… *Poznámka autora: Děkuji za přečtení, doufám, že se vám tato kapitola líbila, prosím, zanechte komentář, pokud ano! Sledujte mě na Instagramu na author.muse*