„Scarlett! Pospěš si, prosím tě, nechci, aby tvůj bratr musel tak dlouho čekat!“ křikla Jessica nahoru po schodech na svou dceru. „Jasně, mami! Vím, klid!“ odvolala zpět. Scarlett protočila oči a nanesla svou typickou červenou rtěnku. Když máš co ukázat, tak proč to neukázat? Pomyslela si, když se zadívala do zrcadla na svůj odraz. Zpět na ni zírala krásná mladá žena s jahodovými, nestejnoměrně střiženými vlasy po ramena, které byly obarvené stylem ombre, spodní polovina sytě červená. Nadzvedla si vlasy, vstala a popadla klíče od auta. Milovala, že jí je osmnáct – auto dostala od matky a nevlastního otce k narozeninám před několika měsíci. Navzdory tomu, že jí bylo 18, což je věk, kdy většina mladých vlkodlaků najde své druhy, Scarlett žádného neměla. Příliš se tím netrápila, koneckonců jejich smečka nebyla příliš velká a její druh mohl být kdekoliv na světě. Prozatím se prostě soustředí na sebe. Cítila, jak se její vlk probouzí, cítila jeho přítomnost ve své mysli a proměnila se v nádherného šedého vlka. Byl větší než většina vlků v jejich městě, což způsobilo šíření pověstí po městě, nikdo nevěděl, že druh její matky byl alfa. Ale její vlk to jasně prozradil. Vyřítila se ze svého pokoje a málem narazila do své čtrnáctileté sestry Indigo. „Opatrně, čarodějnice,“ odsekla Indigo a vysloužila si od Scarlett zamračený pohled. „Už jdu pozdě, Indy, musím vyzvednout Eliáše z letiště,“ řekla a seběhla dolů po schodech, brala po dvou a přeskočila poslední čtyři. Její nohy dopadaly na tmavé dřevěné podlahy s duněním. „Scarlett… uklidni se,“ řekla Jessica a vyšla z kuchyně v sídle. Měla na sobě zástěru a černé vlasy stažené do ledabylého drdolu. Ze šplíchanců mouky Scarlett usoudila, že musela pracovat na další objednávce dortu. Navzdory tomu, že byla vlkodlak, byla Jessica známá a vyhledávaná pekařka ve Stratfordu nad Avonou. Byla to věc, která ji zaměstnávala a odváděla myšlenky od starostí. Navzdory tomu, že byla Lunou Smečky Krvavého Měsíce, nebyla Jessica plně uznávána členy smečky. Uplynulo už mnoho let, co se připojili k jejich smečce – poté, co byla první Luna zabita při útoku zbloudilých, což smečku zničilo. Když Jessica vstoupila do života zlomeného alfy, smečka měla smíšené pocity, někteří byli rádi, že se jejich alfa nezblázní po ztrátě své Luny, a jiní si nebyli jistí, zda by někdo mohl nahradit družku jejich alfy, a považovali její vstup do jeho života za neúctu k jejich předchozí Luně. „Rozmysli se! Chceš, abych spěchala, nebo ne?“ řekla Scarlett a nečekala na odpověď, vyběhla z domu přes zelený trávník a nasedla do svého bílého Fordu Fiesta. Scarlett žila poblíž krásného města Stratford nad Avonou s lesy obklopujícími jejich smečku. Bylo to malé místo, ale s dostatkem otevřených pozemků, ideální pro jejich smečku – Krvavý Měsíc. Většina členů smečky žila v oblasti smečky, ale někteří žili ve městě mezi lidmi a chodili do lesů na proběhnutí nebo na setkání smečky. Alfa, Jackson Westwood, byl její nevlastní otec a vlastnil tuto oblast. Měl vlastní podniky, které pomáhaly finančně podporovat smečku. Navzdory tomu, že jeho smečka měla jen kolem 500 členů, byl stále silný a spravedlivý alfa. Slunce bylo vysoko na obloze a ona mírně stáhla okénko a pustila si hudbu EDM. Klepala prsty s čerstvě nalakovanými nehty do volantu. Jízda do Birminghamu, nejbližšího letiště k jejich městu, trvala zhruba 50 minut a byla ráda za čas, který si mohla psychicky připravit na to, že ho znovu uvidí… Povzdechla si a opřela se zpět do sedadla, Eliáš Westwood. Syn jejího nevlastního otce, budoucí alfa Smečky Krvavého Měsíce. Neviděla ho poslední dva roky, bylo to před dvěma léty, když je navštívil ze svého rozsáhlého alfa výcviku po celé zemi, tehdy si uvědomila, že se zamilovala do svého nevlastního bratra. Už jen ta myšlenka ji vnitřně zaskočila. Myšlenka, kterou by se neodvážila vyslovit nahlas. Byla teď nervózní a přemýšlela, jestli ty pocity zmizely, doufala v to, nechtěla, aby se mezi nimi věci staly nepříjemnými. I když Eliáš k ní nebyl nejmilejší, vždycky ji škádlil, provokoval nebo se ji snažil uvést do rozpaků. Byla tak ráda, když před pěti lety poprvé opustil město, myslela si, že je ho zbavena. Ale když se před dvěma léty vrátil, viděla ho úplně jinak. Nyní, když byl jeho výcvik dokončen a trvale se vracel domů, se brzy stane alfou, zatímco Jackson odstoupí. Vždycky věděla, že Eliáš je velmi pohledný mladý muž. Měl lahodné čokoládové kadeře s přirozenými pruhy zesvětlenými sluncem a ty pronikavé modré oči… „Do prdele…“ zamumlala. Nenech se unést těmito myšlenkami, Scarlett… Ne teď. Nikdy. ---------------------------------- Letiště bylo plné spěchajících lidí, kteří odcházeli a přicházeli, taxíků a aut zaparkovaných všude kolem. S námahou našla parkovací místo, než se vmáčkla do velmi těsného prostoru, a pak si uvědomila, že nemůže otevřít dveře na své straně. Frustrovaně zasténala a přelezla na sedadlo spolujezdce a vystoupila. Než udělala řidičák, čtyřikrát propadla a parkování do řady stále nebylo jednou z jejích silných stránek… Vstoupila na letiště a prozkoumala informační tabuli letů. Let přistál před třiceti minutami. Zamračila se a založila si ruce, doufala, že nepřijela příliš pozdě. Přece jen trvá nějakou dobu, než si vyzvednete zavazadla, že? „Konečně… Proč mě to nepřekvapuje?“ ozval se za ní táhlý hlas, otočila se a do někoho narazila. „Au, do prdele! To bolelo!“ zasténala Scarlett. Masírovala si prso a vzhlédla, aby se zamračila na muže s kamennou tváří, do kterého právě narazila, a zamrzla, když se podívala do sebevědomé tváře svého nevlastního bratra. Vůně zimního koření, vanilky a bílého pižma ji obklopila. „Potřebuješ pomoct s masáží?“ zeptal se a jeho oči sklouzly k jejím prsům, zrudla a zamračila se na něj. „Oh, sklapni, Eliáši,“ odpověděla a protočila oči. „Co se děje? Nemůže se starší bráška postarat o svou drahocennou sestřičku?“ posmíval se. Jeho slova v ní zažehla zakázané potěšení. „Slibuju, že se o tebe dobře postarám… Stačí říct slovo, Zrzko…“ Jeho dech jí lechtal u ucha, srdce jí bušilo v hrudi. Odtlačila ho od sebe a snažila se nevšímat si, jak se jeho hruď cítila pod jejími prsty. Vypadal neuvěřitelně, víc sexy, než si pamatovala, vyrostl ještě trochu? Tyčil se nad ní, měřil přes šest stop, byl rozhodně mohutnější než dřív. Jeho kůže byla opálená a lehké strniště mu pokrývalo čelist. Oblečený v roztrhaných džínách, bílém tričku, kožené bundě a teniskách Nike vypadal bez námahy dobře. Byl typický alfa samec – k sežrání. „Přestaň být kretén, je jasné, že ses nezměnil,“ řekla a zamračila se na něj. Podíval se na ni, voněla… lahodně. „Ty ses ale hodně změnila… Začínal jsem si myslet, že ty příspěvky na Instagramu jsou jen retuše a úpravy… evidentně ne…“ řekl a jeho oči se zatoulaly po její postavě, která měřila pět stop dva palce, a vnímaly její křivky. Na vlčici byla spíš menší, ale to se mu líbilo. Snažil se nezdržovat u toho, jak se její černé tričko napínalo na prsou, v kombinaci s modrými úzkými džínami a černými botami na podpatku vypadala bez námahy sexy. Už nevypadala jako mladá dívka – vyrostla v žhavou, sexy ženu. (to bylo jisté, nebyl slepý, aby to popíral.) Nebyl slepý a bez ohledu na to, kdo byla, nemohl to popřít. „Jestli už jsi skončil s tím, jak jsi otravný, půjdeme? Nemám celý den,“ řekla a vedla ho ven. Eliáš se ušklíbl, když ji následoval, jeho oči padly na její zadek, opravdu se pěkně vyplnila. Její Instagram obsahoval pouze selfie nebo fotky jídla. Léto bude určitě zábavné… Brzy dorazili k autu a ona ho odemkla a otevřela mu kufr, hodil do něj kufr a sportovní tašku a obešel auto na sedadlo spolujezdce. „Počkej, nejdřív si sednu já,“ řekla. Zvedl obočí. „Co? Rozbila jsi ty druhé dveře?“ „Ne, to parkovací místo bylo těsné,“ řekla, vklouzla dovnitř a přelezla na sedadlo řidiče, než se dostal dovnitř on. Auto naplnila bohatá vůně bílých květin, její. „To parkovací místo bylo v pohodě, špatně jsi zaparkovala,“ poznamenal, když nastartovala auto. „Zapni si pás,“ řekla Scarlett a ignorovala jeho poznámku. „Máš o mě strach?“ škádlil ji a ušklíbl se, když se na něj zamračila. „Ne, ale je to moje auto, takže moje pravidla,“ řekla a vycouvala z místa, velmi si vědoma jeho pozorování. Ignoroval ji a odmítl si zapnout pás, hrabal se v jejím playlistu. Opřel se, když se začala hrát skladba ‘Or Nah’ od Soma. Soustředila se na silnici a snažila se nesoustředit na slova písně. Ta slova byla trochu moc a s Eliášem v autě… Obraz v její hlavě nebyl zrovna nevinný… „Tak proč poslali pro mě tebe?“ zeptal se a podíval se na tu ohnivou zrzku. „Na poslední chvíli se objevila schůzka s nějakým alfou a znáš tátu, práce je na prvním místě,“ odpověděla, čímž Eliášovi naskočila vráska na čele. Štvalo ho, když jeho tátu oslovovala ‚táto‘. „To dává smysl,“ řekl a nedal najevo své rozhořčení. „Proč jsi nezaběhl zbytek cesty?“ zeptala se. Zdálo se, že s ní její vlk souhlasí. I když máte vlka, nemáte v hlavě druhý hlas, můžete cítit jeho emoce a vnímat jeho názory. Jako druhé svědomí. „Zavazadla, miláčku,“ řekl posměšně, čímž si vysloužil zamračený pohled od mladé ženy. „A co Jessica, peče?“ „Jo, myslela jsem, že dnes nic nemá, ale přišla nějaká objednávka na poslední chvíli a jak se říká, jaký smysl mělo kupovat mi auto, když nemůžu být k ničemu?“ Eliáš se ušklíbl: „Souhlasím, příživníku,“ řekl a šťouchl ji do boku hlavy, čímž si opět vysloužil její zamračený pohled. „Nejsem příživník, o víkendech pomáhám v restauraci… a taky pracuju v salonu…“ řekla a její zamračený pohled zmizel. Na rozdíl od Eliáše, chytrého, inteligentního – pýchy rodiny. Byla zklamáním, studovala kosmetický kurz na vysoké škole a poté se přihlásila do místního lidského salonu. Z čehož její rodiče nebyli nadšeni, chtěli, aby získala titul jako Eliáš, který kromě svých alfa povinností měl v kapse i obchodní titul. „Cool. Líbí se mi ty vlasy, sluší ti,“ řekl. Když vyrůstala, měla fialové, modré a růžové vlasy, ale tohle byla nejčervenější barva, jakou kdy měla, a vypadala v ní dost dobře. „Díky,“ řekla podezřívavě. „Takže máš hlad? Zastavíme se na benzínce?“ „Jo, jedem, mám hroznej hlad, víš, to jídlo v letadle se nedá jíst,“ řekl, posunul sedadlo co nejvíc dozadu a trochu si protáhl dlouhé nohy. „Není to tak hrozné,“ řekla pobaveně. Dávala pozor na značku, která by jim řekla, že se blíží benzínka. *Poznámka autorky: Děkuji, že jste četli, pokud se vám tato kapitola líbila, zanechte mi prosím komentář na podporu příběhu!*