Už je to týden, co jsem se začala Ethanovi vyhýbat. Ten den jsem neodpověděla jeho bratrovi Ryanovi. Říkal, že jsem do Ethana zamilovaná. Nejdřív mě to překvapilo, ale pak jsem si uvědomila, že mi čte z očí, když se na jeho bratra dívám. Po tom dni mě už neobtěžoval. Stal se na naší škole velmi populární. Jak říkala Teresa, s nikým nechodil. Viděla jsem ho pokaždé s jinou dívkou. Ethan se taky pokaždé choval divně, když byl v mé blízkosti. Nevěděla jsem proč. Protože jsem se mu vyhýbala, neměla bych na to ani myslet. "Zítra má moje zlatíčko narozeniny. Jsem tak nadšená." Slyšela jsem Teresu, jak se raduje z mých narozenin. Mělo mi být osmnáct. Nějak jsem znervózněla. Byl to čas, kdy vlkodlaci nacházeli své druhy. Pokud by mě předtím někdo označil, mohla bych být jeho družka. Ale ještě jsem se s nikým nespárovala, takže někoho jako svého druha dostanu. "Co si myslíš?" Teresa mě poplácala po rameni. Zavrtěla jsem hlavou. "Nic." "Pořád myslíš na Ethana?" Povzdechla jsem si. Nemyslela, ale zároveň ano, myslela jsem na něj. Jeho vztah s Julií nebyl jasný. Ani ho neoznámil. Ale nebyla jsem jeho typ a zítra mám narozeniny, takže jsem musela myslet jen na svého druha. Protože mě neměl rád, neměla bych na něj ani myslet. "Mám strach o svého druha," vysvětlila jsem Terese. "Neboj se. Pochopí tě. Víš, že druh ti může změnit život štěstím." Přikývla jsem hlavou. Ale nebylo to tím. Vždycky jsem měla pocit, že Ethan je můj druh. Cítila jsem to už dlouho. Cítila jsem s ním nějaké spojení. Byla jsem si jistá, že to nemůže cítit jinak; alespoň by se se mnou o tom pokusil promluvit. Nějakou dobu jsme si povídaly a pak jsme se vrátily do našich tříd. Po mé poslední hodině jsem čekala na Teresu. Míjela jsem několik učeben, když jsem uslyšela vrčení. Moje nohy se zastavily. Otočila jsem hlavu směrem k učebně a přiblížila se ke dveřím. Chodba byla prázdná. Rozhlédla jsem se a zjistila, že jsem tam jediná. Najednou jsem uslyšela zvuk rány. Okamžitě jsem otevřela dveře a uviděla dva chlapce, jak se drží za límce. Byla jsem šokovaná, když jsem uviděla jejich tváře. "Ethane!" Zakřičela jsem a vrhla se k němu. Ale než jsem se k němu stačila dostat, Ryan mu už vrazil pěstí do obličeje. Z koutku Ethanových úst tekla krev. Ethan ustoupil a zády se opřel o zeď. Chytila jsem ho za tváře a zeptala se: "J-jsi v p-pořádku? Co se děje?" Zamračil se, když mě uviděl. Mírně mi odtáhl ruku z obličeje. Moje vlastní činy mě ohromily. Ethan si palcem otřel krev z rtů. Podívala jsem se na Ryana, který na mě zíral. "Co se děje? Proč ho biješ?" zeptala jsem se ho. Několik sekund na mě zíral a jeho oči ztmavly, což mě vyděsilo. V těch dnech se ke mně choval jen dětinsky. Nikdy jsem ho takového neviděla. Vzpomněla jsem si, že když byl malý, vždycky se na ostatní zlobil. Aniž bych si to uvědomila, Ethan k němu přišel a tvrdě ho udeřil. Byla jsem v šoku. Zase se začali prát. Jako divoké bestie se chytali jeden druhého za krk. "Můžete oba přestat?" řekla jsem a pokusila se Ethana odtáhnout. Nevěděla jsem, co mám dělat. Mám někoho zavolat na pomoc? Jeden z nich si rozbil rty a druhý tvář. Co budu dělat? Znovu jsem se je pokusila odtáhnout, ale odhodili mě. "Aaa!" Spadla jsem na zeď a poranila jsem se na hlavě. Chytila jsem se za čelo. Ethan a Ryan se přestali prát a podívali se na mě. Vypadali ohromeně. Nemysleli si, že se zraním. "Kurva! Co se ti stalo?" řekl Ethan a vrhl se ke mně. Ryan stál tam, kde byl, a díval se na mě. Cítila jsem závrať. "N-neperte se." Cítila jsem, jak mě pohlcuje tma a všechno kolem mě se vytratilo. Když jsem se probudila, uviděla jsem bílý strop. Pokusila jsem se posadit, ale cítila jsem, jak mi ruka lehce tlačí na rameno. "Nesedej si. Potřebuješ si odpočinout." Slyšela jsem Teresu. Otočila jsem hlavu doprava a uviděla jsem, že sedí na stoličce blízko postele. Dotkla jsem se čela a cítila jsem náplast na levé straně čela. "Co se stalo?" zeptala jsem se jí. Vzpomněla jsem si na tu rvačku a pak jsem se najednou zranila. "Volala jsem ti. Ethan zvedl telefon a řekl mi, abych přišla na tuhle ošetřovnu." "Ethan? Jak je mu?" "Zdál se mi v pořádku. Jen rozseknutý ret." "Kde je?" "Odešel, jakmile jsem sem přišla." Přikývla jsem a zavřela oči. Trochu jsem si odpočinula a Teresa na mě hodinu čekala, zatímco tam seděla. Vstala jsem. Sestra mi řekla, že můžu jít. Vzala jsem si prášek proti bolesti a vyšla jsem z nemocnice s Teresou. Doprovodila mě domů a řekla mi, abych se o sebe starala. Když jsem vešla do svého domu, moje máma uviděla moje čelo a zeptala se: "Co se ti stalo?? Zranila ses!" "Mami, bylo mi slabě a pak jsem uklouzla." "Musíš víc jíst. Měli bychom jít k smečkovému doktorovi na prohlídku?" Vypadala hodně ustaraně. "Ne, mami. Jsem úplně v pořádku. Jen si potřebuju odpočinout." Pohladila mě po hlavě a přikývla. Šla jsem do svého pokoje a lehla si na postel. Přemýšlela jsem o dnešní rvačce. Proč se prali? Když se setmělo, chystala jsem se večeřet, když moje matka přišla s taškou. "Obleč si tohle a pojď dolů, zlatíčko." V tašce byly krásné hnědé šaty. Vzala jsem si je a usmála se. "Mami, nemusela jsi to dělat." Políbila mě na čelo a řekla: "Tvůj táta dnes večer uspořádal večírek. Teresa na tebe čeká dole." Nebyla jsem překvapená. Každý rok můj otec zavolal Terese a uspořádal malou oslavu pro nás čtyři, na moji narozeninovou noc. Byla jsem s tím spokojená. "Dobře, mami," odpověděla jsem s jasným úsměvem. Ale můj úsměv zamrzl, když jsem uslyšela další větu od mé matky. "Je to taková čest, že alfa Neil a jeho rodina také dnes večer přišli oslavit tvoje narozeniny s námi."