Phoebe už dávno přestala dbát na svou zaujatou rodinu. Připadalo jí, jako by s nimi ani nesdílela stejnou krev. Když byla ještě dítě, Jamar ji ztratil, prostě a jednoduše. Skončila v rukou obchodníků s lidmi a málem ji prodali do nevěstince. Její život byl málem nenávratně zničen. Kdyby nebylo cizince, který ji zachránil a ujal se jí, ani nechtěla pomyslet na to, kde by teď byla, za boží milosti. Slova, která Phoebe hodila na rodinu Jenkinsových, je zasáhla jako rána do břicha. Stáli tam, s tvářemi zamrzlými šokem. Nikdy to nečekali. Nikdy si nemysleli, že je Phoebe tak chladně odřízne – bez rozmýšlení, bez váhání, ani se neohlédne zpět. Sienna se schoulila v náručí Lydie, její tvář byla plná viny, když nervózně pohlédla na Phoebe. "Ne, já bych měla odejít. Omlouvám se – nechtěla jsem ti nic vzít. Jen jsem... opravdu chtěla tu roli, a proto Leon přišel za tebou." "Teď už ji ani nechci, takže se nemusíš cítit špatně. Nechci, aby se kvůli mně máma, táta nebo kluci stresovali." Její falešná omluva byla čistá manipulace – hrála si na sladkou a obětavou, snažila se, aby to vypadalo, že Phoebe nic nekrade. Ale pod tím vším zasévala myšlenku, že Phoebe je jen dramatická a dělá scény, aby dosáhla svého. Jak se dalo očekávat, tváře rodiny Jenkinsových ještě ztemněly a napětí houstlo jako bouře, která se chystá udeřit. Phoebe se neochvějně zahleděla Sienně do očí a nemilosrdně prorazila její hru. "Nech těch nevinných keců. Na to ti neskočím." Už dávno přestala dbát na "rodinnou loajalitu" a rozhodně to teď nehodlala zjemňovat. Phoebe řekla chladným a ostrým hlasem: "Už roky hraješ tu hru 'já odejdu', ale hádej co? Nikdy to doopravdy neuděláš. Z tvých falešných ústupů se mi chce zvracet, a upřímně, je ubohé, že ti to ještě někdo žere." "Nemusíš za mnou s ničím chodit. Jedno tvé slovo a celý klan Jenkinsových se přetrhne, aby ti dal, co si sakra zamaneš. Takže se neobtěžuj s těmi provinilými pohledy – už mi je jedno, co si o mně tihle lidé myslí." Její slova prořízla vzduch jako čepel a zanechala nad rodinou Jenkinsových ještě temnější mrak. Sienně zrudla tvář v tuctu odstínů, jak se snažila udržet svůj hněv na uzdě, a objala Lydii s nádechem nevole. "Mami, přísahám, že jsem to neudělala. Neposlouchej ani slovo z toho, co říká o tátovi, tobě nebo klucích." V duchu zuřila: 'Co se to s Phoebe dneska děje? Zbláznila se? Jak se opovažuje na mě takhle vyjet?' I přes pocit napadení Sienna věděla, že Phoebein výbuch jen způsobí, že se rodina obrátí proti ní ještě víc, a tak se rozhodla zachovat chladnou hlavu. Jak se dalo očekávat, Lydia vřela, téměř na pokraji omdlení. "Phoebe, co to sakra říkáš? Kde máš úctu?" Phoebe jen pokrčila rameny, naprosto neohroženě. "Úctu? Jo, narodila jsem se ti, ale ty jsi mě nevychovala. Takže hádám, že moji úctu sežral pes." V místnosti zavládlo hrobové ticho, když tam rodina Jenkinsových stála, příliš ohromená na to, aby odpověděla. Lydiina tvář byla zastřena zklamáním, když se na Phoebe zadívala. "Ty pořád chováš zášť, že? Udělali jsme chybu, že jsme tě přivedli zpět?" "Za tenhle poslední rok jsme pro tebe udělali všechno, co jsme mohli, abychom to napravili. Co víc chceš? Proč se ty a Sienna nemůžete prostě snášet jako normální sestry?" Její tón se zostřil. "I když jsi naše biologická dcera, Sienna je s námi už všechny ty roky. Je součástí téhle rodiny – je to taky moje dcera, a to se nezmění." Phoebe nechávala dřív ta slova bodat, ale teď se jí ani nedotkla. "Za co jsem se kdy snažila bojovat? Od té doby, co jsem sem přišla, jsi ty a Sienna na mě každý zatracený okamžik. "Ať dělám, co dělám, vy to vykreslujete tak, že se snažím získat pozornost nebo něco ukrást. Pokud jste tak paranoidní, jděte se léčit. Už mám dost vašich sraček." Sáhla do tašky, vytáhla bankovní kartu a plácla s ní na stůl. "Tady je ta takzvaná 'kompenzace', kterou jste mi hodili. Nedotkla jsem se ani jediného zatraceného centu. A všechny ty krámy, co nakoupil komorník? Nechte si to. Zaplatím vám zpět v hotovosti za to, co jsem použila." Na kartě bylo 300 tisíc dolarů a Phoebe neutratila ani cent. Potom hodila na stůl kus papíru. "Žiju tady už přes rok a neutrácela jsem víc než 30 tisíc dolarů. Tady je rozpis. Právě jsem na tuhle kartu převedla 30 tisíc dolarů. Od teď jsme si kvit. Nic mi nedlužíte, já nic nedlužím vám." Phoebe si pomyslela: 'Pokud to můžou spravit peníze, není to skutečný problém.' Finanční stránku věci urovnala, ale hluboko uvnitř věděla, že se emocionální jizvy nikdy doopravdy nezahojí. Její tupý, věcný přístup zanechal rodinu Jenkinsových v ohromeném tichu, když si uvědomili, že to myslí vážně. Lydia, stále v nevíře, že se obvykle pasivní Phoebe takhle chová, pleskla rukou na stůl a její tvář hořela hněvem. "Fajn, jestli chceš tak moc odejít, tak vypadni! Ale jestli dneska vyjdeš z těch dveří, už nikdy si nemysli, že se vrátíš!" Byla přesvědčená, stejně jako řekla Sienna, že Phoebe blafuje – jen se snaží, aby se vzdali. Nebylo šance, že by její vlastní dcera doopravdy opustila rodinu. A hluboko uvnitř měla Lydia tíživý pocit, že pokud Phoebe odejde, nebude cesty zpět. Nechtěla vlastně, aby Phoebe odešla; jen ji chtěla varovat, aby to nepřeháněla. Ostatní mlčeli a jasně Lydii podporovali. Phoebe to hned pochopila – mysleli si, že doopravdy neodejde z domu. "Jestli odcházím, neohlížím se zpět." S tím popadla kufr a bez váhání odešla. Elliot za ní zavolal a snažil se ji přemluvit. "Dobře, stačí. Sienna už tu roli v té show odmítla a od teď ti tvůj druhý bratr najde lepší kšefty." Rodina je rodina, koneckonců. Nemohli ji nechat jen tak odejít navždy. Phoebe se zastavila a chladně se na něj podívala. "Aha, takže se mě teď snažíš uplatit pár kšefty?" Elliot se zamračil. "Tak jsem to nemyslel. Jen chci, abys věděla, že teď, když jsme tě našli, jsme připraveni ti vynahradit ztracený čas." Phoebe se hořce zasmála. "Ó, jak velkorysé. Za tenhle poslední rok jsem si užila dost vašich chladných ramen, stížností a protáčení očí. Promiň, jestli neskáču radostí nad vaší 'laskavostí'." Elliot zaváhal, neschopen slova, když viděl její neústupný výraz. Nakonec si povzdechl. "Fajn. Co tedy chceš?" Zabraný do své práce si uvědomil, že Phoebe za ten poslední rok opravdu nechal proklouznout mezi prsty. Phoebein hlas byl pevný a ostrý. "Chci čistý řez. Prostě tak. Žádné další hovory, nic dalšího. Skončila jsem." Elliotova tvář se zkřivila hněvem a jejích pět bratrů nevypadalo o nic šťastněji. Zvlášť Jamar, který se na ni díval s bouří viny a frustrace. "Takže takhle to je? Prostě mě budeš obviňovat ze všeho. Jen se nás snažíš donutit se přetrhnout, abys mohla Siennu překonat." Phoebe se na něj zamračila ledově chladným hlasem. "Obviňovat tebe? Máš sakra pravdu, že tě obviňuju. Ty jsi mě ztratil jako první! Kvůli tobě jsem skončila u obchodníků s lidmi – málem jsem skončila v zatraceném nevěstinci." Její hlas se chvěl sotva potlačovaným hněvem. "Mám být vděčná za ten 'dárek', který jsi mi dal?" Jamarova tvář zbledla. "Nechtěl jsem, aby se něco z toho stalo," koktal. "Neměl jsem tušení, že jsi málem... tím prošla." Phoebe zvedla obočí a její slova byla bodavá. "Aha, takže 'jsi to nechtěl', a to to prostě vylepší? Nic to nemění na tom, že jsi mě ztratil a zpackal mi celý život." Sotva na to mohla pomyslet, aniž by cítila to bodnutí. Jasně, od té doby, co se vrátila, se Jamar snažil odčinit, víc než její ostatní bratři nebo dokonce její rodiče. Ale pokaždé, když se střetla se Siennou, Jamar neváhal postavit se na Sienninu stranu. Phoebe si v duchu povzdechla. 'Bratr, který je tak sobecký a zaujatý? Kdo ho chce, ať si ho vezme, ale já ho sakra nechci.'