Zoe s hrůzou pohlédla na nahého muže, který spal vedle ní, a na svůj vlastní stav. Pod dekou, která jí zakrývala tělo, neměla na sobě nic, stejně jako ten cizí muž vedle ní. Jak se tohle mohlo stát?! Horečně hledala svůj telefon, ale nikde ho nemohla najít. Místo toho zahlédla na podlaze své šaty a kalhotky, vedle mužových věcí. Vzduch byl velice nejednoznačný, kdyby sem někdo vstoupil, musel by si celou situaci špatně vyložit! Ale, opravdu se mezi ní a tím cizincem něco stalo? Zoe nedokázala jasně myslet, když si vzala deku, aby se zakryla, a s třesoucíma se rukama sebrala své šaty. Její mysl se úplně pomátla. Jediné, na co dokázala myslet, bylo utéct z tohoto místa dřív, než na to někdo přijde. Jenže, než si Zoe stačila obléct šaty, polekala se, když někdo vstoupil do pokoje. Dveře se s rachotem otevřely a vstoupila osoba, kterou v takovém stavu chtěla vidět nejméně. Desgar. Alfa Desgar z Černé vlčí smečky. Její druh. Netrvalo dlouho a jeho temné oči ji našly. Jeho družka, nahá, v pokoji s jiným mužem, který teď spal na posteli a nevěděl o bouři, která se rozpoutá. „CO TO MÁ VŠECHNO ZNAMENAT?!“ zařval Desgar zuřivě. Celé tělo se mu třáslo. Nikdy na ni nezvýšil hlas, nikdy kolem ní nevyzařoval takovou vražednou energii. Lidé říkali, že Desgar je chladnokrevný alfa. K nepřátelům neměl slitování a byl vypočítavý, ale k Zoe byl vždycky jen něžný. Proto teď poprvé okusila jeho hněv. „Já nevím… já nevím, Desgare…“ Zoe zavrtěla hlavou, tiskla si deku kolem nahého těla, ale odhalené rameno a šaty, které teď držela, ji dostávaly do obtížné situace. Kdo by jí uvěřil, že se mezi ní a tím cizincem nic nestalo, v jejím současném stavu? „Já ho neznám. Opravdu ho neznám.“ Zoe se zoufale snažila vysvětlit, ale Desgar to nechtěl slyšet. Přešel přes pokoj k muži, který ještě spal, a strhl ho z postele, než s ním praštil o zem. Muž zaklel a zvedl se ze země, jen aby zakolísal a upadl na zadek. „Co to kurva děláš?!“ byl očividně ještě opilý, jeho zakalené oči se nemohly soustředit. Ale místo odpovědi ho Desgar popadl za krk a nemilosrdně mu rozdrtil hrdlo. Zvuk lámání kostí byl opravdu odporný. A další, co Zoe viděla, bylo, jak muž vyplivl plnou pusu krve a zemřel. Krev stříkla alfovi do obličeje, takže vypadal ještě divočeji. Jeho oči byly tak chladné, jako by byly mrtvé. Dlouho zíral na mrtvého muže, než se jeho pozornost přesunula na Zoe, která vzlykala strachy. Svalila se na podlahu, deka stále omotaná kolem jejího těla. Objala se, a přitom se třásla. „Ne… ne, prosím… Desgare, já jsem nic neudělala…“ Zoe odcouvala, když viděla, jak se k ní Desgar přibližuje. Jeho kroky byly jisté, ale jeho hněv byl hmatatelný. Zastavila se, až když narazila zády na zeď za sebou a nemohla najít cestu, jak mu uniknout. On mě zabije. To bylo jediné, co se Zoe honilo hlavou. Obraz toho, jak ten cizinec zemřel, se jí přehrával v mysli a ten odporný zvuk lámání kostí jí zněl v uších. Desgar si dřepnul před Zoe. Podíval se jí přímo do očí. Byla tam jen muka a hněv. Už tam pro ni nebyla žádná láska. Alfa snesl všechno, ale ne zradu, zvlášť když přišla od jeho vlastní družky. „Proč jsi to udělala?“ jeho hlas byl tak chladný. Zíral na ni, ale ve skutečnosti se na ni nedíval, jako by se Zoe proměnila v cizinku. Jeho družka, jeho polovina duše, kterou našel před dvěma lety, někdo, komu by zasvětil svůj život a koho by chránil svým životem, se ukázala být jen děvkou. „Já jsem to neudělala…“ Zoe to neustále popírala. Nikdy by nepřiznala něco, co neudělala. „Miluji tě, Desgare, jsi můj druh, proč bych tě zrazovala?“ Desgar přimhouřil oči. „A po tom, co jsem tu viděl, ještě doufáš, že ti uvěřím?“ v jeho hlase byl výsměch. Zoe to dokázala pochopit. Sama by si nevěřila, kdyby byla na Desgarově místě. „Desgare, prosím, věř mi… musí existovat nějaké vysvětlení, proč jsem skončila v tomto pokoji,“ prosila ho Zoe, její mysl byla úplně mimo. Bála se jeho ticha. „Zrádce neodpouštím, Zoe, a to moc dobře víš.“ Hněv a smutek v jeho očích se náhle proměnily ve zlobu, když znovu promluvil. „Ale, jak tě můžu zabít, když jsi moje družka?“ To slovo Zoe tolik zabolelo. Nevěřil jí. Ani trochu, ani pochybnost, jestli to všechno není jen výmysl. Jeho slova byla tak krutá. Tentokrát si Zoe otřela slzy hřbetem ruky a zvedla bradu, aby se Desgarovi podívala přímo do očí. Její hlas byl teď mnohem jasnější. „I kdybys mě zabil, nikdy nepřiznám něco, co jsem neudělala,“ řekla pevně. Odhodlání v Zoených očích bylo tak jasné, že ho to zaskočilo, ale alfa už byl příliš zraněný, než aby dokázal racionálně myslet. „Já, Desgar Black z Černé vlčí smečky, tě odmítám, Zoe Darrenová, jako svou družku.“ Desgar přerušil všechna pouta mezi nimi.