Zoe cítila, jak se jejím tělem valí vlna za vlnou bolesti poté, co Desgar odmítl pouto spřízněných duší, které je spojovalo. Bylo to, jako by ji někdo bodal nesčetněkrát do srdce, a pocit přetrženého pouta byl zdrcující. Stáhla se do klubíčka, protože tu bolest nemohla vydržet. „Arggh…!“ vykřikla Zoe nahlas, cítila, jak jí krvácí srdce, zatímco Desgar se jen zamračil. Cítil tu bolest, ale bolest ze zrady od vlastní spřízněné duše mu bránila natáhnout se k Zoe a utěšit ji. Byla to žena, kterou miloval poslední dva roky, někdo, kolem koho se točil jeho svět, ale zároveň to byla ona, kdo mu způsobil tolik bolesti, že už to nemohl snést. „Prosím, nedělej to, Desgare… někdo mě oklamal!“ Zoe si tiskla ruce na hruď, přikrývka, která zakrývala její tělo, sklouzla a odhalila cucflek na jejím levém prsu. Už jen ten pohled mu stačil, aby věděl, že udělal správnou věc, i když mu srdce krvácelo, když přerušoval pouto spřízněných duší mezi nimi. „Nikdy bych tě nezradila, Desgare, prosím, věř mi tentokrát…“ prosila Zoe, slzy jí stékaly po tváři, když se dívala na svou spřízněnou duši, ale nenávist v jeho očích ji jen ještě víc zraňovala. „Já jsem to neudělala. Někdo mě oklamal…“ Desgar však otupěl, sledoval její prosby, ale neslyšel nic. V tu chvíli někdo vstoupil do pokoje a bylo slyšet její pronikavý hlas, když uvnitř pokoje našla hrůznou scénu. „C-co se tady děje?“ ozval se Trinityin hlas, když se její postava objevila za dveřmi, zavrávorala do pokoje a pak našla Desgara a Zoe na podlaze, jak na sebe zírají. „Co se ti stalo, sestro?“ Trinity byla Zoina sestra, byla jen o rok starší než ona, ale obě měly velmi odlišnou osobnost a nikdy si nebyly blízké. „Ach! Zoe! Proč na sobě nic nemáš?!“ zvýšila Trinity hlas a pak její oči přelétly od mrtvého těla k její sestře. „Ty… vy dva… jste spolu strávili noc?“ Tato otázka Desgara ještě víc rozzuřila, zavrčel hlubokým, nebezpečným hlasem, když vstal a neobtěžoval se na Zoe znovu podívat. Jeho oči spočívaly na rozházeném oblečení muže na podlaze, také na Zoéiných kalhotkách a podprsence. Náhle se Zoéiny oči rozšířily. Vzpomněla si, co se stalo předchozí noc. „Byla jsi to ty,“ řekla Zoe strnule. Trinity se polekala, když se zastavila v chůzi. „Co tím myslíš, Zoe? Nerozumím.“ „Ty jsi mě oklamala!“ vykřikla Zoe. Třásla se hněvem, když se jí vrátily vzpomínky na předchozí noc. Nemohla uvěřit, že by jí vlastní sestra udělala něco takového. „Jak jsi mi to mohla udělat?!“ Zoe byla zděšená, když se jí v záblescích vracely vzpomínky. „Zoe, o čem to mluvíš? Ty jsi trvala na tom, že půjdeš s tím mužem. Byla jsi opilá a já jsem ti připomínala, abys se neopíjela… Říkala jsem ti, abys s ním nechodila…“ Zoe cítila, jak se jí celé tělo třese hněvem, když slyšela, co její sestra řekla. To nebyla pravda! „Trinity!“ Zoe na ni zle pohlédla, ale zastavila se, když Desgar vstal a vrhl na ni velmi chladný a necitelny pohled, než opustil pokoj. Neobtěžoval se zjistit fakta, a to Zoe zlomilo srdce. Jak málo jí věřil… Mezitím, když byl Desgar z pokoje a mimo doslech, smutný výraz v Trinityině tváři se změnil v posměšný. Otevřeně se smála neštěstí své sestry. Za boží milosti. Zoe to věděla. Něco bylo špatně, když se Trinity snažila se k ní přiblížit, ale odložila své starosti stranou, protože byla dost šťastná, že má se svou sestrou vztah, ale kdo by si pomyslel, že proti ní bude tak krutě intrikovat. „Řekla jsem ti, jak jsi hloupá, a teď mi to dokazuješ,“ řekla Trinity s pokrčením ramen. „Neboj se, o Desgara se dobře postarám. V tom mi můžeš věřit.“ Správně. Šla po její spřízněné duši. Vždycky byla zamilovaná do alfy, a teď, když Desgar odmítl pouto spřízněných duší a to se rozbilo, nic jí nemohlo zabránit v tom, aby ho pronásledovala. „Mrcho!“ Zoe byla příliš rozzlobená, než aby mluvila, mohla na ni jen nadávat a doufat, že to věděla dřív, aby před ní nespustila ostražitost. „Mrcha?“ zasmála se Trinity. „Nevidíš, kdo z nás dvou se víc podobá mrše?“ Po těchto slovech se Trinity otočila a nechala Zoe v pokoji samotnou, ale nedlouho poté vstoupil do pokoje Vin, beta, aby uklidil nepořádek, který alfa vytvořil, se dvěma válečníky v závěsu. Podíval se na Zoe netečně. „Nevěřím, že bys tohle alfovi udělala,“ řekl opovržlivě. Zoe zatnula zuby. Nemohla ta slova odvolat, protože jí nikdo nevěřil, a kdyby se snažila, vypadala by jen jako někdo, kdo je tak zoufalý, jako by se cítila vinná za něco, co neudělala. Proto mu Zoe dovolila, aby se na ni díval opovržlivě. „Neudělala jsem to. Trinity mě oklamala.“ „S tímhle důkazem se to ještě snažíš popřít?“ Vin nevěřícně zavrtěl hlavou. „Měj trochu důstojnosti a omluv se za svou chybu, už nejsi dítě. Nevíš, jak moc si tě Desgar vážil, a tohle mu za to dáváš?!“ Zoe však vstala, přikrývka stále zakrývala její nahé tělo, vzala si šaty a zamířila do koupelny. Předtím na něj střelila pohledem, byla znechucena jeho obviněním. Vin se otřásl, když ten pohled uviděl. Zoe vypadala tak divoce. I když už nic neříkala.