„Prosím, nedělejte to.“ Opakovala jsem znovu a znovu, ale nikdo neposlouchal. Mrskala jsem se v jejich sevření, ale nic. „Jsem vaše Luna.“ Křičela jsem z plných plic, ale pak jeho smích z vedlejší místnosti zlomil veškerý můj odpor. „Luke, prosím.“ Prosila jsem ještě jednou, hlas jsem měla chraplavý. „Až to bude hotové, zabijte to. Vyhoďte ji. Odteď se bude muset postarat sama o sebe.“ To nemůže myslet vážně. Bylo to naše dítě. „Naše dítě.“ „Je omyl Měsíční bohyně. Který napravím.“ Ozval se znovu jeho hlas z vedlejší místnosti. Ani se mi nepostavil čelem. „Teď to udělejte. To je rozkaz.“ „Ano, Alfo.“ Byla chyba sem přijít. Byla chyba dát mu všechno. „Ach, a doktore?“ Ozval se z vedlejší místnosti její sladký hlas. Moje nevlastní sestra, Shannon. Zaťala jsem zuby. „Nepoužívejte žádné anestetikum. Měla by cítit všechno.“ „Ano, Luno.“ Doktor se ke mně otočil se smutnýma očima, ale když zvedl skalpel, věděla jsem, že jsem v háji. Promiň, děťátko. Maminka tě nemohla zachránit. Tak moc tě chtěla. Snažila jsem se pohladit si břicho, ale sestry mě připoutaly. Když se doktor přiblížil, uvědomila jsem si, že používá stříbrnou čepel. „Stříbro?“ Můj šepot byl téměř neslyšitelný, ale on přikývl. Tehdy jsem věděla, že Shannon nechce, abych přežila. Tak moc chtěla můj život, že lhala o tom, že jsem svého druha podváděla, a ukazovala fotografie jako důkaz. Ale nikdy jsem se nedotkla jiného vlka, ani bych se už nedotkla, ne po této zradě. Proč, Měsíční bohyně, proč jsi mi ho dala, jen abys mi ho vzala? Mé štěně. Tiše jsem plakala, když mi doktor přeřízl břicho, a cítila jsem, jak se moje dítě uvnitř zmítá. Věděl, že je příliš brzy na narození. Byl to rozsudek smrti pro nás oba. „Přineste mi tělo štěněte.“ „Ano, Alfo.“ Cítila jsem každý řez, jak mě řezal, a nakonec jsem to už nemohla vydržet. Začala jsem křičet, brzy jsem cítila, jak mi po boku stéká krev, každá kapka ze mě dopadala na podlahu. Mrskala jsem se v poutech. Ale stříbro mě oslabilo. Promiň, děťátko. Nesnažili se mě udržet naživu, což jsem očekávala, ale přála jsem si, aby to nebyla pravda. Kdysi jsem svého druha milovala, ale cítila jsem, jak ve mně láska umírá, když jsem viděla, jak mi štěně rvou z břicha. „Prosím, nechte mě ho jednou podržet.“ Snažila jsem se pohnout rukama, abych se k němu natáhla, ale stále jsem byla spoutaná. Doktor, kterému tekly slzy, přinesl mé štěně a položil mi ho na hruď. Byl dokonalý. Vetřela jsem jeho vůni do obličeje a svou na jeho. Navždy bude součástí mé duše. Můj chybějící kousek. „Doktore, teď.“ „Ano, Alfo.“ Doktor zvedl dítě a vyběhl ven a nechal mě rozevřenou živlům. Cítila jsem, jak mi život uniká, když se otevřely dveře a vešla Shannon. Její samolibý úsměv byl pevně na svém místě. „Řekla jsem ti, že ti vezmu život, Amy. Budu mít tvého druha. A mám, znovu a znovu, od té doby, co zjistil o tvé zradě.“ Shannon přešla a dala mi pusu na obličej, když jsem zavrčela. „Je dokonalý. A neboj se. Dám mu dalšího syna.“ Položila si ruku na břicho a já se začala smát. „Co je tak směšného?“ „Cítím na tobě betu. To je Derekovo dítě a je to holka. Pěkný pokus.“ Zavrčela a zvedla ruku, narostly jí drápy, aby mi zasadila poslední ránu, ale dveře se rozletěly a vešel můj druh, muž, kterého jsem teď nenáviděla nejvíc na světě. Jeho oči byly rudé a já se začala znovu smát. „Ty mrcho!“ Zavrčel a zaútočil, mrštil Shannon na druhou stranu místnosti. „Brandone!“ Zapištěla Shannon, když narazila do zdi. „Co se děje?“ Vrávoravě se postavila, ale ze mě vyteklo víc krve a já zavřela oči. „Lhala jsi!“ Křičel, až se třásly zdi, jak jeho aura vyzařovala, ale sotva jsem to cítila. Cítila jsem, jak se stříbro šíří v mých žilách a blíží se k mému zpomalenému srdci. „To bylo moje štěně. Cítím na něm sebe. Byl můj.“ Brandonovy oči zrudly, jak se mu sbíhaly slzy. „Řekla jsi, že mě podváděla a že to není moje štěně.“ „On tě podváděla. Asi jsem se spletla s tím štěnětem.“ „Řekla jsi, že jsi to cítila.“ Podle zvuku po ní znovu vyjel, ale to, jak svíral naše dítě v náručí, bylo to poslední, co jsem viděla. A už jsem to nikdy nechtěla vidět. Udělal nám to on. Ne Shannon. Ona sehrála svou roli dobře, jistě, ale to, že mi nevěřil, nepočkal pár dní, aby cítil štěně, to byla jeho chyba. A všechny naše pády. Modlila jsem se, aby si mě Měsíční bohyně vzala. Už jsem tu nechtěla být. Chtěla jsem být se svým štěnětem. „Zachraňte ji.“ „Ne!“ Křičela Shannon. „Já jsem teď Luna, označil jsi mě včera v noci.“ Ach, takže to byla ta bolest, kterou jsem včera v noci cítila. Jeho zrada mi způsobila, že se mi zvedl žaludek. „Nosím tvé štěně.“ Začala jsem se znovu smát. Otevřela jsem oči, abych viděla svého druha, Brandona, jak se nade mnou vznáší. „Zůstaň se mnou, Amy.“ „Beta…dítě. Ona šuká…betu.“ Vychrlila jsem ta slova a smála se, když se mu v očích objevila hrůza. Z úst mi vyletěla krev, když jsem se znovu usmála. „Zachraňte ji.“ „Ne!“ Vyrazila jsem, vložila jsem do toho veškerou svou sílu. „Nehýbej se.“ Použila jsem svou sílu Alfy, abych zmrazila všechny, včetně svého druha. „Jak?“ Brandon se na mě podíval a prosil. „Nech mě tě zachránit.“ „Pocházím z Měsíční bohyně a ty si nezasloužíš mě zachránit. Nezasloužíš si naše štěně. Byl jsi slabý. A teď jsi ztratil všechno.“ Usmála jsem se na něj, když jsem cítila, jak mi z těla uniká život. A pak jsem byla volná.