Všechno se Zoe slévalo v jedno, nebyla si jistá, jak se jí podařilo dostat zpět do domu smečky. V mysli se jí neustále přehrávaly obrazy toho, co se jí stalo, a toho cizince. Kromě bolesti z odmítnutí necítila nic. Odmítnutí způsobilo, že se pouto mezi druhy rozbilo, a ta bolest byla téměř fyzická, jako když vás někdo bodne a otočí nůž přímo v hrudi. Nezbylo vám nic, jen agonie. Při pohledu na dům smečky se jí sevřelo srdce. Ještě včera si myslela, že tohle místo je její domov, ale po tom, co se stalo, a po odmítnutí měla pocit, že ji i tato budova odmítá. Zoe vstoupila do hlavní haly a chystala se hledat Desgara. Myslela si, že by si mohli promluvit, až se trochu uklidní, přinejmenším si potřeboval vyslechnout její verzi příběhu. Byla to Trinity, kdo proti ní spikl. "Kde je Desgar?" zeptala se Zoe jednoho z členů smečky, kterého potkala. Mladý muž se lekl, když uviděl Zoe. "Luno, co se ti stalo? Vypadáš tak bledě, jsi nemocná?" podíval se na ni s obavami. I když je vzácné, aby vlčí lidé onemocněli, při pohledu na Zoeinu tvář si člověk nemohl myslet jinak. "Kde je Desgar?" trvala Zoe na své otázce. "Je ve své pracovně, ale myslím, že má špatnou náladu," zamumlal. Předtím se setkal s alfou a zdál se divný. Už byla půlnoc, a pokud byl Desgar ještě ve své pracovně, obvykle měl důležitou věc, kterou potřeboval okamžitě udělat, nebo prostě proto, že potřeboval chvíli o samotě. Bývalo to tak, i když byli spolu. Ani Zoe neměla dovoleno vstoupit do jeho pracovny, i když by se nedostala do problémů, kdyby trvala na tom, že ho chce vidět, na rozdíl od ostatních členů smečky, ale respektovala ho, aby ho neobtěžovala, kdykoli chtěl svůj prostor. Proto byla docela překvapená, když uslyšela řev z pracovny a dveře se spěšně otevřely. Zpoza nich vyšla Trinity, její tvář byla rudá. Plakala. Zoe ani nemusela používat mozek, aby věděla, co se stalo. S největší pravděpodobností, protože neznala Desgarovy zvyky, Trinity musela vstoupit do místnosti bez povolení a dostala se do problémů. Desgar nebyl laskavý muž, to věděl každý, jen se Zoe se dalo říct, že je normální. Trinity se zastavila, když uviděla Zoe, byla překvapená, že ji takhle přistihla plakat, což nějak Zoe udělalo trochu lépe. Pokud si Trinity myslela, že ji Desgar odmítl, pak si mohla rychle sednout do jeho klína, neměla ho pilně studovat. Ten alfa mohl dostat, koho chtěl, proč by si myslela, že se spokojí s ní? Zoe se ušklíbla a to Trinity jen rozčílilo. "Čemu se směješ?!" štěkla a agresivně se k ní přiblížila. Jeho oči byly tak rudé, jak na ni zírala. Jakmile se Trinity přiblížila, zvedla ruku, aby sfoukla úsměv z Zoeiny tváře, ale nebyla tak rychlá, protože chytila její ruku a prudce ji odrazila, až Trinity měla pocit, že si zlomila zápěstí. "Na to nikdy nemysli," řekla Zoe drsně. Vrhla na ni vražedný pohled, zatímco jeho sestra zuřivě syčela. Vypadala, že se chystá proměnit ve svou zvířecí podobu, ale pokud by to udělala, Zoe by nevadilo dát jí lekci nebo dvě. Ale o vteřinu později se Trinity uklidnila a odkráčela pryč, ale ne dřív, než zlomyslně řekla. "Znáš Desgara. Neodpustí ti. Jsi ztracená." Zoe zatínala ruce v pěst, když to slyšela. Věděla, jak je Desgar tvrdohlavý. Jakmile se pro něco rozhodl, vůbec by nezměnil názor. Už měla štěstí, že je naživu, protože alfa by neodpustil zradu. Nakonec Zoe nevěděla, jak Desgara přesvědčit, že je v této záležitosti nevinná a že ji nastrčila Trinity, nemluvě o tom, že ten muž zemřel, takže nikoho nebylo možné vyslechnout. Zoe stála před dveřmi do jeho pracovny, ale nezaklepala, místo toho si sedla vedle nich a objala se. Už bylo po půlnoci a byla velmi unavená, fyzicky i psychicky, a už nemohla přemýšlet o svém trápení. Bála se a také ji bolelo, že jí Desgar nevěří. Nicméně zároveň chápala, proč je takový. Proto s ním potřebovala mít trpělivost. Potřebovala mu dát prostor a teprve pak by mohla dostat šanci a promluvit si. Jenže Zoe se začala točit hlava, byla vyčerpaná, a když zavřela oči, usnula. Spala v sedě, kde si opřela hlavu o kolena a objímala nohy u hrudníku. Usnula a vypnula své okolí s myšlenkou, že se probudí, pokud někdo otevře dveře. Ale ve skutečnosti spala celou noc i ráno, i když alfa vyšel z místnosti, nevěděla o tom. Desgar se lekl, když viděl, že Zoe spí v té poloze, ale pak prostě odešel. Ta podvodnice s ním už neměla nic společného. Zoe se probudila až později, Mal, gamma, ji probudil. Lehce s ní zatřásl, aby upoutal její pozornost. "Zoe, musíš se vrátit do své ložnice, jestli chceš spát," řekl Mal soucitným tónem. Zoe ospale otevřela oči a pak si vzpomněla, proč je tady. "Kde je Desgar?" vstala a viděla, že pracovna je už prázdná a srdce ji znovu rozbolelo. Nezáleželo mu na ní...