EVANOVA PERSPEKTIVA „Vaše nastávající nevěsta měla nehodu a je to ošklivé.“ Zavěsil jsem hovor a zíral do prázdna. Nemohl jsem uvěřit, že se mi to děje zrovna teď, v téhle už tak dost zpackané situaci. „Thomasi!“ zavolal jsem na svého řidiče. „Ano, pane?“ Mladý muž rychle vešel do mé kanceláře. „Připrav auto, jedeme do nemocnice,“ odpověděl jsem. „Dobře, pane,“ odpověděl a odešel. O několik minut později jsem seděl na sedadle spolujezdce, zatímco Thomas řídil k našemu cíli. Po sté jsem si povzdechl a promnul si obličej. Jak se tohle mohlo stát? zeptal jsem se sám sebe znovu. Měl jsem se o víkendu ženit a moje nastávající nevěsta právě měla nehodu. Už jsme měli všechno naplánované, všechno bylo perfektní. Bylo to domluvené manželství. Potřeboval jsem nevěstu na jeden rok z obchodních důvodů a ona potřebovala peníze. Už jsme všechny oklamali a nechali je věřit, že jsme zamilovaní. Znovu jsem si povzdechl, když jsem pomyslel na množství akcií, které bych ztratil, kdybych se tento víkend neoženil. Cesta do nemocnice byla poměrně daleká, takže jsme do nemocnice dorazili v noci. Když jsme zaparkovali, okamžitě jsem vystoupil a zamířil dovnitř. Šel jsem k recepční a bylo mi řečeno, že na ní právě provádějí řadu testů a ošetření. Snažil jsem se sedět, ale byl jsem neklidný, tak jsem jen chodil sem a tam a čekal na zprávy. Po několika minutách vyšel lékař a já jsem k němu přistoupil. „Mou nastávající nevěstu sem přivezli před nějakou dobou,“ řekl jsem, aniž bych se obtěžoval s formalitami. „Ach, ano, recepční mi už řekla, že čekáte,“ řekl. „Takže, jaké jsou novinky?“ zeptal jsem se nervózně. „Ta nehoda byla poměrně vážná a utrpěla několik zranění,“ řekl. Nějaká zranění nejsou tak špatná, pomyslel jsem si šťastně. „Ale dost ošklivě se uhodila do hlavy a má otřes mozku. Také je v kómatu,“ dodal smutně. „Sakra,“ řekl jsem a promnul si oči. „Chcete ji vidět?“ zeptal se laskavě. „Jasně,“ odpověděl jsem a následoval ho. Dostali jsme se do pokoje, kde byla hospitalizována, a bylo mi jí opravdu líto. Měla několik zranění na obličeji a rukou, ale kromě toho byste si mysleli, že si jen zdřímla. Můj řidič vešel dovnitř a podal mi můj služební telefon s tím, že je potřeba má pozornost. Omluvil jsem se a odešel ven. Když jsem skončil s hovorem, rozhodl jsem se zůstat chvíli venku, abych si utřídil myšlenky. Rodiče své nastávající nevěsty jsem moc neznal, takže jsem si v duchu poznamenal, že zavolám její nejlepší kamarádce a dám jí vědět, co se stalo. Přešel jsem na stranu budovy a opřel se o zeď, zíraje do tmy. Během minuty jsem si všiml pohybu na plotě, jako by na něj někdo lezl. Přišel jsem blíž a lépe se podíval. Viděl jsem, že je to dívka, oblečená v nemocniční košili. Napadlo mě, že se možná snaží uprchnout z areálu nemocnice, a zajímalo mě proč. „Co si myslíš, že děláš?“ zavolal jsem. Ta postava se na zlomek vteřiny zastavila a spěšně pokračovala, jako by se snažila urychlit svůj útěk. Rozsvítil jsem baterku na svém telefonu a namířil ji na ni, abych se lépe podíval. Neobtěžovala se zastavit, dokonce ani se na mě nepodívala. Místo toho se její rychlost a odhodlání zvýšily a já jsem se málem zasmál, když jsem viděl, jak se jí třesou nohy. „Paní, budu vás muset požádat, abyste slezla,“ prohlásil jsem. „Co chceš?“ řekla frustrovaně. „Chci, abys okamžitě slezla. Je zřejmé, že se snažíš uprchnout a já nemůžu sedět a dívat se na to,“ řekl jsem. „Pokud neslezeš okamžitě, budu muset zavolat ochranku,“ dodal jsem, když jsem viděl, že se nechce vzdát. „Prosím, nech mě být,“ řekla a v hlase se jí zlomilo. „Nebudu se tě ptát znovu. Pokud se pohneš dál, zavolám ochranku,“ řekl jsem věcně. Pomalu začala slézat a nemohl jsem si pomoct, ale všiml jsem si, jak křehce a slabě vypadá. Zajímalo mě, jestli by vůbec byla schopná přelézt ten plot. Když konečně dopadla na zem, viděl jsem, že už pláče. Zklamaně si sedla na zem a vyplakala se. Nevěděl jsem proč, ale najednou jsem se cítil provinile. Odstrčil jsem ten zvláštní pocit a namířil na ni světlo a málem jsem upustil telefon. Chvíli jsem nic neříkal, jen jsem dál zíral na tu mladou dámu. Kdybych svou nastávající nevěstu neviděl před několika minutami ležet v bezvědomí uvnitř nemocnice, okamžitě bych si myslel, že je to ona, kdo si teď vyplakává oči. „Kdo jsi?“ zeptal jsem se dívky a rozhlédl se, abych se ujistil, že se mi to nezdá. „Já bych se měla ptát tebe, když jsi mě chytil a zničil můj plán útěku,“ plakala. „Teď, když jsi mě chytil, proč ztrácíš čas a nepředáš mě ochrance?“ pokračovala. „No, já taky nevím,“ řekl jsem. „Proč se snažíš utéct?“ zeptal jsem se, stále zmatený tím, proč vypadá přesně jako moje nastávající nevěsta. Byly si identické, jediný znatelný rozdíl byl v jejich hlase. Hlas téhle dívky byl klidnější. „Nemám peníze na zaplacení účtů, tak jsem si myslela, že bych mohla utéct,“ řekla a stále plakala. „A co tvoje rodina?“ zeptal jsem se. „Rodina,“ opakovala a slabě se zasmála. „Byla jsem hospitalizována, protože jsem darovala ledvinu svému příteli, o kterém jsem si myslela, že mě miluje. Bohužel po operaci jsem upadla do kómatu. Když jsem se probudila, potkala jsem jeho rodiče, kteří ho odvezli z kraje a všechny účty byly vystaveny na mé jméno. Také mi vyprázdnil banku, takže jsem chudá. Moji rodiče mi také nemůžou pomoct, protože dlužím nemocnici 30 000 dolarů,“ dokončila se škytáním. „No, promiň a promiň, že jsem ti zkazil útěk. Nemohl jsem tě nechat odejít, kdo ví, jestli jsi někoho nezavraždila a snažila se utéct,“ řekl jsem a snažil se ji utěšit. „Proč jsi tady?“ zeptala se. „Moje nastávající nevěsta měla dnes ráno nehodu a byla sem přivezena. Měli jsme se o víkendu vzít, ale je v kómatu,“ odpověděl jsem a stále se jí díval do obličeje. Do té doby se její slzy zredukovaly na škytání, tak jsem jí nabídl ruku, protože stále seděla na zemi. Vzala mou ruku a pomalu se postavila, oprášila špínu z té směšně velké košile. Vzpomněl jsem si, kde jsem a kde jsem měl být, ustoupil jsem a s dalším „promiň, že jsem ti zkazil útěk“ jsem se otočil a začal se vracet do nemocnice, už jsem cítil bolest hlavy. Najednou jsem se zastavil a vrátil se zpět tam, kde stále stála. „Vezmeš si mě? Zaplatím všechny tvoje dluhy, pokud souhlasíš, že budeš mou nevěstou na rok.“