POHLED EMY "Vezmu si tě." Ta slova mi zněla v hlavě. Zavrtěla jsem hlavou, když jsem si uvědomila, do čeho jsem se to namočila. Stála jsem opodál a sledovala ho, jak si bez námahy povídá s recepční. I když jsem neměla odvahu se mu pořádně podívat do tváře, nemohla jsem si nevšimnout, jak je vysoký a urostlý. "Hotovo, jdeme." Řekl a nechal mě tam stát a zamířil k východu. Rychle jsem ho následovala, ale ještě předtím jsem se rychle podívala na recepční, která ho nestydatě okukovala. Když jsme byli venku, muž, kterého jsem si předtím nevšimla, mi otevřel dveře spolujezdce. Na chvíli jsem se zastavila, podívala se na auto a snažila se ho moc neokukovat. Nastoupila jsem a uviděla tajemného muže, který už seděl uvnitř a byl na telefonu. Během chvilky jsme odjeli. "Jak se jmenuješ?" Zeptala jsem se a snažila se navázat konverzaci. "Evan Parker," zněla jeho pevná odpověď. "Já jsem Ema," nabídla jsem. "Řekněte řidiči, kam jedete." Odpověděl. Řekla jsem řidiči, kde bydlím, a opřela se, protože jsem usoudila, že nemá zájem o small talk. Asi po 30 minutách ticha jsme dorazili na místo určení. "Tohle je moje vizitka, zítra přijďte do mé kanceláře, abychom projednali podmínky smlouvy a podepsali ji." Řekl a podal mi vizitku. "Uhmmm," řekla jsem, když jsem viděla adresu. Zvedl tázavě obočí. "Uhm, promiňte, že vás obtěžuji, ale ta adresa je docela daleko a momentálně u sebe nic nemám." Řekla jsem a nerada to přiznávala. "Někdo pro vás přijede v 10:00, nechoďte pozdě." Uzavřel to. "Tak dobře." Řekla jsem. "Děkuji," dodala jsem, než jsem vystoupila z auta. Odjeli a já jsem tam chvíli stála a rozhlížela se po okolí, i když už bylo pozdě. Zhluboka jsem se nadechla a zamířila k svému bytu a zastavila se u dveří, když jsem si vzpomněla, že nemám klíč. "Sakra," zamumlala jsem, když jsem nenašla klíč tam, kde ho obvykle mám. Rozhodla jsem se zkusit okno a naštěstí bylo otevřené. Vklouzla jsem dovnitř, zhluboka se nadechla a chyběla mi ta útulná vůně a pocit. O několik minut později jsem ležela ve své malé útulné vaně, naplněné až po okraj teplou vodou. Zavřela jsem oči, zhluboka se nadechla a v mysli se mi vybavily události posledních několika měsíců a uvědomila jsem si, v jakém jsem průšvihu. Moje mysl se zatoulala k událostem tohoto večera. Málem jsem se zasmála při pomyšlení na to, že se tento víkend vdávám. Nikdy jsem si nepředstavovala, že se brzy vdám, natož že to bude domluvený sňatek. Souhlasila jsem, že si ho vezmu, protože jsem neměla jinou možnost. Jediný člověk, kvůli kterému jsem v minulosti uvažovala o svatbě, byl Liam. Moje nálada se náhle zhoršila, když jsem pomyslela na Liama. Pomyslela jsem si, jak jsem byla znovu využita a odkopnuta. A myslela jsem si, že mě miluje. Skoro o hodinu později jsem opustila nyní studenou vanu a unaveně jsem zamířila do ložnice a osušovala se. Měla jsem hlad, ale neměla jsem žádné jídlo ani peníze, takže jsem tak usnula. Ležela jsem a najednou mě ohromil výsledek událostí a plakala jsem, dokud jsem neusnula. * Probudil mě hlasitý zvuk zvenčí. Na chvíli jsem se cítila dezorientovaná, když jsem se snažila zorientovat. Na dveře se znovu ozvalo ostré zaklepání, tentokrát už netrpělivé. "Už jdu!" Řekla jsem, vstala z postele a spěchala ke dveřím a přemýšlela, kdo by to mohl být. "Dobrý den, paní, bylo mi nařízeno vás vyzvednout." Řekl chlapík, jakmile jsem otevřela dveře. "Ehm, promiňte?" Zeptala jsem se zmateně. "Bylo mi nařízeno vás vyzvednout," odpověděl znovu. "Myslím, že máte špatnou adresu," řekla jsem a promnula si oči. "Nejste slečna Ema?" Zeptal se. "Ano, jsem," odpověděla jsem a podívala se na něj. "Pan Evans mi nařídil, abych vás vyzvedl do deseti." Řekl netrpělivě. "Pan Evans," pomyslela jsem si a snažila se vzpomenout. "Ach jo," vykřikla jsem a vzpomněla si, že jsem se s ním měla dnes setkat, abychom projednali smlouvu. "Dejte mi prosím pět minut," řekla jsem spěšně a zavřela dveře. Podívala jsem se na hodinky a bylo už 10:20. Musela jsem zaspala, pomyslela jsem si a spěchala do koupelny. Asi po hodině jízdy jsme dorazili k gigantické budově. Zaparkovali jsme a on mě vedl dovnitř, zatímco jsem se snažila neslintat nad interiérovým designem tohoto místa. Došli jsme k recepci. Řekla jsem jí své jméno a řekla jí, že mě pan Evan očekává. Poté, co zavolala, mě zavedla k výtahu. Potom mě zavedla ke dveřím, zaklepala a odešla. Když jsem uslyšela "dále", odkašlala jsem si, narovnala si šaty a vešla dovnitř. "Ahoj," řekla jsem a vešla dovnitř. "Dobrý den," odpověděl a ťukal do počítače. Chvíli jsem se rozhlížela po jeho kanceláři a žasla nad kvalitou motivu. "Posaďte se," dodal a podíval se na mě. "Tohle je smlouva, pozorně si ji přečtěte a ptejte se." Řekl a podal mi složku. "Ehm, co myslíte tím, že ' tohle je manželství, které má uspokojit veřejnost'." Zeptala jsem se. "Nebereme se z lásky, jen z obchodu. Potřebuji být ženatý alespoň rok z obchodních důvodů a ty potřebuješ peníze. Proto nás bude bedlivě sledovat veřejnost, to znamená můj obchodní partner a všichni ostatní. Musíme se na veřejnosti chovat, jako bychom byli zamilovaní, aby nevznikaly fámy." Vysvětlil. Přikývla jsem a pokračovala ve čtení. Když jsem dočetla, chvíli jsem přemýšlela o tom, do čeho se chystám. TATO SMLOUVA UZAVŘENA DNEŠNÍHO DNE MEZI EVANSEM PARKEREM A EMOU SMITHOVOU.   Nevěsta souhlasí, že zůstane vdaná za ženicha po dobu jednoho roku, bez jakýchkoli závazků.   Nevěsta nesmí zasahovat do ženichova podnikání nebo každodenního života, protože se jedná o sňatek z rozumu.  Toto manželství má uspokojit veřejnost, takže nevěsta musí dělat, co ženich řekne, aby to fungovalo.   Částka 25 000 dolarů bude zaslána na účet nevěsty a dalších 25 000 dolarů po jednom roce.   Nevěsta se nesmí vzepřít ženichovi nebo porušit smlouvu tím, že by třetí straně sdělila informace o kontaktu. Pokud tak učiní, vrátí veškeré peníze, které na ni byly vynaloženy, plus 30 000 dolarů za vedlejší škody. Pokud obě strany souhlasí, podepište níže s datem dohody. Už nebylo cesty zpět, už jsem mu byla zadlužená. Navíc plat byl dobrý. Zhluboka jsem se nadechla, rychle jsem podepsala a podala mu smlouvu zpět, než bych si to rozmyslela. "Dobře." Řekl a podepsal svou část. "Vaše peníze budou převedeny okamžitě. Svatba se už připravuje, zbývá jen zajistit, aby vám svatební šaty seděly." Řekl. "Ještě něco, dnes se ke mně stěhujete, protože svatba je za dva dny." Dodal.